Cesty jsem si moc nevšímala a povídala si s Jasonem o různých věcech. Ale pak mi došlo, že jdeme v ulicích, kde žijí jen ti při hodně velkých penězích. Nic jsem na to radši neřekla a šla dál po jeho boku. Nakonec se Jason zastavil u jednoho domečku s velkou bránou kolem něho. V tu chvíli se mi chtělo děsně smát. Připadala jsem si jako ve filmu a že stojíme před domem nějakého mafiána. Ale udržela jsem se. Jason naťukal nějaká čísla a brána se otevřela.

,,Tady vážně bydlíš? Proč tolik bezpečnosti?'' optala jsem se trochu pobaveně, ale on se na mě podíval s vážným výrazem.

,,Bezpečnosti není nikdy dost, když se pohybuješ v kruzích lidí jako já. A potom se dozvíš, proč tolik na to lpím.'' trochu se pousmál a pobídl mě, abych šla. Nic jsem už radši neřekla a šla k domu po štěrkové cestičce.

,,Isabell?'' oslovil mě, když jsme došli ke dveřím. Pohlédla jsem na něj a čekala, co mi chce říct.

,,Víš, až zjistíš, co všem tajím, necháš si to pro sebe?'' zeptal se opatrně a já si všimla obav v jeho očích. Nechápala jsem to jeho chování. Proč se tak bojí, že by se někdo něco dověděl?

,,Nikomu nic neřeknu.'' usmála jsem se na něj přívětivě a on si oddychl. Pak otevřel dveře a vedl mě dovnitř. Byl to krásný dům a krásně zařízený a to jsme stáli teprve v hale.

,,Jsem doma!'' houkl ke schodům a svlékl si sako. Košili si trochu rozepnul a bylo vidět, že se mu ulevilo, že nemusí být už tak sešpendlený v těch společenských věcech.

,,To jsem ráda, takže už si mohu jít lehnout??'' objevila se nad schody taková starší paní s úsměvem na tvářích.

,,Jistě.'' usmál se na ni, jak nejlíp uměl a ona zase odešla někam nahoře.

,,Kdo je to?'' zajímala jsem se hned s netrpělivostí.

,,Tohle byla Anna, pracuje tady, aby se starala o dům.'' usmál se na mě, ale pak mě vzal za ruku. Nechápala jsem proč, ale chtěl, abych šla za ním, tak jsem ho následovala do schodů.

,,Kam mě vedeš?''

,,Chci ti něco ukázat. To o čem se nesmíš nikde zmínit.'' usmál se na mě a tak jsem trochu zrychlila krok. Už jsem to chtěla vědět.

Vedl mě po dlouhé chodbě a nakonec se zastavil u jedněch dveří, které pak otevřel. V pokoji byla jen tma, takže jsem nic neviděla. On mě ale pustil a přešel dovnitř, kde rozsvítil malou lampičku. V tu chvíli jsem na něj zůstala zírat. Ale jeho to nepřekvapilo. Stál u dětské postele, ke které se sklonil a klekl si.

,,Tohle je Melody.'' ani se na mě nepodíval a já sledovala, jak se na ni dívá s vřelostí, láskou a uchváceností. Ano, bylo vidět, že je jí uchvácen. Ještě nikdy jsem neviděla nikoho, aby se takhle nádherně někdo na někoho díval.

,,Ona je tvá dcera?'' zeptala jsem se opatrně a přešla pomalu k němu a klekla si vedle něj. Jason se na mě podíval s poloúsměvem.

,,Je nádherná, viď?'' optal se mě nadšeně, místo toho, aby mi odpověděl. Tím mi to ale taky potvrdil.

,,To ano, je velmi krásná.'' přiznala jsem a dívala se na malou holčičku, jak krásně spí. Byla celá on.

,,Kolik jí je?''

,,Tři roky.'' pomalu se začal zvedat, tak jsem udělala totéž.

,,Pojď, ať ji nevzbudíme.'' usmál se na mě a tak jsme vyšli na chodbu. Jason za sebou zavřel dveře a šel dolů. Došli jsme až do kuchyně, kde sáhl do lednice a vyndal džus, aby nám nalil. Já jsem se usadila u pultu s barovou židlí a pořád mi to vrtalo hlavou.

,,Kde má mámu?'' zeptala jsem se opatrně, ale všimla jsem si, jak trochu sebou trhnul. Asi se o ní jen tak s nikým nebavil.

,,Zemřela při porodu. Ani jsem nevěděl, že čeká Melody. Volali mi až z nemocnice, kde na mě nechala kontakt.''

,,Proč ti to neřekla?'' asi blbá otázka...ale prostě ze mě vyletěla, aniž bych chtěla.

,,Před čtyřmi lety jsme spolu chodili. Bylo mi 19 a jí taky. Poznali jsme se v posledním ročníku školy. Miloval jsem ji, ale jednoho dne se sebrala a já už ji neviděl. Nikdo mi nic nechtěl říct. Až potom se ozvali z té nemocnice. Nevěděli co s malou. Kontakt na její rodinu neměli.''

,,Ale na tebe ano. Myslíš, že odešla kvůli tomu, že byla těhotná?'' dívala jsem se na něj se soucitem a on se mi zadíval do očí.

,,Nevím. Tohle se už nikdy nedozvím.'' přiznal se mi smutně a podal mi sklenici s džusem. Sklenici jsem si od něj vzala a napila se. Bylo to osvěžující. Ale neodpustila jsem si, abych na něj nekoukala. Teď mi všechno dávalo smysl. On se vlastně sám postaral o malou už od miminka. Proto přede mnou nedokázal schovat svoji pravou tvář. Chtěl si zachovat svoji starou pověst. To bylo jasné. Chtěl tak uchránit Melody, aby se o ní nikdo nedověděl. Ona je jeho slabina.

,,Co se na mě tak díváš?'' zeptal se a trochu se ošil. Musela jsem se usmát. Aspoň ví, jaké to je. J

,,Nic, já jen...obdivuju tě. Takovou dobu jsi dokázal Melody od toho všeho udržet. Ale stejně si myslím, že bys toho měl nechat...proč si nenajdeš normální práci? Pro malou to bude lepší a bezpečnější a pro tebe taky. Vždyť ty nejsi takový tvrďák, jak ze sebe děláš. Nesedí mi to na tebe. Teď už ne. V té restauraci jsem se spletla. Proč si mě při tom nechal?''

,,Je lepší, když si to ostatní myslí. A pak, nespletla ses. Jen to bylo trochu jinak. Vždycky jsem packal život druhým, protože jsem se tím svým nudil. Akorát potom přišla Hope, která mě změnila. Když ale zmizela, vrátil jsem se do starých kolejí. Zlomila mi srdce a já si to chtěl vybíjet na ostatních. Jenže to nepomáhalo, ta rána se nezacelila.''

,,Zacelila se, až když ti dali Melody, že? Připomíná ti Hope.'' řekla jsem a věděla jsem na 100%, že se nepletu. Jason se na mě zazubil a kývl na souhlas.

,,Počkej, až zítra vstane. Je to pěkné číslo.'' podotkl a posadil se naproti mně.

,,Fajn, to mě nepřekvapuje. Potatila se.'' zasmála jsem se a on na oko nahodil naštvaný a dotčený výraz. Což jsem mu nežrala. J

Další den mě vzbudil děsný křik. Z toho šoku jsem nechápala co se to děje, ani kde to jsem. Přesto jsem vyletěla z postele jako stíhačka a běžela na chodbu, kde jsem seběhla schody a zastavila se u dveří do obýváku. V tu chvíli mi to všechno došlo. Dívala jsem se na Jasona, jak zlobí malou Melody a ta je rudá ve tváři a div si nevykřičela hlasivky. Držel jí v náručí a předkláněl ji do záklonu. Její tmavé vlásky vlály a ona stále vřískala jako na lesy, protože ji při tom Jason vždycky foukal na bříško. Znáte to ne, jak to dělá ten divný zvuk a lechtá to. Mě to dělával jako malé táta a v tu chvíli jsem místo těch dvou viděla sebe a tátu. Dokonale jsem se ztratila ve vzpomínkách a přestala vnímat realitu. Probral mě až další její křik s návalem smíchu. Viděla jsem Jasona, jak se zase nadechuje, že ji zase pozlobí, ale to už si mě všiml a místo toho se zakuckal a pustil Melody na zem.

,,Ještě tati, já chci ještě.'' zaškemrala Melody a nahodila psí očíčka. Byla úchvatná. J

,,Ehm, Melody, teď ne. Tohle je Isabell, moje kamarádka.'' natočil ji směrem ke mně a ještě si trochu odkašlal, jak se před tím zakuckal. Já jsem nasadila svůj nejlepší úsměv a Melody zamávala. Celkem mě překvapilo, když se celá rozzářila a rozeběhla se ke mně s křikem. Naštěstí mě jen objala kolem nohou, takže jsem neutrpěla žádnou újmu, jak jsem si myslela.

,,Jak jsem říkal, je číslo.'' poznamenal pobaveně Jason a svalil se do křesla. Za to já jsem si vzala Melody do náruče a přemístila se s ní na gauč. Pořád mi něco říkala a já jí občas ani nerozuměla, jak žvatlala rychle. Byla ale vážně rozkošná. A taky mi samozřejmě neunikl Jasonův pohled. Díval se na mě obdivně a popravdě? Ten pohled mě děsil. Už jen proto, že bych mu neopětovala jeho city, jelikož pořád myslím na Logana. Ale pořád jsem se na něj zlobila. Ani nezavolal...

,,Na co myslíš?'' optal se mě najednou Jason a tak jsem se na něj nechápavě podívala.

,,Co? Proč myslíš, že na něco myslím?'' bože, větší hovadinu jsem z pusy vypustit nemohla, což jsem si všimla, jak se mu rozlil pobavený výraz v obličeji.

,,Vidím to na tobě. Na něco si myslela, nebo možná na někoho.'' řekl mi klidně, ale já si všimla, jak trochu přimhouřil oči a jak stiskl ruku v pěst, až mu zbělaly klouby. Vím přesně, na co narážel.

,,To je jedno. A hlavně, budu muset jít. Chci kluky zastihnout doma. Měli bychom si promluvit.'' řekla jsem tentokrát já klidně a podívala se na Melody. Tentokrát byla zticha a jen kmitala pohledem z Jasona na mě.

,,Už jdeš pryč?'' udivila se se smutným výrazem. Ta holka je normálně vyděračka. Hází na nás psí pohledy, aby jí byla věnována všechna pozornost. Ona se vážně potatila... :-D

,,Neboj, zase přijdu na návštěvu. Mezitím budeš hlídat tatínka, aby nedělal lumpárny.'' pověděla jsem jí s úsměvem a ona se celá rozzářila a podívala se na Jasona, jako že nemá šanci se jí vyhnout. A Jason? Tak z toho jsem dostala záchvat smíchu, protože se tvářil, jako bych mu zjednala funus. :-D

Po dlouhém přemlouvání Melody, abych zůstala aspoň na snídani, jsem nakonec polevila. Jason nachystal míchaná vajíčka se slaninou a já si mezitím hrála s Melody u stolu. Jen co jsem ale dojedla, tak jsem se převlékla do svých šatů a šla domů za kluky. Byla to ale celkem dálka, takže z těch podpatků se mi udělali puchýře a braly mě křeče do lýtek. Byla jsem ráda, že jsem je v chodbě zula.

,,Kluci? Jste tu?'' zavolala jsem v chodbě, ale odpověděl jen Milo, že jsou v obýváku. Tak jsem šla rovnou tam. Jenže...ve dveřích jsem se zarazila a přišla si, jako by mi někdo dal kopanec do břicha.

 Logan

Na večírku jsem kupodivu potkal Ninu. Dokonale odvedla moji pozornost, než přišla Bella. Ale taky to stále na mě zkoušela. Kdysi jsme spolu rok chodili, ale to je už dávno. Je to dobrá kamarádka Mila a taky je o něco starší než já.

Chvilku před tím, než přišla Bella, tak odešla pozdravit své známé. Jenže ve mně vřela krev. Stála u vchodu s Jasonem a oba se usmívali. Myslel jsem, že vzteky puknu.  A když se mi naskytla možnost, že si s ní promluvím, tak jsme se opět chytli. Neměl jsem sílu se s ní hádat o tom, aby se s ním nebavila. Bylo to její pevné rozhodnutí a stála si za ním. A jak sakra mohla říct, že toho máme hodně společného???? Nikdy, s ním nikdy nebudu mít nic společného. Jedině přes moji mrtvolu. Toho kluka nesnáším! A rozhodně se s ním nikdy nesmířím! A co víc? Vždyť on se mi snaží ukrást Isabellu.

,,Co si tady tak sám? A naštvaný?'' zacukrovala Nina, když mě našla v místnosti, kde jsem měl klid. O tyhle exponáty se lidi nezajímali, protože nepatřily Priscile. A já v nich viděl útěchu, protože mi nic říct nemohli. Zvoral jsem svůj vztah s Bellou, kvůli vlastní pýše. Tedy pokud se to jako vztah dalo nazývat...

,,Chci být sám Nino.'' povzdychl jsem si a opřel se o zeď zády. Prsty jsem si promnul oči a zhluboka dýchal, abych se uklidnil. Byl jsem naštvaný, ale i na sebe. Jenže víc mě štval Jason.

,,V těžkých chvílích by nikdo neměl být sám.'' zašeptala mi u ucha a rukama se opřela o mou hruď. Viděl jsem jí na očích, jak po mě lační. To je ostatně její parketa. Chtít někoho, koho nemůže mít...Ale věří si a jde si pevně za tím, co chce. Podíval jsem se do těch jejích hnědých očí a chtěl se s ní rozptýlit. Jenže to nešlo. V jejích očích jsem se neutápěl jako v těch pomněnkově modrých, co má Bella.

,,Nemysli na ni. Teď jsme tady jen my dva. Ty a já. Dříve nám to spolu tak klapalo.'' šeptala mi smyslně do ucha a já radši zavřel oči. Nina mě začala líbat na krku a přesunula se k mým rtům. V tu chvíli jsem si vybavil, jak jsem líbal Bellu na tom hradu. Byl to tehdy náš první polibek a její jemné hřejivé rty mě připravily o rozum. Přál jsem si, aby se ta chvíle vrátila, ale marně. Když jsem si uvědomil, že se právě líbám s Ninou a ne s Bellou, přehoupl se mi žaludek a já ji odstrčil.

,,Tohle už skončilo. A ty víš proč.'' řekl jsem trochu víc hrubě, ale ji to nerozhodilo. Jen se zasmála a odstoupila ode mě.

,,No ovšem. Pořád tě žere, že jsem potom chtěla Mila.'' řekla hořce a odešla. Já jsem se radši sebral a šel mezi lidi. Chtěl jsem najít Bellu, ale nikde nebyla, tak jsem se dal do rozhovoru s Priscilou.

Co mě ale ještě víc překvapilo, že jsem pohledem nemohl najít ani Mila. Jenom pomyšlení, že by ti dva spolu něco měli, mě uvnitř požírala jako kyselina. Rychle jsem tu myšlenku radši zapudil. Tohle by mi Milo nikdy neudělal! To vím jistě.

,,Co se zase tak mračíš?'' zavěsila se na mě Nina. Začínal jsem jí mít dost... Naštěstí jsme ale brzy odešli a já si všiml i špatné nálady Mila. Tvářil se zvláštně. Nechápal jsem to, ale nechal jsem to být. A co mě dostalo nejvíc, bylo, když Nina nás poprosila, jestli by u nás mohla přespat. Milo hned souhlasil, tak jsem byl radši zticha. Díval se na mě pohledem, který nebyl dobrý...pro mě samozřejmě.

,,Kde je Bella?'' zajímal jsem se, když jsme odcházeli z výstavy a jí nikde neviděl. Měl jsem divné tušení, že odešla s Jasonem.

,,Je s Jasonem.'' odpověděl trpce a víc to nerozváděl. Díval jsem se na něj, že chci vysvětlení, ale naznačil mi, že před Ninou to řešit nebudeme. Tak jsem víc neřekl, ale celou dobu, než jsme došli domů, jsem nad tím přemýšlel.

,,Tak já si dám sprchu a půjdu si lehnout.'' oznámila nám Nina, když se zula a rovnou věděla, kam má jít. Tedy, spíš se poohlédla kolem a hned věděla, kde co je. Za to Milo šel do obýváku, tak jsem šel za ním.

,,Tak co se děje? Proč je s ním?'' zeptal jsem se narovinu, ale on se pořád na mě mračil. To jsem snad něco provedl?

,,Já myslel, že mi to povíš ty!''

,,A jak to mám vědět? Podle všeho jsi ji viděl poslední!''

,,Ona mi říkala, abych se zeptal tebe! Víš o tom, že brečela a Jason se o ni staral? Myslel jsem, že jí něco udělal, ale ona na mě začala křičet a zastávat se ho.''

,,Cože? Já jí nic neudělal!'' hájil jsem se a vůbec to nechápal. Podle všeho mi ale Milo nevěřil.

,,Ty mi snad nevěříš?'' zeptal jsem se s hořkostí v hlase. Jak mi nemohl věřit? Vždyť my dva jsme vždycky při sobě stáli!

,,Promiň Logane, ale ne. Vím, že si s ní mluvil u obrazu a oba jste byli naštvaní. A pak jsem ji našel na terase s Jasonem. Nevím co si o tom myslet. Kdybys ji viděl, možná bys mě chápal.''

,,Co to sakra meleš?! Ah, ne, už vím čím to je. Ty ses do ní zabouchnul!'' okřikl jsem ho a sám se nepoznával. Ale nic jiného mi nedávalo smysl, proč by mi jinak nevěřil. A pak...když jsem to vyřknul, tak zaváhal, než odpověděl.

,,Pleteš se. Je jen kamarádka, ale tys jí zjevně něco udělal. Nebo tě musela vidět, jak si něco udělal.'' snažil se znít klidně, ale rozhodně to v něm vřelo.

,,Ale...'' chtěl jsem začít něco namítat, že mě nemohla při ničem vidět, tak mi to došlo. Musela mě vidět, jak se líbám s Ninou. A do prdele!! Jsem fakt idiot!!!

,,Fajn, takže si jí přece jen něco udělal.'' dodal Milo a zvedl se k odchodu. Jenže já ještě neskončil a tak jsem se mu postavil do cesty.

,,Dobře, přiznávám, že jsem to podělal. Musela mě vidět, jak se líbám s Ninou, ale ty mi nelži do očí. Miluješ ji!'' díval jsem se mu naléhavě do očí a on mi k tomu nic neřekl. Hodnou chvíli byl zticha a jen jsme tam tak na sebe koukali. Stáhl se mi z toho žaludek. Proč si musel vybrat zrovna ji? Vždyť je o 13 let mladší než on.

,,S Ninou jsi to podělal.'' řekl nakonec a obešel mě. Nemohl jsem se pohnout. To zjištění mnou tolik otřáslo, že mi ztuhlo celé tělo. Měl jsem na Mila vztek a na sebe taky.

,,Děje se něco?'' ozvala se najednou Nina, tak jsem se otočil. Stála kousek v chodbě a na sobě měla jen obtočený ručník. Věděl jsem o co se snažila, ale v tuhle chvíli to měla marné.

,,Nepleť se do toho Nino. Dobrou.'' zamručel jsem rozčileně a prošel kolem ní do své ložnice. Stačil jsem si jen všimnout jejího nechápajícího a zklamaného výrazu. To mi ale nevadilo. Potřeboval jsem se pořádně vyspat a ne se s ní rozptylovat.

Ráno jsem si dal sprchu, kterou jsem večer neměl a šel udělat snídani. Kupodivu jsem si s tím ale dělat starosti nemusel. Snídaně byla hotová. Nina akorát nesla talíř plný toustů do obýváku, kde už seděl Milo. Posadil jsem se teda na gauč a dal se do snídaně, při čemž se na mě Milo podíval takovým zvláštním pohledem. Nedokázal jsem z něho nic vyčíst, protože jsem u něj tenhle výraz nikdy neviděl.

,,Doufám, že ti chutná.'' zašveholila Nina a přisedla si ke mně. Jenom jsem jí to odkýval a dál si jí nevšímal, zatím co ona se snažila upoutat mou pozornost. A Milo to celé sledoval.

,,Kluci jste tu?'' ozvalo se z chodby, tak Milo houkl, že jsme v obýváku. Hned na to se ve dveřích objevila Bella. Všiml jsem si, že vypadala klidně, ale jakmile nás uviděla, tak se zatvářila ublíženě.

,,Ahoj. Jsem Nina.'' vystřelila z gauče a šla hned za ní. To nebylo dobré. S Milem jsme si vyměnili vystrašené výrazy a podívali se zase na holky. Bella se přemáhala, aby na ní nikdo nic nepoznal. Ale viděl jsem moc dobře, jak se snažila potlačit slzy, které se jí draly do očí.

,,No, moc ráda jsem tě poznala, ale přišla jsem si jen pro věci.'' oznámila a odešla do ložnice. Nina se na nás podívala, že nic nechápe, ale za to já šel rychle za Bellou. Zastavil jsem se mezi dveřmi a sledoval ji, jak zběsile hází svoje věci do báglu.

,,Co to děláš?'' zeptal jsem se jí se strachem v hlase, ale ona se na mě ani neotočila a ani neodpověděla. Proto jsem za sebou zavřel dveře a přešel k ní.

,,Bell, co to děláš?'' zeptal jsem se jí znovu a všiml si, že jí ukápla slza na ruku. Popadl jsem ji za ramena a vyžádal si tak její pozornost.

,,Proč odcházíš?'' zeptal jsem se už smutně, protože jsem nedokázal udržet chladnou hlavu. Pohled na ni mě ubíjel.

,,Měla jsem to udělat už dávno. Nemám tu co dělat.'' řekla roztřeseným hlasem a shodila ze sebe moje ruce a pokračovala v balení.

,,Bell, ty nemůžeš odejít! To mi nemůžeš udělat!'' zvýšil jsem hlas zoufalstvím, ale ona se trpce zasmála.

,,Že ne? Ale to právě dělám. Včera jsi mi dal jasně najevo, koho chceš!''

,,To s Ninou nic nebylo, přísahám. Je jen stará známá.''

,,Víš co Logane, mě to už nezajímá. Pochopila jsem, kde je moje místo. Je na čase, abych šla dál.'' ten její tón hlasu mě děsil. Mluvila tak chladně a klidně. Nepoznával jsem ji.

,,Bell, nechci, abys odešla. Záleží mi na tobě.'' postavil jsem se k ní a ona se trochu lekla. Nicméně ke mně vzhlédla a její oči ji prozradily. Sice se snažila ke mně být chladná, ale v očích měla zmatenost a bolest. Tohle jsem vážně hodně posral a to jsme prakticky spolu ještě nic neměli.

,,Tak Bell, prosím. Dej mi šanci. Opravdovou šanci.'' mluvil jsem tak potichu, až jsem myslel, že snad neslyší. Ale všiml jsem si toho záblesku v jejích očích, jenže ten stejně tak rychle zmizel.

,,Je mi líto. Musím pryč.'' řekla nakonec, popadla svůj bágl a odešla. Nechala mě tam stát i přes to, jak jsem ji prosil.

,,Budeš v pohodě?'' ozval se najednou Milo, tak jsem se podíval ke dveřím. Stál tam se strhaným pohledem a nevěděl, jak mi teď pomoct. Viděl jsem to na něm. Poprvé v životě, jsme si oba nevěděli s něčím rady...