„Už tam budeme?" zeptal se Fandral a zívl. „Jdeme skoro celou noc," zabrblal a unaveně si dlaní otřel tvář.

„Bude to stát za to," slíbil Loki. Rukou, v níž nedržel otěže koně, kterého vedl po nerovném terénu, nahmatal Fandralovu dlaň a stiskl ji.

Šli až do svítání, když Loki konečně zastavil a oba přivázali koně ke stromům. Prošli hustým křovím a rytíř zalapal po dechu. Hleděl na vodopád, ve kterém se lesklo právě vycházející slunce a kreslilo do něj duhu.

Beze slova boha políbil a Loki se spokojeně usmál. Věděl, že je Fandral romantik a tohle se mu bude líbit.