Chlapi mě hltali pohledem a dokonce jsem se musela několikrát otočit dokola. Lucius jim o mě něco říkal, ale nevím co. Ztratila jsem se ve vlastních myšlenkách, dokud mě někdo nezatahal za ruku. Byl to Dean. Vedl mě pryč a já ani netušila, co se mnou vlastně bude. Byla jsem dokonale mimo.

,,Potřebuješ něco?'' optal se mě Dean, když mě strčil do pokoje. Divila jsem se jeho ochotě, ale jen jsem zakroutila hlavou, že nic nechci.

,,Vlastně...'' začala jsem opatrně a podívala se do jeho zelených očí. Nic nenamítal, jen čekal, až se vyžvýknu.

,,Můžu být chvilku s Loganem? O samotě?'' zeptala jsem se konečně, ale on mi zavřel dveře před nosem. To jsem si mohla myslet. Svalila jsem se na postel a zase přemýšlela. Přehrávala jsem si v hlavě všechny možné konce našeho útěku. Ani jeden nebyl dobrý.

,,Pojď. Máš deset minut.'' promluvil Dean, tak jsem se podívala ke dveřím. Víc jsem ale nečekala a běžela k němu. Podpatky jsem neměla, takže to bylo snadné. Než jsme ale vyšli, tak jsem si ještě oblékla podprsenku.

Cestou k pokoji Logana, jsem měla smíšené pocity. Nemohla jsem se dočkat, až mu padnu kolem krku. Chtěla jsem se ho dotýkat a přesvědčit se, že je v pořádku. Chtěla jsem vidět ty jeho nádherně zelené oči. Jeho rysy ve tváři. Potřebovala jsem ho mít u sebe.

,,Deset minut.'' zopakoval mi Dean, tak jsem kývla na souhlas. Vešla jsem do pokoje a setkala se s jeho pohledem. Ležel na posteli, ale rychle se zvedl. Trochu jsem se na něj pousmála a pak se vydala k němu. Padli jsme si do náruče. Beze slov. Byla úleva ho vidět. A hlavně cítit. Nakonec jsem se ale po chvilce odtáhla. Rukama jsem zkoumala jeho tělo. Měl tričko, tak jsem mu ho nadzvedla, ale zarazil mě.

,,Ne. Tohle nemusíš vidět.'' zaúpěl lítostně. Zamračila jsem se. Musela jsem to vidět. Prostě musela.

,,Ale já chci!'' zaprotestovala jsem a násilím mu to triko vyzvedla. Na žebrech a břiše měl velké fialové podlitiny. Ani jsem si neuvědomila, že jsem vyjekla. Rukou jsem si překryla pusu a podívala se do jeho očí. Byl z toho sklíčený.

,,Je mi to tak líto. Logane, prosím odpust mi to. Je to všechno moje vina.'' spustila jsem obviňování, ale on mě vzal za ruce a přitáhl na svoji hruď.

,,Bell, tohle není tvoje vina. Ty za to nemůžeš.''

,,Ale ano můžu. Kdybych, kdybych nešla do toho klubu. Nikdo z nás tu nemusel být! Je to jen moje chyba!'' zvýšila jsem na něj hlas v menší hysterii, ale on mě pevně objal.

,,To není pravda. Ty jsi jediná, kdo za to nemůže. Tak s tím přestaň.'' zdůraznil přísně, ale taky s lítostí v hlase. Vím, to snad ani nemohlo být možné, ale bylo to tak. Mluvil sice rázně, ale byla v tom lítost, kterou nedokázal zakrýt.

,,Miluju tě.'' zašeptala jsem mu do hrudi a objetí ještě upevnila. Logan mě políbil do vlasů a obličej schoval k mému krku. Sice jsem musela být trochu na špičkách, ale to mi nevadilo.

,,Taky tě miluju. Doufám, že ti neublížili.'' pošeptal mi, tak jsem se trochu odtáhla, abych mu viděla do očí.

,,Až na pár modřin, jsem v pořádku.''

,,To jsem rád.'' pousmál se mile. V jeho očích jsem viděla překypující lásku. Povytáhla jsem se ještě kousek a vpila se do jeho dokonale jemných rtů, které hřály na dotek.

,,Deset minut uběhlo.'' vyrušil nás Dean. Tvářil se netrpělivě, ale pohled jsme znovu upřeli na sebe. Logan byl celý ztuhlý. Ale já taky. Vůbec se mi od něj nechtělo. A když říkám vůbec, tak tím myslím, že jsem byla schopná se k němu přivázat.

,,Isabell, musíš jít.'' promluvil nakonec Logan, ale já pevně kolem něj omotala ruce.

,,Ne. Já od tebe neodejdu.'' zaprotestovala jsem. Marně. Dean mě popadl za pas a odtrhl mě od Logana. Pohled na jeho smutné oči mě ničil.

,,Sakra pust mě! Já nikam nejdu. Chci být s ním!'' nadávala jsem směrem k Deanovi, ale neposlouchal mě. Dokonce mě ani nepostavil na zem. Nesl mě směrem k pokoji, a když už jsme byli u něj, tak dveře otevřel jiný kluk. Nechtěla jsem tam. Měla jsem z toho skličující pocit. Nechtěla jsem být zavřená jen mezi čtyřmi stěnami. Tak jsem nohy roztáhla a zapřela se o futra. Dean chtěl se mnou projít, ale díky tomuhle se mu to nepovedlo.

,,Sakra spusť ty nohy!'' zavrčel vztekle, ale marně. Nemínila jsem ustoupit.

,,Ne! Já tam nechci! Nejsem žádné chovné zvíře, abyste mě drželi v jednom pokoji!'' protestovala jsem, ale tentokrát jsem já byla na omylu. Ten kluk co otevřel dveře, mi chytil nohy a společně mě odnesli k posteli. Tam mě pustili a odešli. Byla jsem vzteklá. A jak! Všechno mě to rozčilovalo. Vztekle jsem popadla boty a hodila je proti zdi. Ale nepomohlo mi to, abych se vybila. Tak jsem radši obličej zabořila do polštáře a sprostě nadávala.

Když jsem se uklidnila, přemýšlela jsem. Popravdě? Dostala jsem nápad. Nemínila jsem už čekat, až začne Jason jednat. Trvalo to moc dlouho a už jsem potřebovala i sprchu. Už prostě nešlo jen tak nečinně ležet zavřená v pokoji. Proto jsem jednala.

,,Hey, můžete otevřít?'' zabouchala jsem na dveře a mluvila klidně. Dveře se naštěstí otevřely hned. Byl to ale cizí kluk. Viděla jsem ho tu poprvé.

,,Ehm, můžu na záchod?'' udělala jsem psí oči, abych na něj zapůsobila. On mi pokynul hlavou, ale držel si kamennou tvář. Procházeli jsme chodbou ke koupelně a já kontrolovala, kolik tu je chlapů. Moc jich nebylo. Asi tři. Tím lépe pro mě.

,,Otočíš se prosím?'' zeptala jsem se, když jsme už byli v koupelně. Kupodivu poslechl. Ale já na záchod nepotřebovala. Popadla jsem potichu poklop od nádržky záchodu. Byl to porcelán. To bude bolet. Bylo to dost těžké, ale dokázala jsem to dát nad hlavu a praštila ho s tím do hlavy. Okamžitě se sesunul po dveřích k zemi. Prohledala jsem mu kapsy a našla mobil, tak jsem si ho strčila za podprsenku.

,,Isabello Kurtová, ty jsi hlavinka.'' pochválila jsem se a pak přešla k oknu. Zkontrolovala jsem, jestli mě může někdo venku vidět. Nikdo tam nebyl. Tak jsem natáhla ruce nahoru a chytila se za římsu. Neměla jsem tu takové štěstí jako u mého bytu, ale na ten tenký trám jsem se dokázala postavit.

Opatrně jsem se plížila k dalším oknům, abych se dostala k Loganovi. Jason se o sebe už postará, tím jsem si byla jistá. Nicméně, plížení kolem oken nebylo zrovna nejlehčí. Dost často hrozilo, že se prozradím. Ale jsem šikovná. Svého vysněného okna jsem se dočkala. Logan ležel na posteli. Podle jeho pravidelného zvedání hrudníku, mi došlo, že spí. Potichu jsem se vplížila do pokoje a přešla k jeho posteli.

,,Logane.'' trochu jsem s ním zatřásla a on doslova vyletěl do sedu. Byl docela zmatený, ale pak mu došlo, že jsem to já.

,,Bell, co tady děláš?'' zeptal se překvapeně. Přesto šeptal. Byl roztomilý, když netušil, co se děje. 

,,Rozhodla jsem se nás osvobodit.'' usmála jsem se na něj a políbila ho.

,,Ale co Jason? A co to máš v podprsence?''

,,Ah, jo ten jsem ukradla jednomu klukovi, který je teď v bezvědomí. A Jason? To netuším, ale on se odtud bez nás dostane snadno.'' ujistila jsem ho a on se rozesmál.

,,No, já nemám slov. Radši nechci vědět, jak si toho kluka skolila.''

,,Já? To porcelánový poklop od záchodu.'' zasmála jsem se taky a znovu ho políbila. V žilách jsem cítila, jak mi koluje adrenalin.

,,Hey, ty jsi nějaká zdivočelá. Chceš mě snad udusit?'' odtáhl se ode mě, ale já mu věnovala omluvný úsměv a táhla ho z postele.

,,A jak chceš vůbec utéct?'' zeptal se mě zase zmateně. Jo, bylo znát, že právě spal. 

,,Tak zaprvé. Dáš mi své triko, ať tu nepobíhám jen ve spodním prádle a pak, na chodbě jsou jen tři kluci. Ty zvládneme. Ne? A pak zavoláme pomoc.'' zazubila jsem se na něj. Logan si mě chvíli měřil pohledem, ale nakonec sundal tričko a podal mi ho. Teď jsem měla dokonalý pohled na způsobené škody na jeho těle.

,,Budu v pohodě.'' promluvil na mě, protože jsem se na něj dívala asi moc zděšeně.

,,Už abychom byli pryč.'' řekla jsem si pro sebe a vydala se ke dveřím.

,,Musíš jim něco říct, nesmí vědět, že tu jsem.'' postrčila jsem Logana ke dveřím a on se usmál.

,,Fajn.'' usmál se na mě a pak pořádně zabušil do dveří.

,,Hey musím mluvit se šéfem!'' no, divila jsem se, že ty dveře neprorazil, jak do nich bušil. Místo toho se otevřely a stál v nich Troy. Logan se okamžitě napřáhl a dal mu pěstí. Troy se trochu zakymácel, ale vtáhl ho k nám do pokoje.

,,Co to sakra...'' začal, ale zasekl se, když mě uviděl. Hrozivě se na mě podíval. Logan neztrácel čas a dal mu další pěstí. Tentokrát se Troy začal bránit. Někdy mi to přišlo, že má navrch nad Loganem. Tak jsem se rozhodla přidat. Skočila jsem Troyovi na záda a prsty vjela do jeho vlasů. Zatáhla jsem dozadu a tím jsem ho odreagovala. Logan měl tak možnost zasadit mu několik dalších ran, dokud se pode mnou nezhroutil na zem. Ale byl stále při vědomí, proto jsem jeho tváři praštila proti podlaze vší silou, co jsem v sobě našla.

,,Bell, to stačí, je v bezvědomí.'' popadl mě Logan a odtáhl od něj. Měla jsem chuť Troyovi rozmlátit hlavu. Za všechno, co mi udělal a co udělali Loganovi.

,,Ne!'' zavrčela jsem zaslepená vztekem a házela s sebou.

,,Bell, klid! Už má dost!'' zatřásl se mnou, tak jsem se uklidnila. Otočil si mě k sobě čelem a díval se mi do očí. Rychle jsem dýchala a pak mi došlo, co jsem mohla způsobit. Já ho mohla zabít. Z toho uvědomění se mi sevřela hruď.

,,Omlouvám se.'' řekla jsem trochu zmateně. Logan mě na chvilku objal, ale pak jsme museli vyrazit, než si všimnou, že je tu Troy moc dlouho.

Logan vyšel z pokoje na chodbu. Ti zbylí dva si ho okamžitě všimli a šli mu naproti. Nenápadně jsem je sledovala, a když už se na Logana vrhli, tak jsem vyšla taky. Vůbec si mě nevšimli. Jeden z nich stál proti mně zády, tak jsem mu skočila na záda a dostala ho do kolen. Nečekal to, tak to byla moje výhoda. Snažila jsem se ho dostat k zemi, ale měl sílu. Jenže se nemohl bránit. Snažil se mě všemožně ze sebe shodit, ale marně. Byl ale vychytralý, protože se narovnal a narazil se mnou do zdi. To jsem nečekala zase já. Zády mi projela bolest a trochu se mi zatmělo před očima. Mé chvilkové slabosti využil a přehodil mě přes sebe na zem. Další rána, která mě ochromila. To mu stačilo na to, aby šel pomoci tomu druhému s Loganem. Divila jsem se, že se tam nenahrnuli další. A byla jsem za to ráda.

S bolestí jsem se postavila na nohy a trochu zavrávorala. Nicméně, rovnováhu jsem našla a znovu šla na toho kluka. Tentokrát si mě ale všiml. Strčil do mě tím stylem, že mě přibil ke zdi a prsty omotal kolem mého krku. Nemohla jsem dýchat a jeho prsty se mi do kůže zarývaly čím dál víc. Tak jsem ho kopla do rozkroku. Okamžitě se ohnul do předklonu v bolesti. Dala jsem mu loktem do zad, jak jsem vídala v televizi a dostala ho k zemi. Hlavou jsem mu mlátila o zem, dokud neupadl do bezvědomí. Pak jsem se otočila, že Loganovi pomůžu, ale málem jsme si dali ránu navzájem. S tím klukem si poradil sám. Oba jsme se snažili popadnout dech. Byla to celkem fuška.

,,Byla jsi skvělá.'' usmál se na mě udýchaně Logan a přistoupil ke mně tak rychle, že jsem to ani nepostřehla a vpil se do mých rtů. Jo, tomu já říkám romantika. :-D

,,Musíme pokračovat.'' zamumlala jsem mu do rtů a neochotně se odtáhla.

,,Máš pravdu. Jen si vezmu triko.'' pousmál se a jednomu z nich ho sundal. Jo teď to bylo lepší, když jeho modřiny nesvítily na dálku. Muselo ho to hodně bolet.

,,Nedívej se na mě tak, nejsem z porcelánu a něco vydržím.'' poznamenal a tak jsem se na něj usmála. Měl pravdu. Nemůžu se nechat rozptylovat a dávat pozor.

,,Tak jdeme.'' vzala jsem ho za ruku a táhla ke schodům. Zatím se nezdálo, že by někdo něco zjistil. Všude byl klid. Což mi nepřišlo zrovna nejlepší. Slyšeli byste spadnout i špendlík na podlahu. Nicméně, opatrně jsme šli po schodech dolů. Po nikom ani památky. Hala byla doslova vymetená.

,,Jde to až moc lehce, nemyslíš?'' obrátila jsem se pod schody na Logana, ale on do mě vrazil. Naštěstí mě zachytily jeho ruce, tak jsem nespadla. 

,,Jo. Tady něco nesedí.'' souhlasil se mnou a v tu chvíli se otevřely dveře od pracovny. Stál v nich Jason. Celkem mi spadl kámen ze srdce.

,,Bell? Co to sakra vyvádíš? Teď není vhodná chvíle.'' promluvil překvapeně a přešel rychle k nám. Stále se díval kolem sebe, jestli nás někdo neuvidí.

,,Vhodná chvíle? A do kdy si myslíš, že budu čekat? Teď je vhodná chvíle!'' strčila jsem do něj rozčileně a mračila se. To co říkal, byla hloupost.

,,Fajn. Jak chceš. Chvilku tady vydržte. Hned budu zpět a dostanu vás odtud.'' promluvil podrážděně a odešel někam do jiných dveří. Za to já a Logan jsme se skrčili pod schody. Dívali jsme se, jestli je stále čistý vzduch. A stále nic. Dokud se o mě Logan nezapřel celou svou vahou.

,,Logane, co blbneš?'' vyjekla jsem a otočila se na něj. Ležel na zemi v bezvědomí. Naproti mně teď stál Dean. Na tváři mu pohrával zlověstný úsměv.

,,A sakra.'' zaklela jsem pro sebe. Byli jsme prozrazeni. Dean mě popadl za ruku a přitáhl k sobě.

,,Bell, jestli nás chytí, tak to schytáme všichni. To si zapamatuj.'' hudroval Jason, ale když mě uviděl, tak mu spadla brada. To doslova.

,,Omlouvám se.'' špitla jsem směrem k němu a viděla, jak se za ním objevil Troy. Jason se na mě podíval zničeně a pak ho Troy udeřil do hlavy. Tak teď bych taky radši byla v bezvědomí.

,,To sis vážně myslela, že se odtud dostanete?'' zasmál se Troy a pak mi dal facku. Jenže takovou, že jsem fakt v tom bezvědomí přece jen byla.