O týden později

Každý den jsem chodila za Jasonem do nemocnice. Bylo fajn vidět, že se stále lepší a má dobrou náladu. Jenže kdykoliv došla řeč na Logana, tak jsme se nepohodli. Tlačil na mě. Chtěl, abych se už rozhodla a to samé Logan. Jenže to nešlo. Na obou mi záleželo, jako na nikom jiném. Milovala jsem je stejně. A to bylo horší. Nešlo si mezi nimi vybrat. Byli jiní a oba měli své kouzlo.

,,Stavím se zase po zítří. Zítra jdu na pohovor do nové práce.'' usmála jsem se na něj, ale on se stále mračil. Byl naštvaný, že jsem mu neřekla, koho jsem si vybrala.

,,Fajn. Pozdravuj Logana.'' řekl uštěpačně, což mě naštvalo. Přestala jsem se usmívat a radši odešla. Už mě rozčilovaly ty jejich nálady.

,,Všechno v pořádku?'' zajímala se sestřička, která si mě už pamatovala. Jenom jsem jí kývla na souhlas a rychle odešla. Už jsem tam nechtěla být. Cítila jsem se akorát víc bezradná. Já snad nikdy nebudu mít klid. Každý den mě stresuje něco jiného a já to už vážně nezvládám. Dokonce se rozhoduju, že se konečně vrátím domů, ale nechce se mi od těch dvou.

Jinak ohledně toho jejich šéfa, jsme už všichni svědčili a všechny, co tam byli, nebo s tím měli něco společného, zabásli. Tím mi celkem spadl kámen ze srdce, alespoň se nemusím děsit odplaty. Jeden policista mi řekl, že dostali spoustu let a někteří dokonce doživotí. Tím lépe pro celou společnost.

Další den jsem se dostavila do jedné redaktorské společnosti na pohovor. Tak nějak jsem se rozhodla, že chci psát do novin články ze života. Tam už na mě čekala jedna sympatická paní, která se mě hned ujala.

,,Vy musíte být Isabella Kurtová, hodně mě zaujal Váš životopis.'' usmála se na mě a pokynula mi, abych se posadila.

,,Víte, moc ráda bych tuhle práci dostala. Velmi mě zaujala.'' odpověděla jsem jí klidně a usadila se. Ona zavřela dveře do svého kanclíku a posadila se za stůl. Na tváři měla stále úsměv.

,,To jsem moc ráda, že Vás zaujala. Mimochodem než někoho přijmeme, tak si ho prověříme pomocí policie a dozvěděli jsme se zajímavé věci. Jeden můj známý policista mi říkal, co jste prožila. Budu ráda, když o tom napíšete článek. Bude to velmi zajímavé a lidi takovéto příběhy zajímají.'' musela jsem se na ni usmát. Měla jsem velkou radost. Moje duše poletovala štěstím.

,,Opravdu? Vy mi vážně tu práci dáte???'' řekla jsem nadšeně a ona mi kývla na souhlas.

,,Moc Vám děkuju, určitě nebudete litovat.'' potřásla jsem si s ní, dohodli jsme vše potřebné kolem té práce a pak jsem odešla. Rychle jsem šla za Loganem, abych mu tu novinu řekla.

,,Logane!'' křikla jsem v chodbě a utíkala do obýváku.

,,Jo?'' zeptal se překvapeně a u ucha držel mobil. To mě v tu chvíli nezajímalo. Zářivě jsem se na něho usmála a padla mu kolem krku.

,,Dostala jsem tu práci. Nevěřila jsem, že by mi to vyšlo. Jsem tak nadšená. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Konečně se mi začíná dařit.'' mlela jsem to svoje a on se na mě usmál.

,,Hele Milo, určitě si to slyšel, tak já končím, ještě se ozvu.'' řekl do telefonu a zavěsil. Strčil si ho do kapsy a ruce omotal kolem mého pasu.

,,To je vážně skvělé. Mám z tebe radost.'' pohledem se mi vpíjel do očí a mnou projela touha. Milovala jsem, jak se na mě díval. Jeho pohled byl vždycky překypující láskou. A to mi stačilo. Víc jsem neváhala a vpila se do jeho rtů. Lehce jsem se mu otírala o jeho rty svými, ale po chvilce se toho ujal sám. Zmocnil se mých rtů ve vášnivém polibku, který mě přiváděl o rozum. Instinktivně jsem mu rukama zajela pod tričko a pak mu ho přetáhla přes hlavu. Logan se na mě usmál a udělal totéž. Rukama si mě přitáhl k sobě a hladil mě s nimi po zádech. Pod jeho dotekem mi naskočila husí kůže a rozpaloval mou touhu. Natlačila jsem ho ke zdi. Rukama jsem zkoumala každičkou část jeho dokonale vypracované hrudi, i když nebyla tak vypracovaná, jako Jasonova. Bylo mi to fuk. V tu chvíli byl pro mě Logan nejdůležitější a moje srdce bilo jen pro něho. Rukama se přemístil na moje stehna a vyhoupl si mě na pas. Nohy jsem okamžitě omotala kolem jeho boků a nechala se laskat jeho polibky na krku. Vzrušením jsem vzdychala a prsty proplétala jeho vlasy.

Logan se se mnou přemístil do ložnice, kde mě opatrně položil na postel a zalehl mě svým tělem. Jednou rukou se opíral o postel a druhou mi rozepínal kalhoty. Byla jsem nedočkavá a hořela touhou, proto jsem mu s tím pomohla. Pak jsem mu pomohla sundat i jeho kalhoty, ale on se mi smál.

,,Nebuď tak nedočkavá, ty moje tygřice.'' rýpnul si do mě pobaveně. Podívala jsem se mu do očí s úsměvem. Byl tak sexy a neodolatelný, že mě ta jeho poznámka nemohla rozhodit, nebo překazit tu krásnou chvilku.

,,Nemluv a vezmi si mě.'' zašeptala jsem mu smyslně do rtů a zmocnila se jich ve vášnivém polibku. Logan víc nečekal a znovu mě povalil na záda. Během chvilky jsme měli dole i zbytek oblečení a pomalu do mě vnikl. Slastí jsem přivírala oči a oddávala se mu. Jednu ruku jsem mu omotala kolem krku a on s mojí volnou rukou propletl prsty. Jeho pohyby se stále zrychlovaly a společně jsme stoupali k blaženému uspokojení našich těl.

Oba jsme zrychleně oddechovali a leželi vedle sebe. Přitulila jsem se na jeho hruď a nechávala doznívat blažené pocity. Můj pocit štěstí byl ještě jednou tak silnější, proto jsem se pro sebe usmála. Poslouchala jsem Loganovo splašené srdce, jak se pomalu dává do normálu, což mě uklidňovalo.

,,Miluju tě Bell.'' promluvil po chvilce Logan, tak jsem se mu podívala do očí. Díval se na mě láskyplně s mírným úsměvem na rtech.

,,Taky tě miluju a zůstanu s tebou.'' jeho oči se rázem rozšířily. Zřejmě byl hodně překvapený. Ano, už jsem se rozhodla. Sice miluju oba dva, ale přece jen...kdykoliv jsem byla v blízkosti Logana, cítila jsem se šťastnější a moje srdce bylo ,,v celku''...nevím, jak jinak bych to popsala, ale když jsem byla jen s Jasonem, byla jsem sice šťastná, ale uvnitř mě jsem cítila, že mám v sobě nezaplněnou díru v srdci. Teď už jsem to chápala. To Logan tu díru v srdci vždycky zaplnil.

,,Už ses rozhodla?'' zeptal se s nadějí, tak jsem ho jemně políbila.

,,Ano. Tebe miluju z celého srdce.'' ujistila jsem ho a on mě pevně objal. Hlavu jsem si položila na jeho hruď a pomalu se oddávala únavě, která se mě zmocnila.

Vzbudila jsem se s blaženým pocitem a krásně vyspaná. Roztáhla jsem ruce do stran, ale Loganovo místo bylo prázdné. Omotala jsem kolem sebe deku a vydala se ho najít.

,,Logane?'' volala jsem na něho, ale nedostala jsem žádnou odpověď. Zastavila jsem se v obýváku u gauče a dívala se na papírek na stole. Bála jsem se ho přečíst. Ani nevím proč, ale sužoval mě divný pocit.

,,Musel jsem jít něco zařídit. Ozvu se ti. S láskou Logan.'' přečetla jsem si vzkaz a svalila se na gauč. Proč jsem měla pocit, že je to špatné znamení??? Byla to snad jen moje obava, že mě opustí??? Ne, rychle jsem tu myšlenku zahnala a šla se dát do kupy. S lepší náladou po horké sprše, jsem na sebe hodila letní tmavě modré šaty a šla se podívat na Jasona. Proběhla jsem nemocniční chodbou do jeho pokoje a s úsměvem na tváři otevřela dveře. Jenže...pokoj byl prázdný.

,,Sestro? Kde je Jason Briane? Je v pořádku?'' zeptala jsem se zděšeně sestry, která kolem mě procházela.

,,Včera byl propuštěn domů. Copak Vám to nikdo neřekl?'' zeptala se mě překvapeně. Zůstala jsem na ni zírat. Jak mi to nemohl říct???

,,Ne neřekl.'' odpověděla jsem sklesle a pomalu se dala na odchod. Snažila jsem se přijít na to, proč nic neřekl, ale nic mě nenapadalo, proto jsem se rozhodla, že za ním půjdu domů. Než jsem ale vyšla z nemocnice, tak mě zastavila sestřička, co ošetřovala Jasona a pamatovala si mě.

,,Isabell, tohle Vám mám předat. Pan Briane říkal, že se dnes stavíte.'' podávala mi bílou obálku s mým jménem, tak jsem si ji od ní vzala. Potom se na mě mile usmála a odešla. Rychle jsem vyšla ven z nemocnice a utíkala domů. Svalila jsem se zase na gauč a nedočkavě roztrhla obálku. Rozložila jsem papír a začetla se do dopisu od Jasona.

Isabell,

Je velmi těžké to udělat. Jenže nemám na výběr. Náš vztah byl krásný, ale nemůžeme být stále ztraceni v milostném trojúhelníku. Logan je správný kluk a vím, že tě miluje stejně, jako já. Rozhodl jsem se proto za tebe. Neřekl jsem ti, že mě propouští domů, protože jsem se rozhodl zmizet z tvého života. Všechno už mám zařízené, s Melody se stěhujeme tam, kde nás nikdo nezná a začneme nový život. Prožil jsem si toho hodně. Chci zapomenout, ale tebe si rád uchovám ve vzpomínkách. Miluju tě a doufám, že mi tenhle náhlý odchod odpustíš. Časem se určitě ozvu, aby sis nedělala starosti. Zatím jsem v pořádku. Ruka se uzdravuje rychleji, než jsem čekal. To ale víš. Jinak ti přeju, aby ti to s Loganem vyšlo a doufám, že budeš šťastná.

S láskou Jason

Po přečtení dopisu, jsem měla smíšené pocity. Na jednu stranu jsem byla na něho naštvaná, že odešel bez rozloučení, ale na druhou? Chtělo se mi brečet. Odložila jsem dopis na obývací stolek a schoulila se na gauči do klubíčka.

Přemýšlela jsem nad svým životem, co jsem za posledních pár měsíců zažila. Díky tomu jsem zapomněla na čas. Když jsem se konečně vzpamatovala a nedošla k žádnému závěru nad svým životem, hodiny ukazovaly osm večer. Divila jsem se, že je už tolik hodin a Logan nikde. Proto jsem popadla mobil a vytočila jeho číslo. Zvonilo to tak dlouho, dokud se mi hovor sám nevypnul. Nezvedal to a já si začala dělat starosti. Do rukou jsem vzala jeho vzkaz a znovu si ho přečetla. Měl se ozvat, ale taky nepsal, kdy. Nicméně jsem se mu snažila dovolat po celou dobu, než jsem z toho čekání usnula. Vzbudila jsem se další den dopoledne, ale po něm ani památky. Prolezla jsem celý byt, ale prostě nic, ani jediný vzkaz. Tím myslím, jako že mě měl ujistit, že tu byl a já spala...ne, na mobilu taky nic nebylo. Proto jsem se znovu svalila na gauč a pustila si televizi. Čekala jsem na něho dál. Dokonce jsem tentokrát ani nezamhouřila oči a snažila se mu opět dovolat. Marně.

Když už to takhle byl čtvrtý den a já mezi tím sepsala svůj článek zavřená doma s počítačem na klíně, který mi dala moje kolegyně, tak jsem to vzdala. Uvědomila jsem si, že prostě zmizel, jako to udělal tehdy v tom motelu v Morgantownu, kdy jsme se ještě moc neznali. Opustil mě stejně jako Jason.

V práci jsem se dohodla, že budu posílat články na email a oni mi budou posílat témata. Doma jsem si sbalila všechny své věci, co jsem měla a vracela se domů do Memphisu v Tennessee.

Ve dveřích jeho bytu jsem se ještě naposledy ohlédla. Rozloučila jsem se s bytem pohledem a pak konečně zavřela dveře a otočila klíčem v zámku. Loganovi jsem ani dopis nenechala, přišlo mi to zbytečné. Snažila jsem se nemyslet na nic kolem něho a soustředila se na cestu. Nesměla jsem zmeškat svůj autobus...