Loki se zhluboka nadechl a jeho obličej ozdobil spokojený úsměv.
Miloval vůni magnólií, které kvetly podél celé uličky v zahradě. Šel pomalu a vychutnával si ji, přestože se nemohl dočkat, až bude na konci cesty, kde na něj čekal Fandral.
Nemohl si pomoct. Utrhl jeden květ, jemně ho promnul v prstech a přivoněl si.

„To jsem si mohl myslet," zasmál se rytíř, který mu šel naproti.

„Znáš mě," zhodnotil Loki s pokrčením ramen.

„Ano," souhlasil, vzal mu květ z ruky a něžně mu ho zastrčil do vlasů. „Nechal jsem pokrýt květy naši postel."

Lokimu zasvítily oči. „Co ještě děláme tady?"

Nějak se mi zbláznil watt a tuhle kapitolu smazal. Tak ještě jednou...