I don't think that we should be around each other
when you're in a room you get my eyes
you open your mouth, I'm hypnotized

Hermiona předstírala, že spí. Ginny se ji sice pokusila vzbudit, ale Hermiona nadále naoko chrupkala. Odešla ke snídani bez ní. Hermiona se necítila připravená sejít k snídani. Jen na to pomyslela, její srdce se rozbušilo jako o závod a zachvátila ji panika. Přitom se vlastně skoro nic nestalo. Byla to jen pusa. Nic hrozného. Trvalo jí dvacet minut, než se přinutila vstát a obléct se. Nejdřív zmizela v koupelně, aby se trochu upravila, pak se vydala do přízemí. V kuchyni už byli všichni. I Sirius. Seděl v koutě, ani na ni nekoukl. Vypadal nezdravě. Byl bledý a Hermioně se zdálo, že zahlédla, jak se mu třese ruka, když pil kávu. Ostatní si povídali o večírku. Najednou se k ní otočila Ginny.
,,Kam jsi v noci zmizela?" zeptala se. Její starostlivost (a zvědavost) byla dojemná, jen co je pravda.
Hermiona koutkem oka zahlédla, že se na ni Sirius poprvé díval. Jeho pohled byl nečitelný. ,,Šla jsem spát," řekla Hermiona. V tu stejnou vteřinu by si dala facku. Hloupá odpověď! Měla se nad tím aspoň na vteřinu zamyslet, vrátit si v paměti včerejší večer.
,,Ale vždyť já šla až po tobě a tys v pokoji nebyla," odvětila Ginny. Ano, přesně tak, Hermiona tam samozřejmě nebyla. Odešla dřív než Ginny, byla u Siriuse, do pokoje přišla, když už její kamarádka dávno spala. Jak mohla odpovědět tak pitomě?
,,Promiň, Gin, nedošlo mi to. Ještě jsem si četla v pracovně," zalhala. Ginny to jako odpověď stačilo. Kývla chápavě hlavou a vrátila se ke své ovesné kaši. Hermiona krátce pohlédla na Siriuse, ten její pohled opětoval. Nebyla si jistá, ale nejspíš se trochu bál, že by mohla vyzradit jejich včerejší zážitek. Hermiona mu svým pohledem chtěla dát najevo, že přece není hloupá a hlavně není práskač a co je vůbec komu do toho, kde byla. Sirius svým pohledem nejspíš chtěl dát najevo, že se omlouvá, že ho to vůbec napadlo - a že si zároveň váží její diskrétnosti.

Postupně všichni odešli. Hermiona a Sirius zůstali sami v kuchyni. Hermiona stála u dřezu a nervózně vyčkávala. Sirius vstal od stolu. Šel k Hermioně, ale každý krok si rozmýšlel. ,,Hermiono, moc se ti omlouvám," řekl tiše. Znělo to zlomeně. Hermioně to bylo líto. Nechtěla, aby se kvůli ní cítit tak hrozně. ,,Vím, nejspíš mi nikdy neodpustíš, nedivím se ti," pokračoval. Stál blízko, ale přesto udržoval bezpečný odstup.
Hermiona cítila, jak se jí hromadí krev v tvářích. Její tváře musely být sytě rudé. ,,Ne, prosím, neomlouvej se," hlesla a stydlivě sklopila zrak. ,,Nemáš se za co omlouvat," dodala.
,,Naopak. Mám toho spoustu, za co bych se měl omluvit. Tohle nebylo chování přiměřené mému věku a postavení. Jsem zralý muž a ty jsi... Bohové... Ty jsi mladičká. A já jsem se měl krotit," chrlil ze sebe Sirius.
Hermiona nesouhlasně zavrtěla hlavou. ,,Siriusi, já ti můžu říct pouze to, že mi to nebylo nepříjemné a že jsi neudělal nic, za co bych se na tebe mohla zlobit."
Hrozně ráda by ho uklidnila. Nechtěla, aby se tím trápil. Vlastně nechtěla, aby si to vyložil špatně. K ničemu ji nenutil. Kdyby se chtěla odtáhnout, udělala by to. Jenže se jí zdálo, že nic, co Siriusovi řekne, ho nepřesvědčí. Chytila ho za sako a přitáhla ho k sobě. Stoupla si na špičky a políbila ho. Stejně krátce jako on včera ji. Její polibek byl nevinný. Odstoupila od Siriuse. Pustila jeho sako. Zadívala se mu do šedých očí a povzbudivě se usmála. ,,Tak a jsme si kvit. Tys mi dal pusu kvůli vínu, já zas tobě kvůli vyrovnání dluhů."
Bohové, ona netušila, ona nevěděla, pomyslel si Sirius. Myslela si, že ta včerejší pusa byla prostě jen pusa. Nic za tím nehledala. Nepoznala to v jeho chování. Nevytušila to z naléhavosti, kterou včera do toho políbení vložil. Neměla ani potuchy, co k ní cítil - ani potom, co ji políbil. Siriuse to uvědomění zabolelo, ale zároveň byl za to vděčný. Bylo dobře, že to nepochopila. Protože by mu neodpustila tak lehce a už vůbec by mu nedala pusu na oplátku.