Loki miloval, když mohl odpočívat ve Fandralově objetí. Ležet mu v náruči, zády se opírat o hrudník a nechat se objímat jeho silnými pažemi.

Využíval k tomu každou příležitost, nejraději měl však podvečer, kdy se mohli uvelebit na zemi jeho dřevěné terasy a hledět na zlaté střechy Ásgardu, které se při zapadajícím slunci leskly všemi barvami duhy.

V určitý čas se všechny pastelové odstíny slily do světle modré. Do té samé barvy, do níž se tak často díval, když mu hleděl do očí.

V té chvíli se vždy otočil a ukradl si polibek. První z mnoha toho večera.

Ten nejsladší.

Tak jedeme. Připravte si inzulín. Myslím, že dostaneme všichni totální otravu cukrem a zuby odlepíme až na Vánoce.