She's just a baby girl
and I love to watch her dance
but it's making me go crazy

O týden později Ginny donutila své rodiče, aby na výročí jejich svatby uspořádali večírek. Molly Weasleyová nechtěla, ale Arthur z toho nápadu byl nadšený. Všichni nakonec došli k závěru, že je nějaká podobná akce potřeba. Jinak by se taky mohli zbláznit z té nejistoty a ponuré atmosféry, která se (přes všechny snahy) stále vznášela ve vzduchu. I kdyby manželé Weasleyovi neslavili výročí, našla by se jiná sebemenší záminka, aby se uspořádala nějaká akce.

Obývací pokoj se proměnil na jednu noc v taneční parket. Všechen nábytek se dal stranou. Stoly se přisunuly ke stěnám. Všude byla spousta jídla a pití. Dokonce se všichni oblékli slavnostně. Každý z nich hluboko v duši toužil aspoň po jednom hezkém večeru. Chtěli si to užít na maximum. Tento večer bylo dokonce zakázáno mluvit o Voldemortovi, Ministerstvu, tragédiích a smutcích. Nikdo to neplánoval porušit. Byla to mimořádná příležitost zapomenout na okolní svět.

Večírek byl v plném proudu. Na parketu tančili páry, ke kterým se občas přidal jeden z dvojčat se svými podivnými pohyby, které se rozhodně tancem nazvat nedaly. Dokonce i Remus se odvážil vyzvat Tonksovou k tanci. Sirius věděl moc dobře, že se Remus snaží sám sebe přesvědčit, že si lásku nezaslouží. Zároveň svého kamaráda znal natolik, že už mu bylo jasné, že je Remus zamilovaný až po uši a že nakonec si tu měnící se čarodějku vezme za manželku. Sirius prošel kolem nich, potutelně se usmál. Zrovna nesl víno k prázdné židli, když do místnosti vstoupila Hermiona. Byla krásná. Na sobě měla světle zelené šaty s kvítky, vypadala jako rozkvetlá louka. Vlasy měla spletené do copu. Už by jí stačil jen věneček a byla by vílou. Dokonce měla lodičky s vysokým podpatkem jako pravá dáma. Hned jak si sedl, musel se napít. Na takovou krásu nemohl koukat střízlivý, to by zešílel.

Večer pokračoval přesně tak, jak by se dalo předpokládat. Mládež tajně upíjela víno. Míchali si to s limonádami, aby to nikdo nepoznal. Přesto to bylo takové veřejné tajemství. I Hermiona se napila, ale méně než ostatní. Byla přece jen slušně vychovaná. O to víc si užívala na parketu. Po letech, kdy se jen neustále řešilo, jestli se vrátil Voldemort a jak ho přemoct, si konečně jeden večer chtěla prostě jen užít. Nechtěla přemýšlet. A tak tančila. Sirius ji sledoval. Chtěl se na ni koukat do konce světa. Toužil navždy sledovat ta pokrčená kolena a boky, které se jak zvonek houpají ze strany na stranu. Najednou se otočila čelem k němu. Nestačil uhnout pohledem. Hermiona tanečním krokem vyrazila Siriusovi v ústrety. Obával se, protože tušil, proč za ním míří.
,,Smím prosit?" zeptala se.
Sirius předstíral úsměv. ,,Ne, promiň."
,,Pojď, Siriusi. Prosím, prosím, prosím," žadonila Hermiona.
,,Ne, Hermionko. Děkuju ti za nabídku, ale já netančím," odvětil Sirius.
,,Ale no tak, vždyť jsi mi povídal, že se snažíš dohánět věci, které jsi nemohl dělat. A tanec k nim bezesporu taky patří."
Touché! Tím ho dostala. Pádný a pravdivý argument.  Natáhla k němu ruce, odložil skleničku a chytil se jí. Zvedl se a nechal se vést doprostřed parketu.

Byla přenádherná a Siriusovi se stáhl žaludek kdykoliv si uvědomil, že se jí může dotýkat. Zatímco ona skutečně tancovala, Sirius se jen snažil kývat do rytmu. Připadal si hloupě, ale zároveň byl pohlcený její krásou. Jednu ruku měl položenou v jejím pase, ale dotýkal se jí jen maličko, skoro vůbec. Byl přehnaně opatrný. Jenže vždy, když se o něj otřela jakoukoliv částí svého těla, mu po celé páteři přeběhlo elektrizující mravenčení. Když dotančili, okamžitě litoval, že nevyužil situace a nedotkl se aspoň pramene jejích vlasů nebo jí nepověděl nějaký kompliment.

Zmizela mu z dohledu. Víno už pít nechtěl. Z hudby ho rozbolela hlava, celých dvanáct let žil v naprostém tichu, odvykl těmto oslavám. Stejně ho to vždy překvapilo, jak moc a jak hodně ohledech ho Azkaban změnil/zničil. Potřeboval ticho a tmu, aby mohl vzpomínat na Hermioninu krásu a usínat. Zvedl se a vydal se po schodech do svého pokoje. Na chodbě potkal Hermionu. Šla podivně pomalu. Sirius ji došel, měli společnou cestu - těch pár metrů.
,,Stalo se ti něco?" zeptal se starostlivě.
,,Boty," postěžovala si Hermiona. Popošla a zakňourala bolestí. Siriuse přepadl smutek, zase se mu potvrdilo, že stále byla dítětem. I když se snažila být dospělou. Očividně nebyla zvyklá na vysoké podpatky. Jeho smutnou duši naplnila něha k té dívence. Chtěl ji hýčkat. Zastavil se u dveří svého pokoje a otevřel je. ,,Pojď dovnitř," pobídl ji. Hermiona znejistěla. Co měl za lubem? Kam tím mířil? ,,Neboj. Pomůžu ti od bolesti."