Ráno jsem se probudila s dobrou náladou. Sice jsem si večer stále pamatovala, ale bylo to rozhodně lepší. A pak jsem si vzpomněla, že Logan se má dnes sejít s Jasonem a já mu to neřekla. Rychle jsem zkontrolovala hodiny a trochu si ulevila. Bylo teprve sedm a už jsem slyšela kluky, jak se smějí. Šlo to z obýváku, proto jsem šla za nimi. Co mě ale víc překvapilo, bylo, že to tu nevypadalo, jako by tu byli zloději. Všude bylo uklizeno.

,,Ahoj Bell, jak se cítíš?'' zajímal se Logan s úsměvem na tváři, tak jsem se usmála taky.

,,Mám se dobře, ale něco ti musím říct.''

,,O co jde?'' řekli ti dva společně, ale to mě vůbec nepřekvapovalo. Sice byl Milo o 11 let starší než Logan, ale byli jak dvojčata, někdy... J

,,Včera jsem potkala Jasona.'' začala jsem, ale oni mi skočili do řeči.

,,Co ti udělal?'' zeptali se zděšeně.

,,Nic. Nechte mě domluvit.'' řekla jsem trochu rázně a oni se na mě zamračili, jako bych jim ukřivdila.

,,Potkala jsem ho a chvíli s ním mluvila. Máš se s ním dnes v osm setkat u Central parku a dát mu peníze. Bude tam sám. Slíbil mi, že ti neublíží.''

,,A ty mu věříš? Je to lhář! Nedá se mu věřit a pak! Kde mám ty peníze vzít!'' urval se na mě rozčileně a já na něj zůstala zklamaně koukat. Bylo mu jedno, že mi ubližuje to, jak na mě řve. Za to Milo si toho všiml.

,,Nekřič na ni. Nemůže za to. A já ty peníze mám. Tak není co řešit. Aspoň budeš mít od něj klid. Tak se zvedej a pojď. Máme na to chvilku.'' řekl mu přísně Milo a on se na něj zamračil. Všimla jsem si, jak nechce, ale pak se na něj Milo podíval tak přísně, že nakonec povolil a mlčky šel ke dveřím.

,,Za chvilku budeme zpátky.'' řekl mi Milo a zavřel za nimi dveře. Když jsem se tak na ty dveře dívala, tak jsem si vzpomněla na večer a radši je zamkla a ještě přetáhla řetízek. Cítila jsem se tak líp.

Zhruba po hodině se kluci začali dobývat domu, tak jsem jim šla otevřít a sundala ten řetízek ze zámku. Ale nechápala jsem, proč Logan do bytu vtrhnul tak naštvaný. Překvapeně jsem stála u dveří a podívala se na Mila, který nad ním kroutil hlavou.

,,Co se stalo?'' zeptala jsem se ho a on se na mě podíval s omluvným úsměvem.

,,Já nevím. Byl mu dát ty peníze a já čekal v kavárně poblíž. Přišel naštvaný a s monoklem.'' řekl mi taky udivený a šel za Loganem do obýváku. Tak jsem tam taky šla. Ale on svůj hněv obrátil na mě.

,,Je to tvoje vina! Proč ses s ním vůbec bavila? A jak si s ním mohla jít do restaurace? Co tě to sakra napadlo? Chtěl z tebe vytáhnout jen informace!'' křičel na mě, ale tím mě dost naštval.

,,Moje vina? Posloucháš se vůbec? Nic jsem neudělala! Jen jsme si povídali a nic jsem mu o tobě neřekla! Nechápu, o co ti jde!!'' okřikla jsem ho stejně jako on mě a rozmáchla při tom zuřivě rukama. Hodně mě tím naštval a ani si to snad neuvědomoval. Za to Milo se na nás díval překvapeně a poznala jsem, že se teď mezi námi cítí jako páté kolo u vozu, proto se nakonec sebral a zavřel ve svém pokoji.

,,Jak se můžeš na to vůbec ptát?! Vždyť víš, co k tobě cítím! Nechci, aby ses s ním stýkala. Je nebezpečný!''

,,To teda nevím, co ke mně cítíš. Nikdy ses nezmínil a on nebezpečný není. Choval se ke mně mile. Rozhodně líp, než ty teď!'' zařvala jsem na něj skoro z plných plic a on se zarazil. Jo, vím, že jsem to přehnala, ale naštval mě. A navíc jsem měla pravdu. Jason rozhodně na mě nekřičel a neobviňoval mě z něčeho, co nebyla pravda.

,,A víte co, já mám skvělý nápad.'' ozval se najednou Milo, tak jsme se na něj podívali. Stál ve dveřích do obýváku a na tváři měl úsměv, aby nás obměkčil.

,,Jaký?'' zeptali jsme se společně s Loganem a zavadili o sobe pohledem, ale pak jsme se radši na sebe nedívali a podívali se na Mila.

,,Zítra se koná výstava mé kamarádky. Je to uznávaná malířka a výstava je kousek odtud. Mám pozvánku a můžu vzít s sebou ještě další dva. Tak půjdete se mnou ne? Aspoň uvidíte, jak to chodí v jiné společnosti.'' říkal nám klidně a díval se na nás pohledem, že jestli odmítneme, tak to odskáčeme.

,,Fajn. Už se nemůžu dočkat.'' procedila jsem skrz zuby a šla si do kuchyně pro něco k snědku. Měla jsem hlad. A oni zjevně taky, protože přišli za mnou, ale nikdo z nás nemluvil.

Další den jsem si musela jít koupit šaty. Milo mi to dal příkazem. Prý tam nesmím jít v normálních věcech. Tak jsem si nakonec koupila saténové fialové šaty do půli stehen. Výstřih měly hodně hluboký, ale ta prodavačka mě k nim ukecala. Prý mi padnou jako ulité a na tu sešlost je to prý vyhovující. Tak jsem ji poslechla a koupila si k nim ještě boty na podpatku. Byly lesklé a čistě černé, ale nádherné. K těm šatům se hodily. Takže nebylo co řešit. Kluci dokonce na tu sešlost šli dříve. Ta Milova kamarádka potřebovala s něčím pomoct a já mám prý nahlásit jen své jméno, a že mě tam pustí. To jsem teda zvědavá.

Doma jsem se oblékla do těch šatů a ani si nebrala podprsenku, pod ně se vůbec nehodila. Dlouhé vlasy jsem si vyčesala do drdolu a z ofiny si udělala bobek. Vypadalo to senzačně. A náušnice? Tak v batohu jsem díky bohu vyhrabala jedny, které se k těm šatům hodily. Byly fialové a samozřejmě perličky. J

Nakonec jsem si do kabelky hodila peněženku a vyrazila na výstavu. Díky bohu bylo teplo. Byl teprve začátek července. Což mi také připomínalo, že 8. Července slaví Milo 34. narozeniny. Budeme mu muset nachystat nějakou oslavu, pokud někam neodcestuje. Ale to snad neudělá. Aspoň doufám. To on je ten, co mezi mnou a Loganem drží pevnou ruku, abychom se nesežrali, když se hádáme. Což není moc časté, ale víte jak...

,,Isabell, kam máš namířeno?'' objevil se přede mnou Jason a usmíval se. Překvapilo mě, že ta maska toho bezcity byla pryč. A byl oblečený v černém obleku s fialovou košilí. Že by šel na nějakou důležitou sešlost???

,,Ahoj Jasone, jdu na jednu výstavu. Pozval mě Milo.'' odpověděla jsem a taky se usmála. Popravdě? Byla jsem ráda, že ho vidím. Viděla jsem v něm toho skvělého a milého kluka, co mi ukázal na malou chvíli v té restauraci. A pak...s Loganem jsem od včera nepromluvila. Nebo spíš on se mnou nemluvil. Dotkla jsem se totiž jeho ega.

,,Tak to jdeš zajisté na tu, na kterou jdu já. Můžu tě doprovodit?'' nastavil mi rámě s širokým úsměvem a v očích se mu mihla jeho záludnost. To mě ale neodradilo a přijala jsem. Ruku jsem vložila do jeho rámě a vykročili jsme směrem k výstavě.

,,Dnes ti to sluší. Jsi ještě krásnější.'' polichotil mi a já cítila, že mi zrudly tváře. Dováděl mě do rozpaků svými slovy a ještě tím jeho pohledem. Byl tak vřelý a upřímný.

,,Děkuju, ale tohle si nech pro jinou. Sám jsi řekl, že mám na lepší.'' rýpla jsem si hned a on se zasmál svým hrdelním smíchem. A to bylo teprve něco. Neslyšela jsem ho ještě se takhle smát. Jeho smích byl nakažlivý a byla bych schopná ho poslouchat hodiny.

,,No jo řekl, ale asi změním názor. Nemůžu tě přeci přenechat Loganovi.'' rýpnul si tentokrát on a v jeho hlase byl znát ten jeho sarkasmus a pobouření vůči němu. Divila jsem se, jak rychle měnil své masky...ale co od něj jiného čekat. Jason byl nevyzpytatelný, ale to Logan taky. Popravdě...měli toho dost společného. Logan nebyl tak nevinný, jak ze sebe dělal.

,,Být tebou, tak si tak nevěřím.'' poznamenala jsem klidně a už jsme vycházeli schody do budovy, kde se konala výstava. Venku kupodivu nikdo nestál, zřejmě už byli vevnitř.

,,Uvidíme.'' usmál se na mě pobaveně a pak předal svoji pozvánku bodyguardovi. Já jsem šla hned za ním.

,,Isabella Kurtová.'' řekla jsem mu své jméno a on se podíval do seznamu, který držel v ruce. Nějakou dobu se do něj díval a pak začal kroutit hlavou.

,,Je mi líto, ale nejste na seznamu.'' oznámil mi a podíval se na mě. To jsem si mohla myslet, že s tím budou problémy...Grrrr!

,,Ale můj přítel Milo Ventimiglia říkal, že se mám jen nahlásil, přišel jsem pomáhat své známé.''

,,Je mi líto, nikdo nám nic neřekl, nemůžu Vás pustit dovnitř.''

,,Ale no tak zajděte dovnitř a přesvědčte se.''

,,Musím Vás požádat, abyste odešla.''

,,To nemyslíte vážně!'' urvala jsem se na něj trochu a on se na mě výhrůžně podíval. Byl schopný mě skopat ze schodů, jen abych odešla, to bylo jasné z jeho výrazu, takže jsem se trochu přikrčila z reflexu.

,,Omlouvám se, je tu se mnou. Na pozvánce jsem měl ještě jednoho.'' vložil se do toho Jason a usmál se na mě povzbudivě. Za to ten chlap se díval na Jasona pochybovačně a měřil si ho pohledem. Vzal si od něj ještě tu pozvánku, aby se přesvědčil a pak si povzdychl.

,,No dobře. Běžte.'' podíval se na mě a tak mě Jason vzal za ruku a táhl dovnitř.

,,Díky.'' řekla jsem mu a on se zastavil a otočil na mě. Na tváři se mu objevil úsměv a taky měl jiskřičky v očích.

,,To byla maličkost. Vím, jak to v těchto případech chodí. Klidně by tě shodil ze schodů, což jsem nemohl dopustit.'' usmál se pokřiveně a já se usmála taky. Ten kluk o sobě prozrazoval mnohem víc, než sám tušil.

,,Fajn, ale přesto děkuju. Musím teď najít kluky.''

,,U toho vážně být nemusím. Já si tě pak najdu.'' mrknul na mě a ztratil se v davu lidí. Když jsem se teď kolem sebe rozhlédla, tak jsem se zděsila. Bylo tady sotva k hnutí, ale tak procpat jsem se musela. Cestou jsem si vzala od číšníka sklenku se sektem a mířila ke klukům, kteří stáli stranou a povídali si s nějakou holkou. Zřejmě to bude ta umělkyně.

,,A tady jsi. Bell, tohle je Priscila, moje dobrá kamarádka.'' představil mě Milo a tak jsem se na ni usmála a potřásla jí rukou.

,,Moc ráda tě poznávám.'' řekla jsem jí upřímně a pak si všimla, jak se na mě dívá Logan. Stál hned vedle ní a propaloval mě naštvaným pohledem. Zřejmě mě viděl s Jasonem. Toho jeho pohledu si ale nikdo nevšímal. Milo zapáleně diskutoval s Priscilou a já jim občas taky něco řekla, ale stále jsme s Loganem udržovali oční kontakt.

Čas ubíhal rychle a my stále mluvili s Priscilou. Na chvilku sice odběhla představit svoji výstavu, ale hned se k nám vrátila. Dnes jsem si díky tomu všimla, jak je vidět věkový rozdíl mezi mnou a Milem, stejně tak mezi nimi. Sice to byli bratranci a byli si hodně podobní, ale Logan přece jen nebyl tolik jako on. Když jsem je viděla teď stát vedle sebe, tak ty rozdíly mezi nimi byly vidět mnohem víc. Takže byste si je rozhodně nespletli.

Už mě to ale nebavilo, tak jsem se sebrala a šla se projít, abych si konečně prohlédla její obrazy. Měli vážně něco do sebe. Měli vyjadřovat nálady, což z nich bylo jasné.

,,Viděl jsem tě s ním.'' objevil se vedle mě Logan a ruce měl složené v kapsách kalhot. Na tváři držel kamennou tvář.

,,Tak si mě s ním viděl a co já s tím?'' řekla jsem klidně a dál se dívala na obraz. Za to on upřel pohled na mě.

,,Vždyť jsme o tom mluvili. Nechci, aby ses s ním bavila.'' řekl celkem zoufale, tak jsem se na něj podívala.

,,Co jste si udělali? Nechápu tu vaši nenávist, při tom toho máte tolik společného.''

,,To teda nemáme!''

,,Ne?'' zeptala jsem se a pozvedla obočí. On se ale zamračil a odvrátil pohled. Ale mlčel, takže se mnou souhlasil.

,,Máš na lepší než je on.'' promluvil nakonec.

,,Jo, to říká i on. Nevím, co mezi sebou máte, ale mě Jason nic neudělal. Takže se s ním budu bavit, jak budu chtít. Smiř se s tím.''

,,Fajn!'' zamručel a zase odešel. Já jsem se napila sektu a šla k dalšímu obrazu. Ta výstava se mi líbila, ale nic netrvá věčně. Náladu mi totiž zkazil Logan. Když jsem procházela z jedné místnosti do druhé, kde nikdo nebyl, tak jsem si všimla, jak u jednoho exponátu v šeru je Logan a ještě nějaká holka. Neznala jsem ji, ale moc dobře jsem viděla, co tam dělali. Dotýkal se jejího těla a líbali se. V tu chvíli jsem se cítila, jako by mi do srdce zaryl nůž. Proto jsem se rychle otočila a mizela pryč. Prodírala jsem se skrz lidi a popadla další sklenku sektu. S tou jsem vyšla na menší terasu a tam se posadila na zem do kouta. Popíjela jsem sekt a brečela. Ještě že jsem se nelíčila.

Nohy jsem měla skrčené u těla a když jsem dopila sekt, tak jsem si hlavu opřela o kolena. Slzy mi stékaly na holou kůži a pro mě to bylo, jako by do mě zasahovaly jehličky.

,,Isabell?'' uslyšela jsem Jasonův starostlivý hlas, tak jsem k němu zvedla pohled. Stál ve dveřích na terasu a díval se na mě zkroušeně. Nechápala jsem proč.

,,Co se stalo?'' optal se, když viděl, že se nemám k odpovědi na jeho oslovení. Ale já neměla v úmyslu, odpovídat mu ani na tohle. Jen jsem se na něj dívala a brečela. Akorát jsem už nevzlykala. Nechtěla jsem před ním. Jen jsem nechala slzy stékat po tvářích a nakonec odvrátila pohled. Nemohla jsem se na něj dívat. On ale i přesto neodešel. Přešel ke mně a posadil se těsně vedle mě. Nepodívala jsem se na něj, i když si myslel, že to udělám.

,,Dáš si cigaretu?'' optal se a přede mnou se objevila krabička cigaret. Nechápala jsem, proč se ptá, proto jsem se na něj otočila. Ruku držel stále nataženou a díval se na mě.

,,Já nekouřím.'' zachroptěla jsem a on se pousmál svým pokřiveným úsměvem.

,,To nevadí. V těžkých chvílích si občas lidi zapálí.'' řek mi klidně a tak jsem se chvíli na něj jen dívala, ale nakonec jsem si jednu cigaretu vzala. Třeba to bude lepší, když to někomu pomáhá.

Jason mi cigaretu zapálil a pak cigarety schoval do kapsy od saka, což mě překvapilo.

,,Ty si nedáš?'' divila jsem se, ale on se opět usmál.

,,Ne, já nekouřím, škodí to zdraví.'' odpověděl mi, ale tím mě rozesmál. Ten kluk se mi snad zdá. Ale dokonale mi vylepšil náladu.

,,Vidíš, úsměv ti sluší víc.'' podotkl a já si nakonec potáhla z cigarety, ale na to jsem začala kašlat a on se rozesmál ještě víc a poplácal mě po zádech.

,,Tohle není pro mě, je to hnus.'' zamručela jsem a cigaretu típla o beton a schovala do květináče od kytky, která stála kousek ode mě.

,,Tobě na něm vážně záleží viď?'' zeptal se mě, když jsem se na něj zase podívala. Tentokrát se neusmíval a díval se na mě zkroušeně.

,,Viděl jsi to, viď?'' zeptala jsem se míso toho, abych mu odpověděla.

,,To se nedalo přehlédnout.'' pověděl mi a zamračil se. Zřejmě byl na Logana naštvaný. Ale tak ti dva jsou na sebe naštvaní pořád, takže to není nic zvláštního...

,,Je to od něj hnusný.'' poznamenal ještě, ale tím mi to bylo ještě víc líto. Po tvářích se mi znovu začaly kutálet slzy a on si toho všiml. Radši neřekl nic dalšího a objal mě. Byla jsem ráda, že byl se mnou. Schoulila jsem se do jeho náruče a brečela. Jason mě hladil po ruce a nesnažil se mě uklidnit slovy, že to bude v pořádku. Byl prostě potichu a tím mi pomáhal víc, než tušil.

Ještě nějakou dobu jsme na balkóně jen tak seděli a já se už celkem i uklidnila, ale vyrušil nás Milo. Všimla jsem si, jak vešel na terasu, tak jsem se na něj podívala. Dost se mračil.

,,Co si jí udělal? Jdi od ní!'' okřikl Jasona, ale neprávem.

,,Milo přestaň. Jason mi nic neudělal.''

,,Ne? Tak proč jsi ubrečená?'' zeptal se mě stále zvýšeným hlasem a tak se radši Jason zvedl a díval se na Mila s rukama v kapsách.

,,Neublížil bych jí.'' obhájil se, ale Milo se na něj zamračil ještě víc.

,,Sklapni. Vím co si zač a mám důvod si to myslet!''

,,Milo dost!'' zvýšila jsem na něj hlas a taky se postavila na nohy. Jason mi trochu pomohl, což Mila nenechalo chladným.

,,Nesahej na ni!''

,,Tak přestaň! Jason mi pomohl! A vůbec, nestarej se o mě! Ani ty a ani Logan!'' okřikla jsem ho už nepříčetně, protože mě štval. Byl na Jasona hnusný a neměl důvod. Spíš se měl teď starat o svého bratrance!!!

,,Jsi na jeho straně? Proč? Copak ti už na Loganovi nezáleží?'' zeptal se tentokrát překvapeně a jeho vztek zmizel.

,,Ne, teď už mi na něm nezáleží. Sám si vybral. Zeptej se ho sám.''

,,Na co se mám zeptat?''

,,To je fuk, třeba ti to řekne sám. Ale já už u toho nebudu.'' vzala jsem Jasona za ruku a odvedla ho pryč. Procházeli jsme mezi zbytkem lidí, co se ještě nacházelo uvnitř. Taky jsem si všimla Logana s tou holkou a jak se na sebe lepí, nebo spíš ona na něj.

,,Jsi v pohodě?'' optal se mě cestou Jason, tak jsem kývla na souhlas. Teď už jsem pociťovala jen vztek. Vůči Loganovi, ale i vůči sobě. Co jsem si vlastně myslela? Že má o mě opravdový zájem? Byla jsem naivní. O tom jsem se přesvědčila sama!! Jenom jsem naletěla dalšímu klukovi, který mi lhal...

,,Vážně jsi v pohodě?'' optal se znovu Jason po chvilce, tak jsem se zastavila a posadila se na lavičku, která byla poblíž.

,,Ne. Vlastně jo. Ehm, nech to být, prosím.'' podívala jsem se na něj s prosícím výrazem a on se na mě spíš podíval nedůvěryhodně.

,,Tak fajn. Už víš, co chceš dělat teď?''

,,Nevím.''

,,No, já vím, že se až tak dobře neznáme a já nejsem zrovna kluk, kterému bys měla věřit, ale můžu tě vzít k sobě, kluci na mě číslo, na mobil, mají, takže budou rozhodně volat.''

,,To myslíš vážně?'' podívala jsem se na něj překvapeně a byla ráda, že mi to nabídl. Stejně jsem neměla kam jít a ke klukům se mi dnes už nechtělo.

,,Jo a popravdě, budeš první návštěva, kterou si tam povedu. Ještě nikdy jsem tam nikoho nevzal.''

,,Proč si tam ještě nikoho nevzal?'' zajímala jsem se a už byla dokonale uvolněná a všechny moje pocity vůči Loganovi se ztratily. Teď mě zajímal Jason.

,,Uvidíš sama.'' řekl jen se záludným úsměvem a já na to pozvedla své obočí. Byla jsem hodně zvědavý člověk a tímhle mou zvědavost ještě prohloubil.

,,Dobře. Půjdu ráda dnes s tebou, moc ti děkuju.'' usmála jsem se na něj a on se uchechtl.

,,Neděkuj. Tohle je z mála mých dobrých rozhodnutí. Logan a Milo mají pravdu, neměla bys mi tolik věřit.'' řekl s trochou hořkosti v hlase, ale mě tím neošálil. V jeho očích jsem totiž viděla jen tu jeho dobrou stránku a ne tu temnou.

,,Jak myslíš.'' odpověděla jsem mu a on se zase zasmál tím svým hrdelním smíchem...dokonalým smíchem.