Can you let your baby be my girl?

,,Posaď se," řekl Sirius a ukázal na svou postel. Hermiona se nesměle usmála, chtěla něco namítnout, ale nakonec uposlechla. ,,Nohy nahoru," pravil Sirius a hledal mezitím něco v šuplíku. Hermiona Siriusovi důvěřovala. Vyzula si lodičky, obě své nohy vyšvihla nahoru a položila je na postel. Nemohlo se jí nic stát, byl to Sirius, ten nejhodnější člověk na světě. Přesto se cítila nesvá. Nakonec to, co hledal, našel. Přisedl si k jejím nohám, jemně je zvedl a poposedl si blíž k Hermioně. Tím pádem mu její nohy spočinuly v klíně, když je položil. Hermiona snad nikdy neměla své nohy položené na cizím těle. Když tak přemýšlela, nikdo se ani jejích nohou nedotýkal. Otevřel lahvičku, kterou předtím našel v šuplíku, nalil si tekutinu do dlaně, zavřel lahvičku a odložil ji stranou. ,,Možná to zastudí," varoval ji. I když byla varována, stejně sebou trhla, když se dotkl jejího chodidla. Zhluboka se nadechla, aby se zklidnila.
,,Siriusi, já..." začala a Sirius se okamžitě zastavil. Vlastně to měl čekat. Jak by mu mohla dovolit takovou věc? ,,Já se omlouvám..." pokračovala nesměle. ,,Určitě mám nohy zpocené, nechci, aby sis myslel..." Ani to nedořekla, jak moc se styděla. Siriuse to okouzlilo.
,,Nemáš zpocené nohy," řekl a usmál se. Hermiona mu sice nevěřila, ale uklidnilo ji, jak hezky s ní Sirius mluvil. Znovu se dotkl jejího chodidla. Pro Hermionu to bylo nové a neznámé, zvykala si pomalu. Předtím jenom mnul, ale pak zapojil palce, kterými kroužil po její pokožce. Počáteční rozpaky brzy zmizely, protože její bolavé nohy přestávaly být bolavé. Hermiona zažívala nebeské blaho. Dotýkal se jejích nohou s něhou a zároveň dostatečně silně, aby pořádně promasíroval nejbolavější části. Hermiona věřila, že tohle je ten nejpříjemnější zážitek, který kdy okusí. Tohle už nic nemohlo trumfnout!
,,Vše v pořádku? Není ti to nepříjemné?" zeptal se a vzhlédl od jejích nohou.
,,Je to nádherné," odpověděla Hermiona naprosto upřímně, už v jejím hlase nebyla slyšet špetka studu. Nejspíš si Sirius všiml jejích červených tváří, ale Hermioně to bylo jedno. Tohle bylo božské! Sirius se potěšeně usmál. Hermiona si po chvíli lehla na záda. Zavřela oči a nechala se rozmazlovat. Rozhodla se, že zůstane ležet na jeho posteli navěky. Bude ji muset masírovat po zbytek života. Sirius se musel soustředit pouze na masáž jejích nohou. Nesměl si všímat jejích spokojených vzdechů, které jí občas utekly z úst. Pevně držel zuby u sebe, tím jeho čelist byla v bolestivé křeči, pomáhalo mu to se kontrolovat. Nesměl si ty její steny spojovat s žádnou jinou aktivitou. A už vůbec ne s ničím, co by mohli provádět v této místnosti na této posteli. Zavřel oči, napočítal do pěti, vynadal sám sobě (pěkně sprostě) a klidnější se vrátil do reality.

,,Hotovo," řekl tiše. Hermiona ještě chvíli ležela. Sirius si dokonce na vteřinu myslel, že usnula. Pak však otevřela oči, usmála se. Zvedla se do sedu.
,,To bylo neuvěřitelné, děkuju," pravila. Ze sedu se přehoupla na svá kolena a popolezla blíž k Siriusovi. Jemně ho pohladila po paži. ,,Jsem ti dlužná. Co by sis přál?" zeptala se a zadívala se mu do šedých očí. Sirius ztratil hlavu, pomátl se na rozumu, přišel o poslední zbytky sebekontroly. Políbil ji na ústa. Krátce, ale vroucně. Následně se odtáhl. Hermiona na Siriuse zírala v čirém úžasu. Překvapeně otevřela ústa, ale nebyla schopna cokoliv říct. Takže jen mělce oddechovala. ,,Prosím, odejdi," zašeptal nešťastně. Hermiona byla tak šokovaná tím, co se předtím stalo, že ani neprotestovala. Poslušně vstala, ze země zvedla lodičky a zadívala se na shrbeného muže sedícího na posteli. Sevřel se jí žaludek nervozitou. Chtělo se jí brečet, ale netušila proč.
,,Dobrou noc," řekla stejně tichounce, kousla se do spodního rtu a přešlápla z jedné nohy na druhou. Doufala snad v něco? Sama nevěděla. Ráda by tomu všemu porozuměla. Ale Sirius na ni nemohl ani pohlédnout, natož jí odpovědět. Odešla. Ginny už byla v posteli a pravidelně oddechovala.

Hermiona nespala. Zírala do stropu a občas se prsty dotkla svých rtů, aby si připomněla to políbení.  Už měla za sebou první polibek dávno. Přece jen měla chlapce - a Viktor Krum se nedržel v těchto ohledech stranou. Ale se Siriusem to bylo jiné. Těžko se to popisovalo, ale Hermiona ten rozdíl cítila v celém svém těle a v každém kousku své duše. Šimralo ji to v kostech, napínalo jí to svaly, rozechvívalo jí to kůži.