Bylo něco kolem osmé, když jsme šli každý do svého pokoje. Logan do toho svého zapadl s velkou nadšeností. Za to já jsem opatrně otevřela dveře a pořádně se konečně rozhlédla, co všechno tu je. Pokoj byl krásný. Naproti dveřím u zdi se nacházela obrovská postel s červenými nebesy. Nábytek byl z dubu a lampičky? Tak ty nebyly na elektřinu, ale byly to takové ty olejové lampy. Na levé straně se nacházelo obrovské okno s velkými huňatými závěsy. Když jsem se nad tím tak zamyslela, tak mi z toho běhal mráz po zádech. Bylo to vážně jak v hororu a ke všemu začala pořádná bouřka, takže jsem se v jednu chvíli lekla. Dokonce to vyhodilo elektřinu, takže jsem v pokoji byla najednou po tmě, jen ho osvětlovalo světlo z blesků.

,,Klid, tohle chce klid. Nic se mi tu nemůže stát.'' uklidňovala jsem se a přešla radši k posteli, abych se uvolnila a všechno zaspala. Jenže při té bouřce se vůbec nedalo spát. A ta tma mi začínala vadit. I to oblečení, co jsem měla na sobě, mi vadilo. Vypadala jsem jak z jiné doby a celkem mě kousalo. Tak jsem ho sundala, že si vezmu svoje oblečení, ale nikde jsem ho neviděla. Proto jsem sáhla po olejové lampičce a zapálila si ji zapalovačem, který ležel vedle ní.

Zvedla jsem se z postele, na kterou jsem si sedla, než jsem zapálila lampu a šla se podívat po pokoji, kde mám ty svoje věci, abych se tu nepromenádovala jen ve spodním prádle. Ale jaksi jsem ho nemohla najít. Prostě nikde nebylo. Někdo mi ho musel vzít. A pak jsem si všimla jedné sošky u postele. Vůbec se tam nehodila a byla divná, proto jsem přešla k ní a zkoumala ji. Když jsem ji trochu natočila na stranu, tak jsem uslyšela šramocení a kousek ode mě byl vchod ve zdi.

,,Hustý.'' řekla jsem si pro sebe nadšeně a vydala se tam. Opatrně jsem nakoukla dovnitř a tam vedla dlouhá chodba, která se o kousek dál dvojila. Věděla jsem to díky tomu, že tu plápolaly olejové lampy na zdech. Bylo to úžasné. Cítila jsem v krvi, jak mi proudí adrenalin. Takže jsem samozřejmě vešla dovnitř a šla šmejdit. J Ale jaksi jsem zapomněla, že jsem jen ve spodním prádle a po nějaké chvíli, mi začala být zima. Přesto mi přišlo, že ty chodby nikam nevedou. Byly děsně dlouhé, chladné a vlhké, ale že by byl někde nějaký východ? Ani jeden! Už jsem prostě nemohla a byla unavená, proto jsem se zády opřela o stěnu. K mé smůle jsem se ale v tu chvíli kamsi propadla a rozmázla s jekotem na zemi.

,,Bello?'' uslyšela jsem Loganův hlas, proto jsem se vleže rozhlédla kolem. Byla jsem v pokoji a podle toho, že jsem slyšela Logana, tak musel být jeho.

,,Sakra!'' zaprotestovala jsem si pro sebe potichu a chtěla se propadnout do země.

,,Bell, co děláš u mě v pokoji na zemi?'' objevil se nade mnou. Díval se na mě celkem pobaveně.

,,Ani se neptej.'' řekla jsem jen a natáhla k němu ruku, aby mi pomohl na nohy. Logan mi samozřejmě pomohl, ale vytáhl mě tak rychle, že mě najednou držel v objetí a dívali jsme si do očí.

,,Jsem rád, že si tu. Popravdě, uvažoval jsem, že za tebou půjdu. Ale nechápu, proč si jen ve spodním prádle.'' usmál se na mě odzbrojujícím pohledem, že se mi z něho podlomila kolena. Kdyby mě nedržel, tak už se opět válím na zemi.

,,No, to co mi dala, mě kousalo, chtěla jsem se převléct do svého, ale nemohla jsem své oblečení najít a pak našla tu tajnou chodbu a nakonec se ocitla tady.'' řekla jsem, ale poslední slovo jsem řekla sotva slyšitelně, protože se na mě díval zvláštním pohledem. Začínala jsem být v jeho náručí nesvá.

,,Sluší ti to.'' usmál se na mě a pohledem sjel na mé rty. Vůbec jsem ho nepoznávala a sebe taky ne. Pomalu jsme se k sobě začali sklánět a když jsme se skoro políbili, tak pořádně zahřmělo a já se lekla. Tím jsem ale narazila čelem do Loganova čela a tak jsme od sebe se skuhráním odstoupili.

,,Asi bych už měla jít.'' řekla jsem mu klidně, když jsem si mnula čelo a dívala se mu při tom do očí. Logan se na mě podíval dost překvapeně a okamžitě si přestal mnout čelo.

,,Nechci, aby si šla.'' řekl mi celkem sklesle, ale to jsem nechtěla. Věděla jsem, k čemu tady spějeme. Proto jsem se na něj omluvně pousmála a přešla k němu.

,,Dobrou noc.'' dala jsem mu letmou pusu a pak rychle odešla. V pokoji jsem se pro jistotu zamkla a opřela o dveře. Ale pak jsem slyšela divný zvuk. Chvilku jsem jen tak poslouchala, ale slyšela jsem to několikrát. Nahánělo mi to tu hrůzu. Radši jsem na sebe zase hodila ty věci od té pani a šla pryč z pokoje. Chodbu jsem rychle proběhla k pokoji Logana. Ani jsem neťukala a vešla k němu.

,,Něco si zapomněla?'' zeptal se celkem bez zájmu a seděl na kraji postele. Upravoval si polštáře.

,,Ne, ale...můžu tu zůstat?'' zeptala jsem se trochu hystericky a to ho zaujalo. Viděla jsem to i v tom šeru, co tu měl.

,,Ty se pořád bojíš?'' zeptal se pobaveně a dokonce se uchechtl.

,,Jo. Nahání mi to tu hrůzu.'' přiznala jsem se a stála pořád u dveří. Logan chvilku přemýšlel a uvelebil se na posteli.

,,Tak, budeš teda stát ještě dlouho u těch dveří?'' řekl nakonec a zase se zasmál. Ten kluk je hrozný, i v téhle chvíli si musí ze mě utahovat.

,,Ok.'' řekla jsem vesele a šla k němu do postele.

,,Ehm, no, lepší bylo, když si byla polonahá.'' podotkl, když jsem si lehla a tak jsem ho lehce plácla do hrudi, což on dostal záchvat smíchu.

,,To tě pořád baví mě takhle dopalovat?''

,,Ani nevíš jak.'' zasmál se a já se k němu přitulila. V jeho blízkosti jsem se cítila bezpečně a jemu vůbec nevadilo, že jsem se k němu tak tiskla. Spíš mě ještě k tomu objal kolem ramen. Byla to naše krásná chvilka. Sice si pořád ze mě dělá srandu a provokuje mě, ale to se mi na něm líbí. Dokázal se mi dostat pod kůži jako nikdo jiný a to ještě za tak krátkou dobu. Přijde mi ale, že ho znám celou věčnost. Jen těžko říct, jestli to cítí stejně...

Ráno mě probudilo lechtání na tváři. Bylo mi jasné, že to dělá Logan, proto jsem jen tak oči neotevřela a jen se pro sebe usmála. Prstem mi přejížděl po tváři až k čelisti a mě se to líbilo. Bylo to uklidňující.

,,Dobré ráno.'' pošeptal mi u ucha a tak jsem otevřela oči. Skláněl se nade mnou s úsměvem na tváři a zorničky měl rozšířené, jak se na mě díval s očekáváním, co bude.

,,Dobré.'' oplatila jsem mu pozdrav a taky mu prsty začala zkoumat rysy obličeje. Tím se jeho úsměv ještě víc prohloubil a na chvilku přivřel oči. Byl dokonalý. Sice byl hodně podobný Milovi Ventimigliovi, ale lišil se svýma zelenýma očima a rty měl plnější. Pod okem, jsem si dokonce teď všimla, má menší jizvu, jako by se dříve s někým porval. Což mě ani nepřekvapovalo. On byl dominantní povahy a měl rád pozornost. To jsem si uvědomovala až moc dobře a to se mi na něm líbilo.

Ani jsem si neuvědomila, že mě zkoumavým pohledem pozoruje. Byla jsem hlavně zaujatá jeho dokonalými rysy obličeje. Ale pak jsem mu pohlédla do očí a viděla v nich touhu. Tvářil se naprosto vážně a to se ještě před chvilkou usmíval. Hned na to sklouzl pohledem na mé rty a já věděla, co přijde. Dokonce jsem se těšila, až spojí naše rty v polibku.

Pomalu se začal sklánět a tak jsem mu vyšla vstříct. Ruce jsem mu omotala kolem krku a on spojil naše rty v polibku. Ale nebyl to ten něžný poznávací polibek, Logan věděl přesně, co dělá. Byl vášnivý a trochu tvrdší, ale přesto to bylo dokonalé. Dokonale mi tím polibkem zatemnil mysl a moje tělo se mu oddávalo. Nohu jsem mu dala přes tu jeho, on napůl zakryl mé tělo svým a jednou rukou sjel pod můj pas, aby mě vyzvedl blíže k sobě. Cítila jsem se jako v sedmém nebi, když se mě dotýkal. Ale taky mi bylo jasné, že tahle chvilka jednou musí skončit. Jen jsem netušila, že tak rychle. Pani co nás včera ubytovala, už klepala na dveře jeho pokoje, že je čas na snídani a pak jet domů.

Loganovi uniklo zavrčení z hrdla, že nám to překazila. Podíval se mi do očí a já se jen usmála, což ho obměkčilo, protože se usmál taky a vstal ze mě.

,,Jdu si pro věci, takhle jet nikam nemůžu.'' oznámila jsem mu a on mi kývl na souhlas. Tak jsem šla přes tu dlouhou chodbu do svého pokoje a hledala opět své oblečení. Nakonec jsem ho našla. Spadlo mi za topení, proto jsem se musela pro něj natáhnout a pak se už konečně převlékla. Hned jsem se cítila lépe. Odběhla jsem si ještě do malé koupelny, kterou tu měli a trochu se zkulturnila.

,,Tak dobrou chuť.'' popřála nám ta pani k snídani a tak jsme jí poděkovali a pustili se do toustů, které nám připravila. Měla je výborné. Po snídani jsme se s ní rozloučili a jeli zpátky do New Yorku. Cestou ale ani jeden z nás nepromluvil. Ani jeden jsme nevěděli, jak se teď chovat. A co bude vůbec dál?

,,Chtěl bych tě s někým seznámit.'' promluvil, když jsme byli skoro u New Yorku. Podívala jsem se na něj trochu překvapeně, ale on se mému výrazu usmál.

,,A s kým?'' zajímala jsem se, protože mě to vážně zajímalo.

,,Je to můj bratranec a taky nejlepší přítel. Dal bych za něho ruku do ohně, stejně tak i on za mě. Určitě se ti bude líbit.'' říkal mi vesele a culil se na mě jako mílius. No, tak bratranec jo? To jsem zvědavá ještě víc.

,,Dobře, už se těším.'' usmála jsem se na něj a on se usmál ještě víc, ale už si hleděl jen cesty. V New Yorku jsme byli v sedm večer. U něj doma jsme si každý dali sprchu a převlékli se do čistého. Tvrdil, že mi ho představí ještě dnes a že jdeme do jednoho klubu. Vzala jsem si na sebe mini kraťasy a k tomu flitrované zelené tílko. Vlasy jsem si nechala v culíku a na uši si dala velké kruhy, které jsem kdysi dostala od tety Avi. Trochu jsem se i nalíčila. A pak vyšla konečně z koupelny. Překvapilo mě, že Logan už stál u linky a čekal, až budu hotová. A neunikl mi jeho pohled, když jsem z ní vyšla. Díval se na mě ohromeně a dokonce se chtěl opřít rukou o linku, jenže jaksi sáhl vedle a rozmáznul se na zemi.

,,Jsi v pořádku?'' řekla jsem trochu vylekaně a uslyšela, jak sprostě nadává.

,,Jo, jsem.'' zamručel a zvedal se ze země. Mračil se a při tom si pucoval svoje oblečení. Vypadal vážně komicky.

,,Hlavně se nesměj.'' poznamenal trochu zoufale a podíval se na mě s psím pohledem. Samozřejmě mi cukaly koutky, ale udržela jsem se. Přešla jsem k němu a trochu mu upravila tu jeho bílou košili, která se mu hodila k černým volnějším kalhotám a po stranách kalhot mu visely kšandy s pyramidkami.

,,Příště se nedívej na mě, ale kde se opíráš.'' řekla jsem mu s lehkým úsměvem a on se na mě na oko uražený zamračil. To už jsem nevydržela a uchechtla se.

,,Sluší ti to.'' řekla jsem, když jsem mu doupravila tu košili a pak ho lehce políbila. Viděla jsem na něm, jak je trochu překvapený, ale nenechala jsem ho nic říct a ani udělat a táhla ho ven. Už jsem se nemohla dočkat, až mi představí toho bratrance.

 Logan

Došli jsme až do klubu, kde jsem měl domluvený sraz se svým bratrancem. Byl jsem zvědavý, co na něho Isabella řekne. Chtěl jsem, aby poznala někoho, na kom mi záleží. Přece jen, náš vztah se pohnul už jinam. Nejdříve jsem myslel, že bude dělat, jako by se nic na tom hradě nestalo, ale doma mě přesvědčila o opaku. Za což jsem byl rád. Nechtěl jsem, aby to jen tak vyšumělo. Na to mi na ní až moc záleželo. Dostala se mi pod kůži, ani nevím jak. Je prostě jiná, než ostatní holky, co jsem kdy poznal. Je výjimečná. Nebo aspoň pro mě je.

,,Tak kde je?'' zajímala se a rozhlížela se kolem sebe, když jsme vešli do baru. Tohle jí nemohlo nikdy napadnout. Stál totiž naproti nám u baru a usmíval se na nás.

,,Pojď.'' vzal jsem ji za ruku s úsměvem na tváři a táhl ji za sebou k baru, kde na nás čekal.

,,Bello, tohle je můj bratranec, Milo.'' řekl jsem jí a ona třeštila oči. Dokonce jsem si všiml, že Milo se potutelně usmívá.

,,Ah, tak zase ty. Už chápu, proč sis myslela, že jsem někdo jiný. Tady s Loganem jsme si dost podobní, protože jsme bratranci. Jeho máma je sestra mýho táty.'' řekl jí Milo a já nechápal.

,,Cože, vy se znáte?'' vyjekl jsem trochu udiveně a on se smál. Za to Bella se na mě omluvně usmála.

,,No, já si ho tehdy spletla s tebou. Když jsem přijela do New Yorku, tak jsem byla v jednom klubu a on tam byl taky. Dělal si ze mě srandu.'' našpulila trochu rty, jako že jí tím naštval a to už jsem se smál.

,,No jo, máme toho dost společného.'' řekl jsem nakonec pobaveně a Milo jen souhlasil.

,,Kde jsi k ní vůbec přišel? Nevidí se jen tak, abys byl s holkou.'' rýpal si Milo, ale tuhle poznámku si mohl odpustit!

,,Nech toho.''

,,Ne, mě to zajímá. Jak si to myslel!'' odbyla mě Bella a obrátila se na Mila. Chtěla vědět co nejvíc, to jsem poznal hned.

,,No Logan měl na holky vždycky smůlu. Vždycky s ním byli, protože mi je podobný a pak když už jsem je poznal, tak ho odkopli a zkoušeli to na mě. Ale marně.'' tohle jsem vážně poslouchat nemusel. Nechtěl jsem na to vzpomínat, proto jsem si sedl k baru a dával si jednoho panáka za druhým, za tím co oni si náramně povídali.

Když už jsem si chtěl vypít dalšího panáka, tak mi ho někdo vyrval z ruky. Samozřejmě Bella. Dívala se na mě trochu utrápeně. To jsem nechápal.

,,Nepij to už. Ty holky byly krávy. Nikdy bych s tebou nebyla kvůli tomu, že jsi Milovi podobný. A popravdě. Jste jiní. Slibuju ti, že já ti takhle neublížím. Mám ráda tebe. Ne jeho. Sice byl můj idol, ale ty jsi pro mě důležitější.'' říkala mi naprosto vážně a postavila se úplně ke mně. Tak jsem ji objal kolem pasu a díval se jí do očí. Věřil jsem jí.

,,Děkuju ti.'' usmál jsem se na ni a ona mi úsměv opětovala. Milo do mě ze strany šťouchl a usmíval se jako měsíček na hnoji.

,,Co?'' podíval jsem se na něj nechápavě. Nemá totiž ve zvyku, se takhle telit.

,,Jsi v tom až po uši.'' pošeptal mi a poplácal mě po rameni. No jo, zná mě jako své boty. J

Jen jsem se na něj usmál a pak se otočil zpátky na Bellu, která se dala do řeči s nějakou holkou. V tu chvíli jsem si taky ale všiml ještě někoho. A ti kluci jsou ostrý a já měl u nich průser. Takže bylo na čase, se odtud zdejchnout.

,,Bell, musíme jít.'' vzal jsem ji za ruku a táhl pryč. Milo si jich taky všiml a tak nás hned následoval. Byl jsem ale naivní, když jsem si myslel, že bychom se jim mohli vyhnout. Jen co jsme vyšli před bar, tak hned naproti nám stál zbytek jejich party a provrtávali mě pohledem. Podle výrazu Belly, jsem si byl jist, že nechápe, o co tu jde.

,,Ale, ale Logan. Tebe jsme dlouho neviděli. Dalo nám zabrat, abychom tě našli.'' pronesl Jason a postavil se do tzv. útočné pozice. Nohy měl trochu od sebe a byl nahrbený trochu dopředu.

,,Co kdybychom to nechali na jindy. Dnes se to nehodí.'' řekl jsem klidně, ale zas tak klidný jsem rozhodně nebyl. Dokonce ani Bella ne. Přitiskla se ke mně z boku a propletla naše prsty.

,,Určitě se dá nějak dohodnout, nemyslíte?'' vložil se do toho i Milo.

,,Drž hubu. S tebou se nikdo nebaví. A nevím, proč bychom to měli oddalovat. Nebo se snad nechceš ztrapnit před ní?'' pohodil hlavou k Bell a na tváři mu pohrával posměšný úsměv. Bella se schovala trochu za mě a tisk ruky ještě zesílila.

,,Fajn, ale ji nechte jít.''

,,Ne!''

,,Jasone, ona nic neudělala, nech ji jít!'' naléhal jsem na něj a Milo za ruku k sobě stáhl Bellu. Slyšel jsem, jak se ho ptala, o co jde.

,,Jestli bude dostatečně rychlá, pak je volná.'' usmál se na mě vítězně a já se podíval na Bellu. Dívala se na mě vystrašeně a vůbec nechápala jeho slova, kam tím míří.

,,Bell, uteč. My se o sebe postaráme.'' řekl jsem jí klidně a díval se na ní s naléhavostí. Chvíli se na mě jen dívala a pak se podívala na ostatní. Kluci jí udělali prostor a tak se podívala zase na mě. Bylo mi líto, že tohohle musela být svědkem. A proto bylo lepší, když by tu dál už nebyla. Všechno vyčetla z mého výrazu tak se tedy rozeběhla, že zmizí, ale když už byla za nimi, tak se Peter s Deanem k ní natáhli a uvěznili ji mezi sebou.

,,Ne!'' vyjekl jsem zároveň s Milem a provrtával zlostně Jasona.

,,Sorry, ale bude lepší, když zůstane.'' zasmál se povýšeně a přešel ke mně. Měl jsem velký vztek! A on to věděl moc dobře. Počítal s tím, že nějak škobrtnu, ale byl na omylu.

 Bella

Dva kluci mě uvěznili mezi sebou a já netušila, co si o tom myslet. Mohla jsem si jen domyslet, co jim asi tak Logan udělal.

,,Víte co? Já to můžu dát za něj. Mám peněz dost.'' vložil se do toho Milo, když viděl, že se schyluje ke rvačce.

,,Tvoje peníze nechceme. Logan nám dluží a ne málo. Zavařil si to sám. Je to tak?'' říkal naprosto klidně a chladně ten Jason.

,,Jo, máš naprostou pravdu, proto ji nech jít i Mila.'' díval se na něj naléhavě Logan a pak sjel pohledem na mě. V jeho očích jsem viděla jen lítost.

,,Ne jsou moje pojistka. Nebo spíš ona.'' Jason se na mě podíval a naháněl mi tím husinu. Ten pohled nesvědčil nic dobrého. A nepletla jsem se. Jason udělal ke mně krok, ale Logan ho popadl za ruku a strhla se mezi nimi bitka. Ničilo mě, když jsem viděla, jak se Logan pod jeho ranami prohýbá.

,,Dost!'' okřikla jsem je, ti dva co mě drželi, zesílili stisk a já sykla bolestí. Drtili mi ramena v sevření tak, že tam budu mít modřiny. Ale to bylo nic oproti tomu, co jsem pak uviděla. Jason normálně na Logana vytáhl nůž, protože se mu Milo snažil pomoct.

 Logan

,,Jasone! Máme problém!'' ozvali se kluci a tak se Jason na ně neochotně otočil.

,,Co?''

,,Ehm, no ona omdlela!'' řekli trochu rozhozeně a já se podíval na Bellu. Bezvládně ji drželi mezi sebou a v tu chvíli se mi chtělo strašně smát. Dokonce Milo se rozesmál, ale hned se zklidnil.

,,Děláte si ze mě prdel?'' rozčílil se Jason a obrátil se zpátky na mě. Věděl jsem, že mu je Bella ukradená a že se do mě pustí znovu, proto jsem byl ve střehu. Jason nikdy nebyl dobrý rváč. Jeho parta byla silná jen pohromadě. A navíc jsem tu měl Mila, takže jsme si s nimi mohli poradit, ale přišli nám pomoc kluci z baru, které jsme znali od vidění. Zabavili kluky a my mohli vzít Bellu a utéct odtud.

,,Je ti jasné, že to bude chtít vysvětlit, až se probere.'' říkal mi Milo, když jsem Bellu uložil do postele. Toho jsem si byl ale vědom.

,,Já vím.''

,,Bude na tebe naštvaná, že si jí nic neřekl.''

,,Já vím.''

,,Možná že tě opustí. Nebude přeci riskovat svůj život.'' říkal dál, ale to já všechno věděl a rozčiloval mě tím.

,,Milo já vím! Proto je na čase jet zase o kus dál. Když bude chtít, může jet se mnou, ale jinak pojedu sám.'' odvrátil jsem pohled od spící Belly a podíval se na něj. Stál mezi dveřmi se založenýma rukama na hrudi.

,,Ty ale nejsi schopný ji opustit. Na to se ti dostala až moc pod kůži.'' poznamenal, ale na to jsem mu už nic neřekl a prošel kolem něj, abych si dal sprchu.

 Bella

Když jsem se probudila, tak jsem si oddychla. Byla jsem v posteli a ne před tím barem. Byla jsem vyděšená. Bála jsem se, že se Loganovi něco stane. Rychle jsem se rozhlédla kolem, abych se ujistila, jestli tu je. Spal na křesle u knihovničky a byl celý zkroucený. Vypadal, že je v pořádku.

,,Bell.'' ozval se Milo a tak jsem se podívala ke dveřím. Rukou mi naznačil, ať jdu za ním, tak jsem rychle vylezla z postele. Došli jsme do obýváku, kde jsme se posadili a já už jen čekala, až začne mluvit. Viděla jsem na něm, jak mi chce něco důležitého říct.

,,Nemusíš mít o něj strach, je v pořádku. Ale tys nám nahnala strach.'' začal a při tom se usmíval. Jo, muselo být komický vidět mě, jak omdlím...

,,Tohle se mi občas stává, už od malička. Když mě něco hodně vyděsí, tak mi klesne rychle tlak a já omdlím.''

,,Tím si nám popravdě pomohla, ale to není to, co sem ti chtěl.''

,,Tak mluv.'' pobídla jsem ho a on se trochu ošil a zhluboka se nadechl. Zřejmě to bude hodně důležité, protože v jednu chvíli zaváhal, jestli mi to má říct.

,,Víš, Bell, Logan...'' začal opatrně, ale nemohl to doříct, protože nás vyrušil právě on.

,,Co já?'' zeptal se Mila trochu odměřeně a díval se na něj naštvaně. Nechápala jsem to. Co se sakra stalo, když jsem spala???

,,Ale nic. Radši se půjdu projít.'' otočil se k nám zády a zmizel v chodbě. Logan se díval jeho směrem a já sledovala jeho. Chtěla jsem vysvětlení, kterého se stejně asi nedočkám.

,,Co se na mě tak díváš?'' podíval se na mě, jako by nic neprovedl a byl úplně nevinný. Což samozřejmě nebyl.

,,Proč si byl na něj hnusný? Milo je hodný a chtěl mi určitě vysvětlit, co se to dělo před tím klubem. Ale díky tobě nic neřekl, takže mi to řekneš sám?'' řekla jsem přísně a zpražila ho vyčítavým pohledem.

,,Nemám ti co říct. Radši jdu, než tě přejde tahle nálada.'' řekl mi vyčítavě a odešel. Zírala jsem nevěřícně na dveře, které za sebou zavřel a nemohla tomu uvěřit. Takže podle něho jsem to zveličovala? To těžko!