,,Hobi, hned teď se seber a pojď na výstavu!" zakřičel Tae na černovláska, který seděl v pohodlném křesle v části pro zaměstnance a umělce. Spokojeně se ládoval čokoládovými bonbóny.

Zmateně k němu zvedl pohled. ,,Co tak plašíš? Konečně jsem se zbavil všech hostů a sponzorů, co mě stále otravovali a ty mi to kazíš!" zakňoural.

,,Viděl jsem toho kluka! Jak ho máš ve snech a pořád ho maluješ! Je tady, na výstavě!"

Hoseok však vypadal, jakoby ho tato informace vůbec nepřekvapila. ,,Jo, stejně jako minule... tentokrát ti na to neskočím," odsekl pobaveně a dal si do úst další kousek čokolády.

,,Tentokrát to myslím vážně! Přísahám! Pojď se přesvědčit na vlastní oči!" naléhal dál.

Vyšší se zvedl ze židle a přiblížil se k němu tak, že svými obličeji byli pár centimetrů od sebe. ,,Ty už jsi začal pít, že jo? Ty hade, slíbili jsme si, že se opijeme až po výstavě!" zamumlal netečně a dloubnul ho prstem do hrudi.

Taehyung vytočeně zakoulel očima. ,,Fajn, nevěříš, tak se přesvědčíš na vlastní oči!" rozhodl a popadl ho za zápěstí. I přes jeho protest ho zavedl spletitými uličkami do části výstavy, kde se nacházely jeho obrazy.

Bylo tu mnohem víc lidí než předtím. Hoseok věděl, že byla výstava plná očekávání, ale nečekal, že až takto. Postřehl i mnohem více novinářů a zahlédl pár uznávaných malířů, kteří zamyšleně analyzovali jedno dílo po druhém.

,,Tae, jestli je tohle nějaký blbý vtip a—"

,,Mluvím pravdu! Tamhle je můj Kookie, pojď rychle!" přerušil ho.

,,Co ten s tím má zase společného?" odfrkl si naštvaně, když mu vyrval své zápěstí z ruky. Připadal si, jako malé dítě, co bylo vedené matkou do školy, i přes jeho odpor.

,,Je to jeho kamarád."

Jungkook si jich po chvíli všiml a šel jim ihned naproti. ,,Tae, utekl jsi tak narychlo, kam jsi zmizel?" otázal se ho.

,,Kde je ten tvůj kamarád? Ten Yoonji?" zeptal se naléhavě.

Zmateně zamrkal a přejel pohledem na mladého malíře, poté zpět na svého přítele. ,,Yoongi? Někam zmizel a nemůžu ho najít, ale proč se na něj ptáš? Když jsi ho viděl, vypadal jsi, jakoby spadl z Marsu..." zamumlal trošku vyčítavě, protože si moc dobře uvědomoval, že jeho modrovlasého kamaráda vystrašil. Socializace nikdy nebyla jeho silná stránka a věděl, že podobné pohledy ho znervózňovaly.

,,To spíš Taehyung spadl z višně rovnou na hlavu..." odsekl Hoseok.

,,Já vím, omlouvám se za to, ale teď ho potřebuju někomu ukázat!" vydechl naléhavě a ukázal na Hoseoka, který netrpělivě stepoval vedle něj.

Přestože byl Jungkook opravdu zmatený, líbila se mu jejich společná myšlenek a to bylo najít Yoongiho. ,,Fajn, Pojďme ho najít."

Hoseok si jen tiše povzdechl, ale následoval je. Pořád mu nevěřil, že viděl kluka z jeho snů, který figuroval téměř v každém jeho díle. Byl si jistý, že to nebylo fyzicky možné.

Chodili po galerii tam a zpět, než se ocitli před jeho vlastními obrazy.

Nedokázal si odpustit jemný úsměv, když opět spatřil tu půvabnou tvář ze svých maleb. Ten kluk byl zkrátka okouzlující a jak už několikrát zmínil, moc krásný na to, aby byl živý.

,,Hobi, támhle je, koukni!"

Znovu to zkoušel a on pomalu ztrácel trpělivost. Chtěl se na něj otočit a dát mu krátké kázání o tom, aby si s ním nezahrával a vynechal ho ze svých špatných vtipů, když v tom zahlédl modrovlasého kluka, co stál před jedním z jeho obrazů, zády k němu.

Ta barva. Byla úplně totožná s tou, kterou vydával ve svých snech.

To musí být nějaký vtip...

Najednou se otočil a on stál tváří tvář pravdě.

Přímo na něj koukal ten krásný mladý muž, o kterém se mu zdávalo. Krásné, hluboké oči, malý nos, kulaté tváře. Jen fotoaparát na krku mu chyběl.

Přísahal, že se kolem něj zastavil čas. Věděl, že na něj někdo mluvil, ale on nerozuměl ani slovo. Všechna jeho pozornost byla na malém modrovláskovi, který na něj zmateně koukal.

,,Není to Yoongi na těch obrazech?" zeptal se Jungkook překvapeně a Taehyung s úsměvem zakýval hlavou.

,,Je to určitě on," řekl a strčil do zamrzlého malíře dlaní, aby ho donutil udělat pár kroků vpřed.

Yoongi naopak cítil nepříjemný pocit úzkosti. Někdo cizí na něj koukal velmi upřeným pohledem. Chtěl udělat krok zpět, nebo aspoň přerušit oční kontakt, ale nemohl.

Ucítil slabý tah na svém malíčku. Sklopil hlavu a se zahájeným dechem pozoroval, jak se jeho rudý provázek začal natahovat. Bylo to jen o pár centimetrů, než se zastavil, ale směr byl jasný.

Vedl ho k mladému muži před ním s lehce vlnitými černými vlasy.

Podíval se mu na malíček a přísahal, že jeho srdce vynechalo pár úderů.

Na jeho malíčku se houpal krátký červený provázek, který také držel díky malému suku. Byl prasknutý, stejně jako ten jeho, ale pomalu se natahoval k němu. Jakoby se jejich malíčky navzájem přitahovaly k sobě.

Ani si to neuvědomil a stáli pár kroků od sebe. Koukali si přímo do očí, jakoby každý koukal do duše toho druhého.

,,Potřebuju vysvětlení, " povzdechl si Jungkook směrem ke svému příteli, který jen bezmyšlenkovitě zakýval hlavou.

První, kdo prolomil trapné dusivé ticho mezi nimi byl Hoseok.

,,Um, jsem Hoseok," vydechl nervózně a zdvořile mu podal ruku. Nikdy nepředpokládal, že se ocitne v takové situace, takže ani jeho přátelská povaha mu nepomohla.

Menší stydlivě semkl rty, ale jeho ruku přijal. Hned pocítil příjemně elektrizující pocit, co prošel celým jeho tělem. ,,Yoongi... t-to ty jsi namaloval ty obrazy?" zeptal se. Tipoval na základě iniciálu na všech malbách.

,,Namaloval, ale teď bych se asi radši zakopal. Nevím jestli mě pochopíš, ale myslel jsem, že jsi výplod mé fantazie, te-teda tvůj obličej a.... vůbec tomu nepomáhám..." nejistě se poškrábal na zátylku, zatímco se snažil z jeho překrásných rysů spustit oči.

Bezpochyby byl půvabnější, něž v jeho snech.

Yoongi mu neodpověděl. Chtěl naopak utéct. Tenhle kluk, přestože byl od pohledu atraktivní, namaloval nespočet jeho obrazů. Bylo to děsivé, ale něco uvnitř něj bylo silnější.

Zvědavost. Téměř celou konverzaci se soustředil na rudé provázky na jejich malíčcích, které se chtěly zoufale dostat k sobe. Jakoby je však držela od sebe neviditelná bariéra.

Chtěl vědět víc. Byl zvědavější a zaujatější, než kdykoli jindy.

Už otevíral ústa, aby něco řekl, když v tom ho do očí zasáhl ostrý blesk fotoaparátu.

Zmateně se podíval směrem, odkud se to táhlo a spatřil drobnější dívku s foťákem na krku a diktafonem v ruce, která se na zmatený pár culila od ucha k uchu.

,,Aaah, nevěřím, že jsem vás tu našla oba!" zaradovala se. ,,Jsem Lisa, studuju žurnalistiku a chtěla jsem s Hoseokem udělat krátký rozhovor ohledně jeho jedinečné výstavy, ale nečekala jsem, že uvidím chlapce, který mu byl modelem! Bože, to bude mít úspěch!" řekla tak rychle, že měl modrovlásek pomalu problém zpracovat všechny nové, ale naprosto zbytečné informace.

,,Liso, tady se fotit nesmí," povzdechl si naopak Hoseok. ,,Navíc to chápeš špatně, Yoongi j—"

,,Uuuu, takže tvá múza se jmenuje Yoongi," vypískla a otočila se na zmateného modrovláska. ,,Kolik ti vlastně je? Kde jste se potkali? Vypadáš o pár let mladší, takže ve škole jste se asi nepotkali."

,,Nejsem ničí múza!" odsekl a otráveně zkřížil ruce na prsou. ,,A je mi dvacet čtyři."

,,O-opravdu?!" vydechl sám Hoseok překvapeně, nad čímž menší jen zakroutil hlavou.

Lisa si je trošku nechápavě prohlédla, ale rozhodla se pokračovat ve svém rozhovoru. ,,Oh, takže jsi o rok starší, než Hobi, zajímavé. Vypadáš o dost mladší... ale mě zajímá, jak jste se poznali! Jste spolu? No bylo by divné, kdyby ne, když z tvého obličeje vytvořil celou výstavu," vyhrkla dívka tak rychle, že jí sotva bylo rozumět. Strčila mezi ně svůj diktafon a volnou rukou jim naznačila, aby se pustili do řeči.

Chtěla šťavnaté a pravdivé informace, viděli jí to nadšení v očích. Problém byl, že na její otázky neměli odpovědi. Oba byli zmatení a částečně nedokázali věřit situaci, kdo které se dostali.

Jeden potkal chlapce, kterého vídával ve svých snech, téměř každou noc, aniž by věřil, že ho někdy uvidí. Nikdy nebyl člověk, který věřil ve staré legendy, ale několik jeho přátel mu vnucovalo myšlenku, že jde o někoho z minulého života. Možná děsivý stín minulosti, nebo dokonce láska.

Yoongi naopak našel další osobu, jejíž osud byl nejasně předurčen. Kvůli rudým provázkům, které ho provázely na každém kroku věřil, že každý má jasnou cestu životem, předurčenou před jeho narozením, a jen on sám se postupně blížil do neznámé temnoty.

,,Umm, potkali jsme se ve škole...?" zamumlal Hoseok nejistě, skoro až tázavě. Věděl, že z této podivné situace jim nic jiného, než lež, nepomůže. Naštěstí, modrovlásek jeho tvrzení potvrdil nenápadným zakýváním hlavy.

,,Chtěla jsem něco víc spicy... bože, kluci, jestli se nechcete svěřovat, dejte si pusu, nebo se chyťte za ruce, ať vás můžu vyfotit!" vyprskla netrpělivě. ,,Jen si představte ten popisek! Nadějný, talentovaný malíř a jeho půvabná láska z obrazu! To zní skvěle!"

Yoongi začínal být dost otrávený. Tahle dívka měla víc energie, než dokázal tolerovat ve své přítomnosti. Naštěstí ho od kousavé poznámky zachránil Hoseok.

,,Liso, tohle je trošku moc. Vím, že to ovlivní tvé hodnocení, ale nemůžeš si najít jiné téma na článek?" pokusil se jí domluvit.

Ona jen nechápavě zavrtěla hlavou. ,,O tvých dílech mluví celá univerzita a už i oceňovaní tvůrci! Jsem první, kdo ukáže veřejně tvou předlohu koukni, jak roztomilý je!" chytla menšího za ramena a otočila ho k Hoseokovi. ,,Bude to mít obrovskou pozornost!"

Yoongi překvapeně vyvalil očka nad náhlým fyzickým kontaktem, navíc tak zbrklým. Nejistě zvedl pohled k černovláskovi, který měl na tváři podobný výraz, jako on sám.

Bože, on je tak roztomilý. To byla jeho první myšlenka, když se mu ocitl tváří v tvář. Zhluboka se nadechl, aby potlačit všechny motýlky v břiše a za ruku ho vysvobodil z jejího sevření, aby stál opět vedle něj.

,,Koukej, nepřeju si, abys dělala nějaký takový článek. Jestli chceš něco, co bude mít pozornost, najdi s—" místo odpovědi, dívka cvakla foťákem a on si z hrůzou v očích uvědomil, že stále držel Yoongiho ruku, která v té jeho vypadala velmi drobně, až žensky.

,,Když jinak nedáš. Myslím, že mám, co jsem chtěla. Užijte si zbytek výstavy," usmála se a s diktafonem v ruce odkráčela pryč.

Nechala oba naprosto beze slov. Zaraženě se otočili na sebe, ruce stále spojené v jednu.

První, kdo přerušil oční kontakt byl Yoongi. Podíval se na jejich spojené ruce, ale jeho pravý záměr byly ony krvavě rudé provázky. Vypadaly, jakoby se navzájem přitahovaly k sobě. Chtěly se dotknout, spojit v jeden, ale mezi nimi stále přibývala, ani ne centimetrová, mezera.

,,Ehh, omlouvám se za ňu, občas je otravná," jeho věta je oba vrátila do reality a oni se rychle pustili.

,,Všiml jsem si..." zamumlal Yoongi tiše a nervózně schoval ruce do kapes.

Chvíli bylo ticho, než vyšší opět promluvil. ,,Vím, že celá tahle situace je zvláštní, ale když už jsi tady, nechtěl bys čistě teoreticky někam zajít?" zeptal se dost sebejistě na to, jak nervózní ve skutečnosti byl.

Přestože se z celé situace cítil zahanbeně, modrovlásek chytil jeho pozornost. Chtěl ho více poznat, i když věděl, že si o něm musel myslet jen podivné věci.

Žil zkrátka mottem, teď, nebo nikdy.

Tak, jak doufal, Yoongi přikývl. ,,Zítra?"

,,Klidně! Když bys mi dal své číslo, můžeme se domluvit na bližší informace," řekl nadšeně, načež on pobaveně naklonil hlavu.

,,Nebo ti dám své číslo a potkáme se zítra ve dvě v parku..."

Ani nevěřil, že slyšel správně. Když k tomu připočetl jeho jemný, roztomilý úsměv, cítil se, jakoby se místo v realitě ocitl v jednom ze svých snů, kde ho vídával.

,,To-to by bylo fajn!"

°•°•°•°•°•