O dva měsíce později

Nikdy dříve mi čas neubíhal tak rychle jako tady. V práci jsem si zvykla na fofr a ještě se při tom stále usmívat. S Corbym jsme zůstali přátelé a našla si i jiné. Tedy on mě spíš s nimi seznámil a pravidelně jsme se chodili bavit do baru. Tenhle život se mi líbil. Nikdy dříve jsem v sobě neměla tolik energie, i přes tu všechnu dřinu. Jenže tetě se to nelíbilo. Bála se o mě a začala mě přemlouvat, abych se vrátila. Což nepřicházelo v úvahu. Tady měl můj život smysl. Aspoň jsem si to myslela.

,,Hele kočičko, dám si ještě jedno kafe.'' plácl mě jeden kluk přes zadek, když jsem kolem něj procházela. Tohle jsem ze všeho nejvíc nenáviděla.

,,Kdyby něco, dá se to říct i slušně a nejsi tady v bordelu, takže pracky pryč!'' řekla jsem naštvaně a šla pro další kafe. Ten kluk si ale mlel něco pod nos, což jsem radši ignorovala.

,,Těch si nevšímej, jsou to volové. Znám je už dost dlouho.'' řekl mi na uklidněnou Corby, ale tímhle mě fakt neuklidnil.

,,Dík, tohle mi ale nepomůže.'' utrousila jsem a vrátila se dopředu i s kávou. Periferně jsem si ale všimla, že přišel další zákazník, proto jsem se po něm ohlédla. To jsem ale dělat neměla. Přímo naproti mně stál Logan a díval se na mě zvláštním pohledem. A ten kluk si nedal pokoj. Využil moji nepozornosti a strhl mě k sobě na klín.

,,Sakra dej ty pracky pryč!'' rozčílila jsem se, ale on si dovoloval dál.

,,Tys neslyšel, co řekla?'' přišel k nám Logan a tvářil se pomalu jako vrah. Naháněl mi hrůzu.

,,Hele nepleť se do toho. Bavím se s ní.'' zasmál se povýšeně a rukama mě začal ochmatávat, ale já se bránila a snažila se z něj dostat. To jsem nemusela ale dlouho. Logan mu totiž jednu vrazil, až se převrátil na židli. Mě stačil chytit za ruku a vyhoupnout na nohy, za co jsem mu byla vděčná.

,,Dík.'' špitla jsem trochu v šoku a hned na to mě čekal další šok. Logan mě vzal za ruku a táhl pryč, což jsem si dovolit nemohla. Dostanu padáka, jestli právě odejdu.

,,Logane, hned mě pust. Musím se vrátit. Chelsey mě vyhodí! Slyšíš!'' namítala jsem, ale marně. On jako by mě ani neslyšel, proto jsem mu dala ránu do ramene.

,,Au, sakra za co? Co je?'' vyjekl a zastavil se.

,,Co? Povídám ti, že dostanu padáka, jestli se okamžitě nevrátím. A mám tam svoje věci!'' protestovala jsem dál, ale on se zase zamračil.

,,Tam se chceš vrátit? Do toho pajzlu? Jestli jo, pak jsi šílená!'' řekl mi rozhořčeně, což jsem nechápala, proč se tak chová. A pak, nenáviděla jsem, když mi někdo říkal, že jsem šílená!!!

,,Já nejsem šílená! Tohle mi už nikdy neříkej!'' řekla jsem mu vážně, ale on se posměšně uchechtl.

,,Právě jsem ti pomohl od toho debila a ty se tam chceš vrátit! Tak co potom jsi?'' řekl a složil ruce na hrudi.

,,No já...bože nejsem nijaká! A co tu vlastně chceš? Před dvěma měsíci si vzal nohy na ramena a teď si budeš hrát na hrdinu? To ale nemusíš, umím se o sebe postarat sama!'' rozčilovala jsem se dál. Co si sakra myslel?

,,Fajn, tak se tam vrať!'' řekl jako by nic a tak jsem tak udělala.

,,Kam si sakra šla? A co mělo znamenat to s tím klukem? Tohle Isabello tady trpět rozhodně nebudu. Máš vyhazov. Sbal se a vypadni!'' řvala na mě hned, co jsem vešla dozadu v kavárně. Nemělo smysl se nějak obhajovat. Ona je tvrdohlavá a zákazníci jí jsou přednější. Proto jsem si vzala svoji tašku a šla ven. Tam už na mě čekal Logan, opřený o své auto a na tváři mu pohrával úsměv.

,,Copak, vyhodila tě?'' zeptal se pobaveně, ale do mě vjel nehorázný vztek. Měla jsem chuť ho něčím praštit.

,,Hey, můžu si to půjčit?'' oslovila jsem menšího kluka, který měl v ruce pálku na baseball.

,,Jasně.'' usmál se a tak jsem si ji vzala.

,,Co s ní chceš dělat?'' nechápal Logan a trochu uhnul stranou. Zřejmě se bál, že ho s ní přetáhnu.

,,Tohle!'' usmála jsem se škodolibě, napřáhla se a praštila s ní do předního skla. Ten jeho pohled nikdy nezapomenu.

,,Ty ses pomátla! Víš kolik bude stát oprava?'' vyjekl dotčeně a díval se na mě naštvaně. Já jsem zatím vrátila pálku a pak se zase otočila na něj.

,,A víš ty o kolik peněz jsi mě připravil? Kvůli tobě mám padáka, takže jsme si kvit!!''

,,Kvit? Ty jsi vážně šílená!'' rozhodil rukama a ve mně to opět vřelo. Ten kluk mě rozpaloval čím dál víc!

,,Neříkej mi tak!'' varovala jsem ho a přešla k němu blíž. Což on radši couvl o krok zpátky.

,,Fajn. Už mlčím. Jen mi už nenič auto.'' řekl nakonec a uvolnil všechny svaly na těle a já jsem udělala to samé. Tentokrát vztek vystřídala zoufalost. Posadila jsem se na lavičku, která byla poblíž a obličej si položila do dlaní. Snažila jsem se uklidnit a přemýšlela, co teď bude dál.

,,Bell, jsi v pohodě?'' posadil se vedle mě a podle hlasu to vypadalo, že si opravdu dělá starosti. Proto jsem se na něj podívala. Chvíli jsem se mu dívala do očí a snažila se v nich něco vyčíst, ale nešlo to. Byl tak záhadný a nedostupný. A byl nevyzpytatelný, což bylo nejhorší.

,,Nejsem. Co teď bude? Nemám tolik peněz, abych si pronajala jiný byt. Ten co jsem měla, byl k té práci. A to mi připomíná, že si tam musím vyzvednout své věci. A je to tvoje vina! Proč si tam vůbec šel?'' zajímala jsem se a čekala, co mi na to řekne. Ale on chvilku přemýšlel.

,,Chtěl jsem si koupit kafe. Nic víc. Netušil jsem, že tě tu potkám.''

,,Fajn.''

,,Mrzí mě to, vážně. Ale máš na víc. A jestli nemáš kam jít. Můžeš být u mě. Nedávno jsem si jeden byt pronajal.''

,,Dobře. Ale musíme nejdřív pro moje věci.'' řekla jsem klidně a všimla si, jak si oddechl. Asi čekal, že se budu pořád zlobit, ale to nejde. Nikdy jsem se neuměla na nikoho zlobit dlouho. To mám po mamce. J

 Logan

Seděl jsem vedle ní na lavičce a čekal, že začne zase nadávat, ale ona souhlasila. Celkem jsem si oddychl. Vím, že jsem to v té kavárně přehnal, ale jen to jak se jí dotkl, mě rozčílilo na tolik, že jsem se neovládl. A pak jsem byl ještě hnusný na ni, protože byla naštvaná. Jenže měla právo se zlobit. Byla to její práce a kvůli mně o ni přišla. Ale teď mám možnost se s ní konečně sblížit a lépe ji poznat.

Tehdy jsem prostě zbaběle utekl. Slyšel jsem ji, jak vstala a viděl v tom šanci, jak zmizet. Ale bez ní to nebylo ono. Celé dva měsíce jsem se jen tak poflakoval a přemýšlel nad svým životem. A rozhodl se, jet do New Yorku s nadějí, že ji tu jednou potkám a to se stalo. Za co jsem byl rád, ale to jsem jí nemohl jen tak říct. Nepochopila by to. Vždyť se ani neznáme. Tohle by ani nechápali rodiče. Ti se zajímají jen o sebe a o to, jak mě šoupnout na prestižní školu, do které budou investovat peníze. Mě samotného berou jako investici v životě a to se mi příčí. Nenávidím je za to, jací jsou a to, jak se mě snaží najít, aby dosáhli svého. To, že mě ale ty jejich gorily jednou našli, neznamená, že se to stane podruhé. Domů se už nevrátím. Jsem plnoletý, takže záleží na mě, jak povedu svůj život. Rozkazovat mi mohli, když mi bylo pod 21, ale dnes už ne...je mi 23 a nemají na to právo.

Rozhodl jsem se proto cestovat, aby mě nenašli. Aby mě nemohli ovládat. Dříve to byla pro mě muka, když jsem musel skákat, jak si pískli.

,,Jsi v pohodě?'' zeptala se Isabella, tak jsem se vzpamatoval. Stála už ve dveřích bytu se svým báglem. Počítal jsem s tím, že bude mít víc věcí než předtím, ale jak se zdá, tak ne.

,,Jsem v pohodě. Můžeme jet?'' zvedl jsem se ze schodů, na kterých jsem seděl a ona kývla na souhlas s úsměvem. Tak jsme teda jeli ke mně. Tam jsem ji nechal, aby se zabydlela a jel s autem do opravny. Kde mi oznámili, že to bude hotové až zítra, tak jsem se vydal zpátky domů. Díky bohu to nebylo tak daleko. Jel jsem jen pár stanic metrem.

Když jsem ale otevřel dveře, tak mě překvapila skvělá vůně dobrého jídla. Hned se mi sbíhaly sliny, proto jsem šel rovnou do kuchyně. Isabella byla u linky a vůbec si nevšimla, že jsem zpátky. Tak jsem na sebe neupozorňoval a sledoval ji, jak se soustředí na vaření.

Vypadala nádherně. Ať jsem se snažil, jak jsem chtěl, tak jsem od ní nedokázal odtrhnout oči. Ty její křivky...jak se jí tílko vyhrnulo nahoru, když se natáhla do skříňky pro talíře...bože, šílel jsem z pohledu na ni, na její tělo, dokonalé tělo.

,,Logane, ty už si tu?'' vyjekla překvapeně, když se otočila ke stolu, že tam dá talíře. Musel jsem se usmát, jak se tvářila.

,,Jo, akorát jsem dorazil. Co to vaříš?'' zajímal jsem se a šel se na to podívat k plotně, jenže ona se mi postavila do cesty a ruku dala na moji hruď.

,,Zapomeň. Dozvíš se to za chvilku. Teď se jdi umýt.'' dívala se na mě rozhodnutá, proto jsem radši neodporoval a poslechl ji. V koupelně jsem si umyl ruce a pak si šel ještě převléct triko.

 Bella

Logana jsem poslala umýt ruce a dodělala večeři. Ve chvíli, kdy se ale hrnul k plotně, že zkontroluje, co jsem uvařila, jsem málem chytla výtlem. Ten jeho mlsný pohled. J

,,Tak jsem tu.'' usmál se ve dveřích a tak jsem nandala jídlo. Udělala jsem těstoviny se špenátem, osmaženou šunkou a zakysanou smetanou. Ty těstoviny jsou prostě výborný. Vždycky mi je dělala teta Ava.

,,Wow, vypadají senzačně.'' usadil se a já si všimla, jak má oči velké hladem. Připomínal mi malého Samiho.

,,Tak dobrou chuť.'' posadila jsem se taky a pustila se do jídla. Celkem mě ale překvapilo, jak to do sebe Logan naházel.

,,Bylo to skvělí.'' ujistil mě a culil se jak neviňátko.

,,Ale tobě to nějak trvá. Nemáš hlad?'' obrátil list proti mně a já se v tu chvíli začala děsně smát. Ale on se na mě díval jako na cvoka.

,,Já mám hlad, ale to ty si to do sebe tak rychle naházel.'' vysvětlila jsem mu a on se zatvářil trochu provinile.

,,Ehm, no, když ono to bylo dobrý. No nic, radši umeju nádobí.'' odbočil od tématu a pustil se do mytí. Ten kluk se mi zdá. Je tak zvláštní. J

,,Kdy bude opravené auto?'' zajímala jsem se, když jsem dojedla a dala mu talíř do dřezu. Logan vypadal klidně, takže jsem si takové starosti nedělala, že by to trvalo dlouho.

,,Zítra to bude. Můžeme jet do Virginie, jestli chceš. Je tam hrad a nikdy jsem tam ještě nebyl.'' podíval se na mě a usmíval se od ucha k uchu.

,,To zní dobře. Pojedu ráda. A to auto mě vážně mrzí. Přehnala jsem to.''

,,To je v pohodě.''

,,Není. Byla to jen práce, můžu si najít jinou.''

,,To samé u auta. Sklo zase bude, nedělej si s tím starosti.'' ujišťoval mě a já se vážně cítila divně. Vím, že jsem to přehnala a on mi to vymlouval. Nechápala jsem proč.

,,Dobře. Už si půjdu lehnout, jsem unavená.'' otočila jsem se k odchodu, ale on mě vzal za ruku. Proto jsem se na něj podívala v očekávání, co řekne. Ale on jen otevřel pusu a nakonec nic neřekl, jakoby si to rozmyslel.

,,Dobrou.'' řekl nakonec a pustil mě, tak jsem se pousmála a šla si už lehnout. Za ten den jsem byla vážně vyčerpaná. Takže stačila rychlá sprcha a mohla jsem zalehnout.

Ráno mě ale probudil otravný budík, proto jsem se ještě v polospánku natáhla po budíku, že ho vypnu, ale omylem jsem dala někomu ránu, což mě probralo dokonale. Ten budík byl totiž Loganův mobil a on ležel vedle mě.

,,Co dělám v posteli?'' divila jsem se a přešla jeho skuhrání.

,,Bože, víš jak to bolí!'' zamračil se na mě a držel se za nos.

,,Vím a dobře ti tak. Co dělám u tebe v posteli. Vím, že jsem si lehla na gauč.'' namítala jsem trochu naštvaně a chtěla vědět, proč mě sem vzal.

,,Tam by ses nevyspala. Proto si tady u mě v posteli a neboj, nic jsem si nedovolil.''

,,To máš jediné štěstí, jinak bys dostal další. A proč ten budík vůbec a kolik je?''

,,Je osm. Půjdeme spolu pro auto a rovnou pojedeme na ten hrad do Virginie, cesta trvá necelých osm hodin.'' oznámil mi a stáhl ze mě deku, protože se mezi tím zvedl.

,,Hmmmm, nesnáším tě!'' zabručela jsem a zabořila hlavu do polštáře. Vůbec se mi nechtělo vstávat. Měla jsem v plánu se válet alespoň do oběda a on mi to překazil.

,,Nápodobně!'' houkl na mě a tak jsem se na něj podívala. S úsměvem na tváři zacházel do koupelny. Na sobě měl trenýrky na tělo a k tomu černé přilehlé triko, takže jsem viděla jeho dokonalou postavu, z čehož se mi sevřel hrudník. Cítila jsem takový zvláštní pocit.

Radši jsem vstala a převlékla se, než vylezl ven. Potom jsem ho vystřídala v koupelně a hodila se do pucu. Pak jsem šla do kuchyně se najíst, ale Logan mě předběhl. Akorát připravoval snídani.

,,Najez se hodně, bude to dlouhá cesta.''

,,Fajn.'' usmála jsem se a s chutí se pustila do vaflí. Miluju je a on je udělal skvěle. J

,,Máš řidičák?'' zeptal se mě po chvilce se zájmem. Doslova mi visel na rtech.

,,Ne. Proč?''

,,Já jen, že si mohla chvilku řídit.'' usmál se od ucha k uchu a já si myslela, že si dělá srandu.

,,I kdybych měla, tak bych neřídila. Jsem děsný řidič.''

,,Takže kecáš, ty ho máš.''

,,No nemám.''

,,Máš, jen to zapíráš!''

,,Ne, já ti říkám, že řídit nebudu!'' namítala jsem a nejradši bych si jednu natáhla, se takhle prokecnout. Vůbec jsem neměla říkat, že jsem špatný řidič!

,,Tím si nebuď tak jistá.'' uchechtl se a dal nádobí do dřezu. Za to já jsem se na něj dívala, jako by spadl z višně. Tohle mi vážně dělá schválně! Nesnáším ho!

Během další hodiny jsem chtě, nechtě seděla za volantem a jela do Virginie. Logan seděl vedle mě a culil se jako magor. Za to já jsem napružená drtila v prstech volant.

,,Uvolni se a nedrť ten volant. Nic ti neudělal.'' zasmál se pobaveně a tak jsem po něm hodila vražedný pohled. Tak hned radši zvedl ruce v gestu, že se vzdává, ale usmívat se nepřestal.

,,Jestli chceš žít, tak mě neštvi.'' zavrčela jsem a zase si hleděla cesty.

,,Ok.'' řekl jen a víc mě nechal být. Já jsem se po nějaké době uvolnila a pořádně se zasunula do sedačky, aby se mi lépe sedělo. Za to Logan si klidně spal. Usnul asi po půl hodině jízdy, takže mi to neulehčil. A ke všemu začalo pořádně pršet. Sotva jsem viděla na cestu, proto jsem jela pomalu a měla puštěné stěrače.

V půli cesty jsme se nakonec prohodili a já si tak mohla taky schrupnout. Ale jen na tři hodiny. Déšť samozřejmě neustával, jak jinak. Takže výlet jak vyšitý.

,,Bell! Jsme na místě.'' budil mě Logan, tak jsem se teda neochotně na sedačce narovnala a trochu protáhla, jenže mě čekal šok. Všude bylo šero, lilo jako z konve a ke všemu ten hrad v tomhle počasí vypadal jak z hororu, přímo od Hitchcocka.

,,Tvl děláš si prdel? Já z toho auta nevylezu ti říkám! Tam mě nedostaneš!'' začala jsem protestovat a Logan dostal záchvat smíchu.

,,Je to jen hrad. Polez!'' smál se a vylezl ven z auta, jenže já si zamkla dveře a nemínila vylézt. Logan rval za kliku z mé strany a začínal chytat rapla.

,,Isabello otevři. Kvůli tobě tady moknu. Dělej! Je to jen hrad, tam se ti nic nestane.''

,,Jo to říkají i v hororech! Jdi si tam sám!''

,,Fajn, tak si tu zůstaň a uvědom si, že ti co zůstali venku, to schytali vždycky první v hororu.'' řekl trochu napruženě a já si všimla, že fakt běží k bráně hradu. Nechtěla jsem být sama. Doufala jsem, že si zase vleze do auta.

,,Sakra.'' zaprotestovala jsem a radši běžela za ním. Stál už u velké brány a čekal, až mu někdo otevře. Tak jsem doběhla až k němu, jenže pořádně zahřmělo a mě po zádech přejel mráz. Měla jsem strachy naděláno. Tohle je přeci jen v hororech a ne ve skutečnosti. Takže doufám, že se nic víc nestane...

Po chvilce nám otevřela starší paní a zavedla nás dovnitř. Celkem jsem si oddychla, ale pak nám oznámila, že uzavírají silnice kvůli vichřici a že nás tu teda ubytuje. Celkem jsem se divila, že tu mají pokoje, ale pak jsem se dověděla, že to tady občas využívají i jako hotel.

,,Dám Vám jeden pokoj, jste krásný pár.'' usmála se na nás přívětivě, ale já se podívala na Logana a ten byl z toho taky stejně vedle...

,,Ale my nejsme pár.'' vyvrátili jsme jí to společně a ona se jen usmála.

,,To říká každý. Vím, jste jen přátelé.'' poznamenala a vedla nás do pokojů. Což jsme jako nevěděli, jak to myslí, ale nechali jsme to být.

Pokoje nám tedy dala nakonec dva. Ten můj byl k mé smůle až na konci dlouhé chodby. Ne že bych chtěla v noci jít za Loganem, ale tak nikdy nevíte, co se může stát. Ta pani nám dala i suché oblečení, abychom se převlíkli a potom nás taky provedla po hradě, když už jsme tu kvůli tomu byli, ale nepotěšila mě zrovna poznámkou, že někteří návštěvníci tvrdili, že zahlídli ducha.

,,Snad se nebojíte?'' optala se mě, když jsem na ní zůstala zírat. Za to Logan se opět bavil na můj účet.

,,Oh, no jasně že ne. Je to jen duch ne?'' řekla jsem trochu sarkasticky, ale jí to asi nedošlo, protože pokračovala dál.

,,Tak nebojíš jo? To by ses musela vidět.'' rýpal si Logan pobaveně a dusil v sobě pořádný výtlem. Pěkně mě zase dopaloval...

,,Drž hubu!'' řekla jsem vážně a dala mu ránu do hrudi, až zaskuhral a mnul si to míso. To jsem se pro změnu usmála já a šla poslušně za tou pani.