15. Nezvěstný

Utekl celý týden a já ho pořád neslyšel. Nevím, co s ním je, ani jestli slyšel mé vzkazy. Jsem zoufalý a strašně se mi po něm stýská. Pan Stark mě nechává u sebe v Ocean City přespávat v pokoji pro hosty. Říká, že bych se měl rychle vzpamatovat, jinak si toho mého Wadea najde a dost jasně mu vyčiní. Je od něj hezké, že se o mě stará, ale mě už stejně nepomůže. Jediný člověk na světě, kterého mám ze srdce rád, mě poslal do háje. Nemám už důvod se vzpamatovat, spíš jen počkám, až mě uvítá milosrdná smrt.

„Petere! Tak vstávej Petere! Jdeme do zoo!" Neochotně jsem otevřel oči. Přímo na mě klečela nedočkavá malá Morgan Starková. Usmál jsem se na malou slečnu, jež jako by z oka vypadla panu Starkovi. „No jo, vždyť už vstávám. To je ale křiku." „Honem, nebo nás táta nikam nevezme." Počkal jsem, až hnědovláska vypadne z pokoje a pak jsem se rychle oblékl a upravil. Hodil jsem na záda vak s pár drobnostmi a utíkal po schodech dolů. „Dobré ráno." „Spíš odpoledne. Co jsi zase celou noc vyváděl, že spíš skoro do oběda?" Sklonil jsem zrak ke svým botám. Styděl jsem se za to, co se mnou ten blb dělá. „Volal jsem Wadeovi." Pan Stark si povdechnul a protřel si obličej. „Petere, tohle je šílené. Kdo je ten Wade? Povídej, jinak si to zjistím sám." „Jen jeden chlap z New Yorku. Máme s ním obchodní kontakty a já se do něj prostě zakoukal. On mě ale nechce ani vidět. Ničí mě to pane." Starší mě objal kolem ramen. „Petere, kolikrát jsem ti říkal, abys mi říkal Tony, nebo třeba tati? Jen mi neříkej pane Starku. Zní to vážně strašně. A ohledně toho tvého Wadea, nemám s ním promluvit?" „Ne, nemusíte. Ale.................vlastně byste mi mohl pomoci." Pan St- Tony se na mě se zájmem podíval. „V novinách se objevila moje fotka, ale já rozhodně nikdy s dotyčnou osobou venku nebyl. Mohl byste se podívat, jestli to není fotoshop?" „To je to nejmenší. A teď do zoo!"

S Morgan utíkající a nadšeně vískající před námi jsme se procházeli po rozhlehlém Zoo. Malá holčička byla nadšená z každé věci kolem sebe a všechna zvířata se zájmem pozorovala a komentovala, jak jí přijdou vtipná, nebo roztomilá. „Morgan pozor, tam nesmíme!" „Ale proč? Já chci vidět ty rybičky." „Je tam zákaz vstupu. Asi to tam opravují, chápeš? Ty rybičky tam teď nejsou." Hnědovlásky svěsila koutky úst dolů, ale i přesto poslušně odešla od červeně začmáraných dveří. „Co, že jste tak brzy zpět?" Tony seděl na lavičce ve tvaru želvy a popíjel kávu. „Museli jsme se vrátit, areál se opravuje." „Já chci vidět rybičky." „A nedala by sis radši zmrzlinu moje drahá princezno?" Tvář malé holčičky se rozzářila v úsměvu. „Jo!" A tak jsme se vydali hledat zmrzlinový stánek.

Celý den jsem si báječně užil a nakonec jsem zůstalještě další týden u Starků. Morgan bylaráda za mou společnost a za to, že si s ní může hrát i někdo jiný, než jentáta nebo Moula. „Petere! Přijď sem na chvíli!" Od Tonyho pracovny se rozeznělkřik. Omluvil jsem se princezně Morgan za neodkladnou záležitost a vydal jsemse do dílny. „Volal jste mě?" „Jo volal. A nezapomínej na tykání. Mám pro tebetu fotografii. Je to celkem vydařený fotoshop, ale část té fotky je pravá.Myslím, že už jsem podobnou viděl tak rok a půl zpět, ale bez tebe." „Děkujimoc pane Starku. Mohl byste mi prosím tu fotografii najít? Rád bych podalWadeovi důkaz, že jsem mu nelhal." Tony se zasekl v pohybu a trochu smutněse na mě podíval. „Petere, na tohle by sis měl asi sednout." Rychle jsem seposadil a vybídl Tonyho, aby pokračoval. Vůbec se mi nelíbilo, jak se právědíval. „Co se týče Wadea, tak ten je už dva dny nezvěstný. Našel jsem si o němpár věcí a tohle se objevilo mezi nimi." Před očima jsem měl černo. Nevnímaljsem nic dalšího, co mi pan Stark říká. V hlavě mi hučelo a jediné co jsemslyšel byl hlas, ozvěna v hlavě křičící pořád dokola to jedno prokletéslovo. Nezvěstný. „Petere! Tak slyšíš mě?! Vnímej kluku!" „C-co?" „Říkám, žejsem ti ho našel." Nechápavě jsem se na něj podíval. Nedokázal jsem sesoustředit. „Mám ho, našel jsem ho. Tak už mě sakra vnímej, ať ti ho můžeme jetzachránit." „Našel jste ho? Není mrtvý?" „Není, ale může být, pokud senesebereš." „Co mám dělat?" „Ber si oblek a zavolej Nat, ať mi pohlídá malou."Odběhl jsem rychlostí světla do svého pokoje a už v obleku se hnal zeschodů zase zpět. U toho shonu jsem se snažil dovolat agentce a Morgan jsemřekl, že jedeme s tátou za prací a ať tetičku nezlobí. „Petere? Co že mi potakové hromadě času voláš?" „Pohlídala bys Morgan? Musíme s Tonym někampryč." Chvíli bylo v mobilu ticho, pak jsem zaslechl několik bolestnýchvýkřiků a zadunění, jako když k zemi padají těžké pytle. „Už můžu. Jsemtam do deseti minut." Raději jsem nechtěl vědět, čím byla zaneprázdněná.Položil jsem hovor a už nasedal za Tonym do sportovního auta. Na příjezdovécestě jsme potkali Natashu, jak zrovna přijíždí na staré rezavé motorce. „Ne žebudeš tu malou zase učit karate! Jídlo je v lednici!" „Užijte si tokluci!"

Tak to bylo nečekané, ne? Wade Wilson je pohřešovaný! A na pomoc se vydávají dva Avengeři. Jak to asi dopadne? Budu ráda, pokud dáte vědět, co si myslíte a třeba tam šoupnete i nějakou tu hvězdu.

Vaše Tiranis!

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top