Opět jsem se probrala s bolestí hlavy. Tentokrát to bylo horší. Chvíli jsem si vsedě mnula spánky. Bolest po několika minutách zmizela. A taky jsem měla návštěvu. Ve dveřích se objevil Troy. Přešel ke mně s naštvaným výrazem a popadl mě za vlasy.

,,Sakra to bolí!'' zavrčela jsem podrážděně a držela ho za ruku. On mi ale neodpověděl a za vlasy mě odtáhl do obývacího pokoje. Tam už čekal šéf, po stranách stáli další jeho poskoci a pak...vyjekla jsem, když jsem uprostřed místnosti spatřila Logana. Byl svázaný na židli a hlava mu visela na hrudi.

,,Logane!'' oslovila jsem ho vystrašeně a pohledem visela jen na něm. On se ale k ničemu neměl.

,,Tvoje milá s tebou mluví.'' zavrčel mu do ucha kluk, co stál u jeho židle a pak mu zvedl hlavu tak, aby na mě Logan viděl.

,,Neeee!'' zasténala jsem zničeně. Po tvářích se mi spustily slzy. Ten pohled na něj mě ubíjel. Obličej měl celý od krve, jak ho zbili. Měl natržený ret i obočí. Stále mu ještě tekla trochu krev. Museli mu to udělat před chvilkou. Rány byly čerstvé. Chtěla jsem mu být na blízku. Trhla jsem s sebou, že půjdu k němu, ale Troy mě okamžitě popadl za ruce. Přitáhl mě k sobě a ruce mi držel za zády.

,,Copak, nelíbí se ti pohled na Logana? Měla sis rozmyslet dřív, než sis začala vyskakovat na mě.'' pošeptal mi do ucha a já se rozbrečela ještě víc.

,,Bell.'' stěží Logan vyslovil mé jméno. Díval se mi do očí, ale já radši odvrátila pohled. To jsem akorát sklouzla pohledem na Jasona. Stál v koutě místnosti a díval se střídavě na mě a Logana. Ve tváři měl bolest.

,,Drahá Isabell, doufám, že dnes už budeš hodná. Jinak tady Logan bude trpět znovu, pokud ne.'' promluvil na mě šéf a stoupl si přede mě.

,,Hajzle!'' okřikla jsem ho a plivla mu do tváře. Měla jsem velký vztek. Všechny jsem je chtěla nakopat do zadku za to, co udělali Loganovi.

,,Enthony.'' promluvil klidně a díval se mi do očí. Nechápala jsem to, ale hned jsem se to dověděla. Kluk, co stál vedle židle Logana, se postavil před něj a udeřil ho do břicha. Logan zaskučel bolestí.

,,Ne, dost! To stačí. Nechte ho už být. Prosím!'' žadonila jsem ho, aby toho nechali. Nemohla jsem se na to dívat. Nemohla jsem se dívat na to, jak mu ubližují kvůli mně.

,,Už si to pochopila?'' zadíval se mi zase do očí. Neochotně jsem kývla.

,,Ano. Budu poslouchat na slovo. Nebudu se vzpírat a budu povolná. Udělám vše, co budete chtít, jen mu už neubližujte.'' řekla jsem s brekem a bála se toho, co bude dál. Právě jsem si podepsala ortel. Přesto neochotně, jen abych ochránila Logana. Jasona zřejmě nepodezřívají, že by se se mnou znal. Aspoň prozatím.

,,Výborně. Odveďte ho.'' poručil svým gorilám, které se ho hned ujaly. Logana popadli za ruce a táhli ho pryč.

,,Co s ním teď bude?'' zeptala jsem se opatrně.

,,Spíš by tě mělo zajímat, co bude s tebou.'' zasmál se a posadil se do svého křesla. Zděšeně jsem se dívala kolem sebe, jestli se bude něco dít. Obávala jsem se nejhoršího.

,,Rád bych si ji vzal do parády Luciusi.'' promluvil Troy. Luciusi??? Probůh, to mu rodiče nemohli dát lepší jméno???

,,Proč ne.'' usmál se na něho šéf a Troy mě zase popadl za vlasy. Zaskučela jsem bolestí a chytla ho za ruku, aby mi je tolik nerval.

,,Šéfe? Mohl bych to být dnes já?'' promluvil najednou Jason a postoupil k němu blíž. Lucius si ho měřil pohledem, ale pak se podíval na Troye.

,,Dnes to nech jemu. Pobavíš se jindy. Přece jen tě budu potřebovat na něco jiného.'' v tu chvíli jsem si oddychla. Ze srdce mi spadl pořádný kámen.

Jason přešel k nám a Troy mě pustil, ale tím stylem, že mě odstrčil a já dopadla Jasonovi do náruče. Ten mě samozřejmě popadl hrubě za ruku a táhl do pokoje. Jakmile byl vzduch čistý a my byli sami v pokoji, tak mě pevně objal. Na novo jsem se rozbrečela. Tiskla jsem se k němu. Už nikdy jsem se ho nechtěla pustit, ale on mě nakonec od sebe oddálil.

,,Bell, uklidni se.'' promluvil na mě přívětivě, ale to nešlo. Byla jsem až moc vyděšená.

,,Mám strach. Co bude s Loganem?''

,,Neboj se. Všichni se odsud dostaneme. Mám plán, ale nesmí vědět, že se známe už dlouho. Dostanu nás ven, neboj. A slibuju ti, že nedovolím, aby se tě někdo z nich jen dotkl.'' na důkaz svých slov mě jemně políbil. Ten polibek byl uklidňující. Přesto jsem měla tušení, že ne všechno bude tak, jak mi právě řekl. A navíc! Vždyť on v tomhle svinstvu jel s nimi!!!!

,,Tak to počkat!'' odstrčila jsem ho od sebe. Jason nechápal, ale do mě vjel hodně velký vztek.

,,Co?''

,,Ty v tom jedeš taky? Jak si sakra mohl?'' zvýšila jsem na něj hlas, ale on mi ústa přikryl rukou.

,,Nejedu, jen jsem vždycky stál v pozadí.''

,,To si je to nechal dělat? Jasone! To snad není pravda!!! Proč? Jak si mohl jen tak nečinně stát?!'' rozčilovala jsem se dál, ale už ne tak nahlas. Jason se na mě díval smutně, ale to neměnilo nic na tom, co dělal. Už mi dávalo smysl, na co Logan narážel!

,,Neměl jsem na výběr Bell. Kdybych se jen o něco pokusil, jak jim tohle svinstvo zastavit, zabili by mě.'' snažil se mi domluvit. Marně. Můj vztek mi zatemnil mysl a nedokázala jsem se ovládat.

,,Ne! Tohle jsou jen výmluvy! Hnusíš se mi, Jasone!'' vyštěkla jsem nahlas, ale on mě popadl do náruče a překryl mi pusu.

,,Prozradíš nás Bell. Je mi líto, že si zklamaná a naštvaná, ale pomysli na moji Melody. Co by pak s ní bylo?'' díval se mi do očí tak naléhavě, že jsem se na to nemohla dívat. V tomhle měl pravdu, ale přesto mohl něco udělat. Nebo se o to pokusit.

,,Kdyby ses domluvil s policií a dal jim důkazy, mohlo to být jinak a já bych teď nebyla tady. Měl bys jít.'' odstoupila jsem od něho a posadila se na postel.

,,Já vím, podělal jsem to.'' povzdychl si a přisedl si ke mně, ale já se odsunula od něho dál. Znovu si povzdychl. Chtělo se mi zase brečet. Chtěla jsem vidět Logana, jako ještě nikdy nikoho v mém životě.

,,Bell, neodtahuj se ode mě, prosím.'' zaúpěl zničeně a vzal mě za ruku. Ten dotek mě mrazil. V hloubi mysli jsem stále měla dojem, že v tom nebyl tak nevinně, jak říkal. On byl vždycky takový tajemný, ale tohle se mi prostě hnusilo.

,,Nesahej na mě.'' zamručela jsem tiše. Ruku jsem vymanila a zase se odsunula. Tentokrát se postavil přede mě. Tím mě ale nedonutil se na něho podívat.

,,Podívej se na mě. Nedělej mi to, ani nevíš, jak mi to rve srdce.'' naléhal dál a zvedl mi bradu, aby mi viděl do tváře. Jenže já jsem mu ruku hrubě odstrčila.

,,Jdi k čertu.'' zavrčela jsem naštvaně, ale on se tentokrát naštval. Nebo mi to tak připadalo.

,,Ne. Copak jsi zapomněla, co mezi námi je? Přeci to nezahodíš.'' snažil se mě nějak dotknout a dokonce si kvůli mně sedl do dřepu, aby mi viděl do očí.

,,A proč bych měla? Celou dobu jsi mě klamal! Logan měl pravdu, že nejsi kluk pro mě!'' zvýšila jsem zase hlas a tentokrát se mu dívala do očí. To co jsem řekla, ho ranilo. Viděla jsem mu to v očích.

,,Vážně to vidíš takhle? Já myslel, že mě znáš. Moje city k tobě jsou opravdové a vždycky byly. Proč mi najednou nechceš věřit?'' zeptal se mě klidně, ale tón hlasu ho prozradil. Chvěl se mu, jak se přemáhal, aby nedal svoje zklamání najevo.

,,Kdybys byl na mém místě a já na tvém, věřil bys mi snad?'' dala jsem mu jednoduchou otázku, která ho dostala. Neměl se vůbec k odpovědi, což mohlo znamenat jen jedno. Souhlasil se mnou.

Jason se mi dlouhou chvíli díval do očí, ale pak se zvedl a odešel. Bylo mi mizerně. Všechno co se tu dělo, mě tížilo na hrudi. Potřebovala jsem to ze sebe dostat, proto jsem se nebránila slzám. Lehla jsem si na postel a polštář si zmuchlala pod hlavu. Když jsem brečela, tak všechna ta bolest ustupovala, ale taky mě to vyčerpalo.

Logan

Odvedli mě do nějakého pokoje, kde mě posadili na židli. Sice tam byla i postel, ale neměl jsem sílu, abych se na ni přemístil. Hlavu jsem si zaklonil dozadu a tak si ji trochu podepřel opěradlem židle. Bylo mi zle. Myslím, že jsem šéfa dost podcenil. Sakra, asi mi zlomili žebra...

,,Logane.'' oslovil mě opatrně Jason, tak jsem se podíval ke dveřím. Zřejmě neměl dobrou náladu. Tvářil se, jako by mu ulítly včely.

,,Ale, ty jsi vcelku?'' podotkl jsem sarkasticky a hned na to se rozkašlal. Musel jsem se předklonit, abych zmírnil stoupající bolest.

,,Hele nech si to. Stačí, že mě Isabella poslala do háje. A pak, přinesl jsem lavor s vodou, abych ti mohl ošetřit rány. Nikdo se tu k tomu totiž neměl.'' podotkl naštvaně a přešel ke mně. Nelhal. Ten lavor opravdu držel v rukou a postavil ho na postel.

,,Copak, je snad na tebe naštvaná?'' optal jsem se pobaveně, ale on mě propaloval pohledem.

,,Dobře, dobře! Přiznávám. Měl jsem jí říct, co je šéf zač. Ale to nemění nic na tom, že jsem tohle nechtěl! Dokonce i ty jsi byl překvapení. Neměl jsem tušení, že tě do tohohle zatáhnou! Kdybych to věděl, varuju tě dřív, než tě oni dostanou, už jen kvůli Isabell. Miluju ji a to taky nezměníš.'' to poslední dodal s hořkostí v hlase. Jo, ten kluk nebyl daleko od nervového zhroucení. Dá se říct, že byl na tom stejně jako já, jen psychicky.

,,Fajn. Už jsi skončil s proslovem? Rád bych už měl ošetřené rány.'' povytáhl jsem obočí a on po mě hodil navlhčený hadr. Musel jsem se smát. Bavilo mě si z něho i v téhle situaci dělat srandu. 

,,Zdá se, že je ti líp, než vypadáš.'' podotkl už klidně a trochu se pousmál.

,,Furt lepší, než se hroutit nad svým životem.'' dodal jsem vážně a začal si otírat obličej do navlhčeného hadříku.

,,Ah, sakra!'' zaklel jsem, protože to bolelo jako čert.

,,Ukaž. Já aspoň vidím, kde máš rány.'' přistoupil přede mě s nataženou rukou, tak jsem mu ten hadr teda dal. Přece jen tady není žádné zrcadlo, abych se mohl ošetřit pořádně.

,,Už jsem myslel, že řekneš, že je to teploušský.'' podotkl pobaveně, tak jsem se zasmál.

,,Tohle je dost teploušský, takže si nemysli, že změním kvůli tobě orientaci.'' rýpl jsem si, ale on se taky rozesmál.

,,Nápodobně kámo. Ten tvůj párek si rád nechám ujít.'' rýpl si pro změnu on, ale to už jsem ho lehce nakopl. Trochu zaskučel, ale smál se dál. Jo, jak tak koukám, jedna holka na dva kluky, dělá zázraky. Zřejmě z nás budou ještě přátelé. Brrr, to je hnusná představa!

,,Vím, na co myslíš. Z nás přátelé nebudou, je to hrozná představa. Tohle je jen dočasné smíření.'' promluvil po chvilce, tak jsem se na něj podíval překvapeně, ale bylo fajn, že to řekl. On se na mě ušklíbl, jako co na něj tak koukám. Nerad to přiznávám, ale kdybych poznal Jasona za jiných okolností, byl by to super kámoš.