Logan

Probral jsem se s velkou bolestí hlavy. Ležel jsem na chladné betonové zemi a chtěl se dotknout místa, kam mě praštili, ale ruce jsem měl svázané za zády. To mi tolik starosti zatím nedělalo. Spíš mě zaujalo, že je kolem mě ticho, vlhko a chladno. Tak jsem se kolem sebe rozhlédl. Byl jsem ve sklepě a ne sám. Na druhé straně naproti mně seděl Jason, opřený zády o zeď. Byl v bezvědomí. Pak jsem si všiml i Isabelly. Ležela kousek ode mě, taky v bezvědomí. Všiml jsem si ale jejího roztrženého obočí. Takže ji musel někdo uhodit do tváře, aby ji zbavil vědomí. Hlava ji bude bolet jako mě a Jasona. I když ta bolest se dá vydržet. Víc mě znepokojilo, že měla půlku tváře od krve.

,,Ah sakra.'' zamručel Jason, tak jsem svou pozornost přenesl na něj. Trochu se předklonil a chtěl zvednout ruce. Jenže je měl taky svázané za zády.

,,Taky tě praštili zezadu?'' promluvil jsem na něj klidně. Jason se chvíli rozhlížel a nakonec si mě všiml.

,,Hm, jo. Děsně mě bolí hlava.''

,,To nejsi sám. Viděl jsi, kdo uhodil Bellu?''

,,Ne. Ani nevím, kdo uhodil mě. Jen jsem viděl, jak Dean Bellu drží.''

,,Jsme pěkně v prdeli. Z tohohle se už jen tak nedostaneme.'' podotkl jsem a trochu se posunul. Už se mi blbě sedělo.

,,Já vám říkal, že jste měli počkat. Kdo tohle vůbec vymyslel?''

,,Bella. Došla pro mě a tak jsme to riskli.''

,,No, s tím už nic nenaděláme. Teď už můžeme jen čekat, co se bude dít.'' zkonstatoval s klidným tónem. No nevím, jestli Bella bude klidná jako my.

Zůstali jsme sedět potichu a čekali, až se probere i ona. Nemám páru, kolik času uběhlo, ale nakonec se začala probouzet.

,,Bell?'' promluvili jsme sborově s Jasonem. Věnovali jsme si jen krátký pohled a pak se zase podívali na ni. Bell mžourala očima a nakonec se skuhráním posadila. Ruce měla taky svázané, což nebylo o tom pochyb.

,,Jak dlouho jsem mimo?'' zeptala se slabě a snažila se rozkoukat.

,,Trčíme tu několik hodin.'' oznámil jsem jí s klidným tónem. Nechtěl jsem, aby si s tím dělala ještě větší starosti. Už tak byla na zhroucení.

,,Skvělý.'' podotkla podrážděně.

,,Já ti říkal, abys počkala na můj plán. Už to bylo na dosah ruky. Jen kdybys počkala pár hodin.'' vyčetl jí Jason, tak jsem po něm střelil varovný pohled.

,,Jasone!'' řekl jsem varovně. Ten se na mě podíval a pohodil rameny.

,,Vždyť je to pravda! Nebýt toho, tak jsme už mohli být venku a co Melody! Nemůže beze mě být dlouho!'' stěžoval si a já neměl páru, o čem to mluví.

,,Co to kecáš? Jaká Melody?''

,,Jeho dcera.'' ujasnila mi Bella a já na ní vytřeštil oči. Nikdy jsem si nemyslel, že by měl dceru. Tak to je něco!

,,Jsou jí čtyři roky. Doma jí hlídá hospodyně. Musíme co nejrychleji vymyslet únikovou cestu.'' promluvil zase Jason.

,,Ale jak chceš zmizet?'' nechápal jsem a díval se na něho. Zdálo se, že přemýšlí, tak jsem ho nechal a taky se snažil něco vymyslet.

Bella

Kluci byli zticha a přemýšleli. Tvářili se dost zamyšleně, tak snad něco vymyslí, když můj plán selhal. Opřela jsem se, ale o něco jsem se řízla do ruky.

,,Co je?'' vyjekli kluci starostlivě. Musela jsem se usmát.

,,Nic.'' řekla jsem pohotově a snažila se ruce dát na to ostré. Trochu jsem si to ohmatala a pak se snažila přeřezat lano. Šlo to ztěžka, ale nakonec se mi to podařilo a ruce si vysvobodila. Byla to úleva. Už mě z toho bolela ramena.

,,Doufám, že jste něco vymysleli.'' podotkla jsem a šla k nim. Oba na mě koukali překvapeně.

,,Jak ses z toho dostala?''

,,Bylo tam něco ostrého. Takže aspoň něco. Už jste něco vymysleli?'' zajímala jsem se a rozvázala nejprve Logana.

,,Ne.'' řekli oba dva a já přešla rozvázat Jasona. Když jsme to měli hotové, tak jsme si sedli k sobě a přemýšleli dál.

Dost dlouhou dobu jsme seděli vedle sebe jako pecky a tvářili se zamyšleně. Pak mi ale něco došlo, až jsem z toho vyjekla radostí. Kluci se ptali, na co jsem přišla a já se jen smála. Ani nevím proč, ale prostě jsem měla záchvat smíchu. Sáhla jsem si pod tričko pro telefon, který mě pořád tlačil v podprsence a ani mi to před tím nedošlo.

,,Tady je naše záchrana. Vůbec mi to nedošlo dřív. Můžeme zavolat pomoc.'' řekla jsem jim nadšeně a oni se usmáli taky. Pak jsem konečně vytočila číslo na policii a řekla jim vše, co se stalo. I to kde nás drží s pomocí Jasona, který mi diktoval adresu. A ke všemu jsem hrála, jak jsem na dně a dokonce vynutila slzy. No musela jsem, už vidím, jak by mi věřili, kdybych byla úplně v klidu.

,,Budou tady do 20ti minut.'' oznámila jsem klukům, když jsem zavěsila. Pořád jsem na tváři měla úsměv. Kluci se taky usmívali, ale ne tak jako já. Viděla jsem na nich obavy.

,,Co je s vámi? To nejste rádi, že se odtud dostaneme?''

,,Jsme.'' řekli sborově a podívali se na sebe.

,,Jen se to může ještě zvrtnout.'' dodal Jason. Jo, to měli pravdu. V tu chvíli mě úsměv přešel. Opřela jsem se o chladnou zeď a zavřela oči.

Nějakou dobu se nic nedělo a kluci byli zticha. Když jsem se podívala po očku, co dělají, tak odpočívali stejně jako já. Tak jsem si jich zase nevšímala a odpočívala dál. Jenže po nějaké době jsem uslyšela rozruch. Otevřela jsem oči a hypnotizovala dveře do sklepa. Kluci se na mě jen podívali a víc to neřešili. Za to já ano. Postavila jsem se na nohy a přešla ke dveřím. Chvíli jsem poslouchala s přišpendleným uchem na dveřích, ale pak jsem se lekla. Zaslechla jsem výstřely a ustoupila o pár kroků dozadu. Otočila jsem se na kluky, abych zjistila, jak se tváří. Vypadali stejně překvapeně jako já. Jenže pak mě někdo popadl pod krkem a přitiskl na své tělo. Logan i Jason okamžitě vyskočili na nohy.

,,Ještě krok a schytá to!'' zavrčela osoba, která mě držela a mě došlo, že je to Troy. Podívala jsem se dveřmi do haly a viděla ozbrojené policisty.

,,Tady nemáte kam utéct. Všechno je tu obklíčené. Pusťte ji.'' mluvil na něj jeden z nich, ale Troy upevnil stisk pod krkem, až jsem se zalkla.

,,Troy! Nech ji! Je po všem.'' promluvil na něho Jason, ale Troy po něm vystřelil. Vykřikla jsem zděšením a snažila se dostat z jeho sevření, ale marně. Dívala jsem se na Jasona, kterého zachytil Logan. Troy ho střelil do ramene. Byl celý od krve. A v tu chvíli pro mě neexistovalo nic jiného. Byl jen on. V hrudi se mi sevřelo srdce z pocitu, že bych měla o Jasona přijít. Mám takový dojem, že jsem křičela, aby mu pomohli a dokonce brečela. Ale nejsem si jistá. Vzpamatovala jsem se až ve chvíli, kdy jsem uslyšela další výstřel. Troy s sebou trhl tak prudce, že mě vzal s sebou. Spadla jsem na něho a pak se rychle zvedla. Byl postřelený u klíční kosti. Všude kolem mě se rozestoupili policisté a tlačili mě ven. Všechno bylo najednou tak rychlé. Jako by někdo zrychlil čas.

Jeden policista mě táhl za ruku pryč z toho dění. Křičela jsem, aby mě nechal a volala Jasona, ale marně. Odtáhli mě, ať už jsem chtěla nebo ne. Venku mě předal záchranářům, kteří mě začali prohlížet, jestli jsem vážně raněná. Jelikož jsem neměla šanci dostat se za Jasonem a Loganem, tak jsem klidně seděla v sanitce na kraji a nohy nechala svěšené na zem. Jeden záchranář se mě ujal a ošetřoval mi roztržené obočí. Měla jsem chuť ho nakopnout, protože to bolelo. A nejhorší bylo, když mi to dezinfikoval.

Pohledem jsem se dívala na dveře domu a čekala, kdy konečně kluci vyjdou. A dočkala jsem se. Na nosítkách vyvedli Jasona. Hned za nimi šel Logan. Něco vysvětloval jednomu policistovi, ale pak mu dali pokoj. Posadil se vedle mě a já ho hned objala. Museli jsme ale stranou, aby mohli naložit Jasona.

,,Bude v pořádku?'' ptala jsem se a dívala se na Jasona. Jenom se sklíčeně pousmál, ale pak ho naložili.

,,Jistě slečno. Nemá žádné jiné vážné poranění.'' ujistili mě a pak nám pokynuli, abychom si taky nastoupili. Poslechli jsme a jeli s nimi do nemocnice. Tam si každého z nás rozdělili a ošetřili zbylé rány.

Když jsem byla plně ošetřená, tak jsme se posadili do čekárny a čekali, až vyjde doktor ze sálu. Jasona operovali a Logan zatím odešel koupit kafe. To čekání mě ničilo. Tolik jsem se o Jasona bála. Nechtěla jsem ho ztratit.

,,Pořád nic?'' zeptal se po chvilce Logan a podával mi kafe. Jenom jsem zavrtěla hlavou a napila se. Logan se posadil vedle mě a pevně mě objal. Jenže v tu chvíli to na mě všechno dopadlo. Kafe jsem odložila na vedlejší židli. Ruce jsem omotala kolem jeho pasu a obličej si schovala na jeho hrudi.

,,Bude v pořádku Bell, uvidíš.'' šeptal mi, aby mě uklidnil, ale já přesto brečela. Potřebovala jsem všechno ze sebe dostat.

,,Bell, už.'' zacloumal chvilku na to se mnou, tak jsem se podívala před sebe. Ze sálu vycházel doktor, tak jsem k němu běžela.

,,Jak je na tom?'' zeptala jsem se ho, ale on se zamračil.

,,Je mi líto, ale nemohu podávat informace, pokud nejste rodina.''

,,Jsem jeho přítelkyně. Musíte mi to říct.'' udeřila jsem na něj hystericky. Logan mě vzal kolem ramen, aby mi dal najevo, abych se uklidnila.

,,Prosím Vás, řekněte, jak na tom je. Bella je jeho přítelkyně. Mají velmi osobní vztah.'' promluvil k němu Logan mile, což mě překvapilo. Podívala jsem se mu do tváře, ale neviděla jsem žádné známky emocí. Držel přede mnou kamennou tvář.

,,Dobře. Za chvilku ho odvezou na pokoj. Bude v pořádku, ale bude lepší, když se stavíte zítra.'' když nám to řekl, tak odešel. Logan se dal taky na odchod. Nechápala jsem to. Ale dělalo mi to starosti.

,,Logane, počkej! Proč jsi to udělal?'' zastavila jsem ho a hypnotizovala pohledem.

,,Udělal jsem to kvůli tobě. Miluješ ho, to je důležité. Měl bych vám jít z cesty.'' promluvil smutně, ale tohle jsem nechtěla. Vzala jsem ho za ruku, protože chtěl jít. To mi nemohl udělat. Ne teď!

,,To nemůžeš! Já...Logane prosím, neopouštěj mě. Potřebuju tě. Miluju tě!'' řekla jsem mu zoufale. Po tvářích se mu spustily slzy. Ještě víc mě znepokojovalo, že mi neodpovídal, proto jsem se k němu přivinula.

,,Prosím, neodcházej ode mě.'' zamumlala jsem znovu a schovala tvář na jeho hrudi. Logan mi nakonec objetí opětoval.

,,Musíme jít domů. Potřebujeme si odpočinout.'' vzalmě za bradu, aby mi viděl do očí a pak mě jemně políbil. V tu chvíli jsemsi oddychla. Tolik jsem se bála, že mi odejde. Ale taky jsem moc dobře věděla,že bych se už měla mezi nimi rozhodnout.