„Konečně," radostně zvolal Fandral, jakmile s Lokim dorazili k jezeru. „To vedro v brnění je k nesnesení." Okamžitě se začal svlékat ze všech vrstev, až zůstal nahý. „Tak pojď," vybídl ho a vzal to do vody s rozběhem.

Loki nepospíchal. Naopak; kochal se. Vychutnával si pohled na křivky svého milence, sledoval  drobné kapičky vody, jež stékaly po svalech poté, co se Fandral vynořil mezi lekníny a jeho kůže se leskla ve slunečních paprscích.

Až pak se sám svlékl a vydal za ním. Hezky pomalu. Chtěl mu vrátit ten samý pohled a ukázat, co ho čeká, až se k němu připojí.