,,Jak se jmenuje?'' promluvil po delší době ticha Logan, tak jsem se na něho podívala. Snažila jsem se mu vyčíst z tváře, proč se na ni ptá, ale viděla jsem na něm jen čistý zájem bez dalších úmyslů.

,,Star.'' odpověděla jsem klidně. On se trochu pousmál, ale mně se taky chtělo, proto jsem radši odvrátila pohled a kousla se do rtu. Nickův otec si nás samozřejmě měřil pohledem. Určitě musel poznat, že mezi námi něco bylo. Dokonce pootevřel ústa, že něco řekne, jenže to už stačila promluvit jeho drahá žena.

,,Napětí mezi vámi dvěma by se dalo krájet. Co jste si pro změnu udělali vy dva?'' zeptala se narovinu a propalovala mě pohledem. Chápete? Mě! Ne jeho, protože ho neznala jako mě. Přesto jsem se neměla k odpovědi. Zírala jsem na ni tak trochu ohromená. Naštěstí to vyřešil Logan za mě.

,,Jenom jsme se nepohodli kvůli maličkosti.'' zazubil se na ni. Nejistě jsem se na ni usmála, ale pak mi teprve doteklo, co to vlastně řekl. V tu chvíli byl můj vztek zpátky.

,,Maličkosti?!'' vykřikla jsem pobouřeně a mračila se na něho. Logan byl na chvilku vyvedený z míry mojí reakcí, ale pak se taky zamračil.

,,Jistě. Vždyť sis to nenechala ani vysvětlit. To i Miakela je rozumnější než ty.'' obořil se na mě, ale to jsem se sfoukla ještě víc. Provrtávala jsem ho pohledem a všimla jsem si, jak jsou Nickovi rodiče zaražení.

,,Hlavně, že to máš na koho svést, že? A ty jsi v tom nevinně.'' zavrčela jsem podrážděně a podle toho, jak semknul ruku v pěst, tak jsem ho dost naštvala.

,,Nechcete si jít radši promluvit do pracovny?'' ozval se najednou mužský hlas, tak jsem se podívala vedle sebe na gauč. Nickův otec na mě upíral pohled, který jasně říkal, že se nás neptá, ale že nám to poroučí.

,,Ovšem, je to skvělý nápad.'' přitakal Logan.

,,Ne. Nikam nejdu. Nemáme co řešit.'' řekla jsem mu klidně, ale on ani nevím jak, se ocitl nade mnou a za ruku mě odtáhl do té pracovny násilím.

,,Sakra pust mě!'' zavrčela jsem znovu a tak to udělal. No, spíš mě popohnal před sebe. Star jsem si zachumlala v náručí a dívala se na něho přes ni. Dokonce otočil klíčem ve dveřích, což mě překvapilo.

,,Okamžitě odemkni. Nevím, k čemu ti to je.'' podotkla jsem na oko nevzrušeně, ale on se na mě díval stylem, že nade mnou zvítězil. To teda nevím proč. Nezvítězil.

,,Takže, budeš mě už konečně poslouchat?''

,,Copak? Nestačilo ti, co ti řekl Milo?'' rýpla jsem si a škodolibě se usmála. Trochu s sebou trhl, ale rychle to zamaskoval. Opět jsem ho dokázala vytočit jen jednou poznámkou. 

,,Ne!''

,,Tak to máš blbý.'' přešla jsem ke stolu a posadila se na velkou černou pohodlnou židli a jednou se na ní zatočila. Nicméně, víc jsem si netroufla, protože Logan se už opíral rukama o stůl naproti mně a provrtával mě pohledem. V tu chvíli vypadal opravdu nebezpečně.

,,Proč mě nechceš vyslechnout? Dej mi aspoň šanci.'' řekl prosebně a ten jeho tón hlasu mě zasáhl. Bodlo mě u srdce a já si zase vybavila ty dny čekání. Před tím jsem tomu nechtěla věřit, ale když se teď na to tak podívám, tak já se vůči němu schválně obrňuju zlobou. Nechtěla jsem, aby mi víc ublížil.

,,Nemůžu.'' povzdechla jsem si a snažila se zaplašit slzy.

,,Bell, prosím. Musíš znát pravdu.'' naklonil se ke mně přes stůl ještě víc a já teda kývla na souhlas.

,,Fajn. Milo říkal něco o tvých rodičích. Co ti s tím mají co společného?'' dodala jsem a dívala se mu do očí. Nechápala jsem totiž jejich souvislost s námi.

,,Všechno. Tedy myslím, ohledně mého zmizení. Ten den ráno jsem šel na pohovor do jedné firmy. Venku ale čekal Jeff se svými poskoky. On je nejlepší přítel mého otce a kdykoliv jsem odešel z domu, tak mě přivedl zpět. Teď tomu nebylo jinak. Nechtěl jsem od tebe odejít, ale neměl jsem proti nim šanci a rodiče mi pak někam dali mobil a vypojili pevnou. Neměl jsem se ti jak ozvat a když už se mi podařilo zase zmizet, tak jsem jel hned za tebou, ale tys akorát nastupovala do taxíka a neslyšela mě, jak na tebe volám. Potom jsem se ozval Nickovi, protože on byl jediný, kterého tady znám a věděl jsem...tedy doufal jsem, že v tomhle městě opravdu bydlíš, když jsem tě tady tehdy poznal.'' všechno to na mě vychrlil tak, abych mu stačila. Dost mě tím zmátl. Ale podle jeho výrazu bych soudila, že nelže. Přesto jsem tomu nemohla uvěřit.

,,Tak proč tě stále doma nedrží? Co děláš tady?'' zeptala jsem se a on si povzdychl. Podíval se na mě se zoufalstvím v očích.

,,To je dobrá otázka, proč mě doma už nedrží. Ale jsem tu proto, že můj dobrý kamarád se bude ženit a taky kvůli tobě.'' nevím proč, ale to co říkal, se mi příčilo. Musel znát odpověď na moji otázku!

,,Ne. Ty lžeš! Jenom se to snažíš zamluvit! Určitě by ti hned tak nedali takovou volnost, když tvrdíš, jací jsou. Nevěřím ti!'' vyjela jsem na něho zase pobouřeně a musela se postavit na nohy. Tomu se nedalo prostě uvěřit a mě to tak štvalo! Proč mi neřekne pravdu? Proč si vymýšlí takovou kravinu???

,,Ale já ti říkám pravdu!'' utrhl se taky na mě, ale víc jsem nechtěla slyšet.

,,Otevři, chci pryč!'' odsekla jsem mu a chtěla ho obejít. On mě ale vzal za ruku a natočil k sobě.

,,Proč je pro tebe tak těžké, tomu uvěřit? Po tom co mezi námi bylo.'' podotkl překvapeně.

,,Nechci se už o tom bavit. Otevři.''

,,Ne. Já vím co v tom je! Taky jsi mi lhala. Jason je určitě někde tady a jste spolu, jen se mě potřebuješ zbavit!'' tak tímhle mě dorazil úplně. Vyjeveně jsem se na něj podívala s pusou dokořán.

,,Co? Proč do toho pleteš Jasona? On s tím nemá už nic společného! Odešel!'' řekla jsem pobouřeně, ale přimhouřil oči a trochu si skousl ret. V tu chvíli vypadal neodolatelně sexy, ale rychle jsem takové myšlenky zapudila.

,,Vážně? A já tvrdím, že lžeš! Vždycky byl mezi námi. Přece jen, proč bys to měla přiznat? Miluješ ho a byl první, komu si roztáhla nohy.'' díval se na mě opovržlivě a to jakým způsobem to řekl, mě ranilo ještě víc. Netušila jsem, kolik hořkosti se v něm skrývalo. Úzkostí se mi stáhl obličej. Chtělo se mi brečet. Nicméně jsem se přinutila to skrýt.

,,Otevři. Už jsme skončili.'' podotkla jsem a snažila se držet hlas, ale třásl se mi a byl slabší, než jsem čekala. Logan se na mě díval sklíčeně. Pohledem jsem radši uhnula a on nakonec dveře otevřel. V tu chvíli se nám ale naskytl krásný pohled na Nicka s Mikaelou. Oba na nás třeštili oči a drželi se za ruce. Zřejmě se udobřili, i když mu asi dala pořádnou ránu. Nos měl trochu nafialovělý a pod jedním okem se mu táhla krvavá čárka. Jindy bych se smála, ale teď jsem chtěla být co nejrychleji venku. Prošla jsem kolem nich a vyběhla z toho domu. 

Zašila jsem se ve svém pokoji a držela u sebe Star, která si pořád chtěla hrát. Ta mě aspoň trochu odreagovala. Dokonce mi stále zvonil mobil, proto jsem si vypnula zvonění. Volala mi Mikaela, ale neměla jsem náladu na nikoho. K večeru jsem se pustila znovu do psaní článku, a když už jsem neměla co psát, tak jsem laptop zaklapla a šla spát. Bohužel jsem moc krásné sny neměla. Zase se mi zdálo o Troyovi. Zděšením jsem se probudila a posadila se. Zrychleně jsem dýchala a po čele mi teklo pár krůpějí potu. Nakonec jsem se ale uklidnila a zase ulehla. A takhle to pokračovalo několik dalších dní.

Mikaela s Nickem se mi celé ty dny snažili domluvit ohledně Logana a stále se ho zastávali. Rozčilovali mě tím a stejně neuspěli. Ke všemu jsem v noci moc nepsala kvůli nočním můrám. Nemohla jsem si pomoct, ale toho pocitu jsem se stále nedokázala zbavit. Stále jsem se bála sebemenšího stínu a pořád si připadala křehce jako porcelán. Jenže jsem neměla nikoho, komu bych se mohla svěřit a on mi pomohl. Tak jsem se odhodlala a chodila k psychologovi. Nikdo o tom netušil, ale on mi rozuměl a měl pro mě odpovědi. Vždycky našel vysvětlení, proč tomu tak je, když jsem měla nějaký problém. Povídalo se mi s ním dobře. A já po pár sezeních začala pociťovat změnu. Cítila jsem se lépe. Paranoia pomalu ustupovala. V noci jsem dokázala zase klidně spát, i když sem tam se ten zlý sen vloudil.

,,Bell, zlato, je tu Mikaela. Prý ses několik dní neukázala a svatba je už pozítří.'' promluvila na mě teta, tak jsem odvrátila zrak od knihy na ni. Dívala se na mě starostlivě, ale pak jí sklouzl pohled do mého klína, kde spala Star.

,,Hned budu dole.'' ujistila jsem ji a tak odešla. Star jsem dala na postel a šla dolů. Vůbec se mi ale za Mikaelou nechtělo. Znamenalo to opět jediné, že bude prudit ohledně Logana, protože se hodně spřátelili, nebo to, že mám jít s ní, kde samozřejmě bude i on.

,,No to je dost. Proč si byla ten týden zašitá, měla jsi mi pomáhat.'' podotkla na oko zachmuřeně a ruce dala v bok. Vypadala vážně komicky. 

,,Stejně si mě nepotřebovala.'' podotkla jsem nevzrušeně a ušklíbla se. To už jí vykouzlilo úsměv na tváři.

,,No jo, ale dnes jdeš se mnou. Je poslední hodina tanečních. Vím, že si do nich chodila a tak si tam nemusela před tím být, ale dnes tě tam chci. Logan potřebuje partnerku a tou si ty a nechci slyšet žádné výmluvy. Doufám, že si mě ceníš na tolik, abys to kvůli mně podstoupila. Slíbil mi, že ti nic neudělá.'' zazubila se na mě, jak nejlíp uměla a já si povzdychla. Nemohla jsem jí říct ne.

,,Ah, tak dobře.'' povzdechla jsem si znovu, ale ona mi skočila kolem krku, div mě neuškrtila.

,,Jsi skvělá. Nikdy ti to nezapomenu.''

,,Jo, mám to u tebe.''

,,Ale nebuď tak zachmuřená. Logan je náhodou skvělej. Líp sis vybrat nemohla. Měla bys mu věřit a dát to s ním zase dohromady.'' začala mi opět domlouvat. Pak si ale všimla mého výrazu, tak se zaculila jako mílius.

,,Oh, no jasně. Sorry. Už se o něm ani nezmíním. Doufám.'' dodala nakonec a už mě táhla pryč z domu.

Narvala mě do auta na místo spolujezdce a jelo se na hodinu tance. Ah bože, tohle bude zázrak, jestli se my dva zase nechytíme.

,,Netvař se, jako když jdeš na popravu. Bude to jen tanec.'' rýpe si do mě cestou, tak se na ni konečně podívám. Sleduje mě po očku a při tom se řehní. Prostě celá ona.

,,Chtěla bych vidět tebe. Nejsem jako ty, že se hned s každým smířím.'' rýpla jsem si pro změnu já, ale ona se nenechala jen tak rozhodit.

,,Když se dva milují, odpustí si všechno. Jako já s Nickem. A stejnak si myslím, že po něm v duchu šílíš. Vidím ti to na očích. I když jsem vás viděla spolu, tak jste se sice hádali, ale oba jste se na sebe dívali zamilovaně a to jen tak nezakryješ. Oči vždycky prozradí. To už bys taky mohla vědět.'' podívala se na mě a tvářila se klidně. Přesto jsem poznala tu naléhavost v jejích očích. No jistě, že mi zase domlouvala, jak jinak! Jenže mě štvalo už jen to, že to byla pravda. Byla jsem si toho vědoma. Dokonce jsem se s ním chtěla usmířit, ale prostě moje druhé já na mě křičelo, abych dál hrála odmítavou. Prostě to bylo silnější než já. Možná za to mohly předešlé dny, moje psychika, která byla rozladěná, ale nebyla jsem si přesně jistá. Snažila jsem se napsat i Jasonovi. Číslo na mobil si změnil, to jsem zjistila, když jsem mu volala, ale přesto jsem zkusila štěstí a poslala mu dopis na jeho starou adresu do New Yorku. Určitě si to nechal přesměrovat na svoji novou adresu, kdyby mu něco přišlo. Teda, aspoň jsem v to doufala. Potřebovala jsem ho u sebe. Jedině on mi mohl poradit, co mám dělat. Hlavně mohl Logana vyzpovídat a promluvit si mezi sebou jako kluci. To si pak říkají vše. Ale kdo ví, jak to nakonec dopadne. Poslala jsem mu i pozvánku na svatbu, tak snad dorazí.

,,Tohle já všechno vím. Jen je to pro mě prostě těžké, po tom, co jsem si prošla peklem.'' přiznala jsem jí nakonec smutně. Mikaela se na mě soucitně pousmála. Kdyby neřídila, tak jsem si byla jistá, že by mě objala. To ona vždycky taková byla. Dokázala se vcítit.

,,Jednou to přejde. Jen ho od sebe tolik neodháněj. Mohla bys toho potom litovat. Měla by ses mu svěřit. Třeba by to pomohlo. Stále lepší, než se jen hádat a obviňovat jeden druhého.'' poradila mi a já se na ni pousmála. Opět měla pravdu.

,,Neboj, pozítří se vdáváš, už se hádat rozhodně nebudeme. A pokud jo, tak ne před tebou.'' ujistila jsem ji s úsměvem a nakonec jsme zastavili. Do studia jsme vešli obě usměvavé a povídali si o monoklu, co udělala minulý týden Nickovi. Prý už to jde zamaskovat make-upem, tak na fotkách to nebude vidět. 

,,Nazdar holky, jdete právě včas.'' pozdravil nás Nick, jen co jsme vešli do tělocvičny. Kousek od něj se opíral Logan o zeď. Záludně se usmíval a ruce měl zastrčené v kapsách kalhot. Jednou nohou se opíral o zeď. Jak tam tak stál, tak vypadal dost sexy. Tajemně a jeho svaly vynikaly v upnutějším tričku a džínsech.

,,Bell? Vnímáš?'' zamával mi Nick rukou před obličejem, tak jsem párkrát zamrkala. Vůbec jsem v tu chvíli nechápala, co se děje.

,,Co?'' optala jsem se zmateně a přejela pohledem z Logana na Nicka. Ten se na mě zubil od ucha k uchu.

,,Jen jsem se ptal, jak se má Star.''

,,Jo, no, tak ta se má skvěle. Pořád by si jen hrála a pak jen spala. Člověk se s ní zaručeně nenudí.'' usmála jsem se taky a všimla si pohledu Mikaeli. Myslím, že si tady všichni všimli, jak jsem zírala obdivně na Logana. Heh, to se fakt může stát jen mě. Cítila jsem, jak se mi zapalovaly tváře, jak mi bylo trapně.

,,Ehm, tak začneme ne?'' zeptala jsem se radši a oni mi kývli na souhlas. A pak jsem si teprve všimla i instruktora, který tu stál opodál u Logana. Samozřejmě se na mě taky zubil.

,,Prosím, zaujměte pozice se svým partnerem.''

,,Počkat, ještě my!'' ozvalo se sborově, tak jsme se ohlídli ke dveřím. Stáli tam družby s družičkami. Tudíž Connie s Ashtonem a Lory s Eddiem. Všichni čtyři měli na sobě pohodlné oblečení a celkem jim to seklo.

,,To je dost, jdete pozdě.'' pokárala je Mikaela. Oni ale nasadili úsměvy.

,,Zácpa. S tím jsme nemohli nic udělat.''

,,Mohli jste jít pěšky.'' rýpla jsem si a ušklíbla se na ně. Všichni čtyři mě provrtali pohledem. Musela jsem se smát. Nebyla jsem jediná. Logan se přidal ke mně a postavil se přímo naproti mně. Ten jeho smích mě doslova omámil. Přestala jsem se smát, abych slyšela jen jeho smích. Tolik mi scházel.

,,Můžeme?'' zeptal se instruktor a všichni souhlasili. Jen já jsem tam stála jak kůl v plotě a dívala se do těch krásných zelených očí.

,,Dnes ti to sluší.'' usmál se na mě něžně a nastavil ruce. Svými jsem vplula do těch jeho a nechala se unášet v jeho náručí. Kdyby to šlo, tak bych se k němu hned přitulila. I přes to všechno, na co jsem si stěžovala. A mohly za to jeho oči. Byly stále tak upřímné a plné něhy. Tak ráda jsem se v nich utápěla.

,,Díky.'' špitla jsem tiše a víc se usmála. Logan mi úsměv opětoval a udělal první krok. Nechala jsem se vést. Slabě jsem vnímala hudbu, která nám hrála k tanci a taky instruktora, který říkal, jak si vedeme nebo co děláme špatně.

,,Omlouvám se ti. To, co jsem naposledy řekl, nebylo fér. Mrzí mě to, nemyslel jsem to tak.'' omluvil se mi po chvilce tancování se smutným výrazem ve tváři. Jenže já jsem se nějak neměla k odpovědi. Byla jsem jím až moc unešená, ale nakonec jsem našla sílu.

,,To je v pořádku. Měl jsi pravdu. Nebylo ode mě fér, že jsem byla s vámi oběma.'' přiznala jsem mu, ale on začal okamžitě kroutit hlavou.

,,Ne. Prostě jsem to neměl říkat, neměl jsem na to právo. Tohle se může stát každému.''

,,Logane, nech toho omlouvání. Já jsem ti už odpustila, ale chci, abys odpustil i mě.'' řekla jsem mu a nasadila psí pohled. Rozhodně jsem se měla za co omlouvat.

,,Miluju tě Isabell, tobě bych odpustil cokoliv.'' promluvil na mě něžně a při tom se krásně usmál. Už jsem to, při pohledu na něho, nemohla vydržet. Vytáhla jsem se trochu na špičky a jemně ho políbila. Logan omotal ruce kolem mého pasu a přitáhl si mě k sobě na hruď. Rukama jsem mu vjela do vlasů a vychutnávala si jeho krásnou vůni a hlavně jeho blízkost.