Loki se otočil na posteli a ještě poslepu nahmatal statné tělo vedle sebe. Aniž by otevřel oči, usmál se a přitulil se blíž. Otevřeným oknem do jeho komnaty pronikal ranní chlad a ptačí zpěv, který zvěstoval krásné počasí jarního dne.

Věděl, že nebude trvat dlouho, a budou muset vstávat. Čekal je trénink s ostatními bojovníky dříve, než vyrazí na lov.

Ještě však měli pár chvil.

Pár sladkých chvil, kdy mohl své rty přitisknout k širokým ramenům, schovat si do nich obličej, vdechovat rytířovu vůni a krást alespoň část jeho tělesného tepla pro sebe.

Slunce vstávalo pomalu. A on nehodlal spěchat.