Everywhere I go you show wherever
I don't ever mind sharing oxygen
I just wanna get lost in your lungs

Po večeři všichni zůstali v kuchyni a bavili se o famfrpálu. Nejvíc se do debaty zapojovala Ginny, která byla prostě na famfrpál jednička. Hermioně to nikdo nevymluvil. Všichni vždy obdivovali Harryho, ale Ginny byla o kousíček lepší. Harry byl prostě šikovný, Ginny na sobě těžce makala už od dětství. Musela se vyrovnat sourozencům, kteří byli za prvé chlapci a za druhé starší. Hermioně se sice líbilo být ve společnosti lidí, které měla ráda, ale vůbec se do hovoru nemohla zapojit. Famfrpálu rozuměla jen málo. Takže se chvílemi i nudila. Jistě, chodila s famfrpálovou hvězdou, ale sama o tom sportu věděla jen nejzákladnější informace. Občas se podívala na Siriuse, ten se stále usmíval a naslouchal ostatním, co říkají. Hermionu to přestalo bavit poměrně brzy. Všem se omluvila, že je unavená a odešla.

Sirius Black celý večer seděl u debaty o famfrpálu jen a jen kvůli tomu, že tam byla i Hermiona. Nemohl s ní být sám, ale lpěl na každé příležitosti být s ní ve společnosti dalších lidí. Bohužel odešla brzy. Nejraději by se zvedl ve stejnou chvíli jako ona. Neměl důvod zůstávat. Jenže to nesměl přiznat. Musel být nenápadný. Vydržel u stolu o půl hodiny déle než Hermiona. Pak se zvedl, rozloučil se, popřál všem dobrou noc a vydal se pryč.

Sirius se těšil, až konečně bude sám. Celý den si plánoval, jak si zaleze do pracovny-knihovny a bude tam jen on se svou knihou (a možná sklenkou ohnivé whisky). Usmíval se, ale když vstoupil dovnitř, úsměv z jeho tváře vymizel. V pracovně, kde byla knihovna, už někdo byl. Zarazil se, když ji uviděl. Napůl seděla, napůl ležela v křesle, nohy přehozené přes jednu z opěrek. Byla oblečená ve světle modrém pyžamu a na nožkách měla žluté ponožky. Vlasy měla svázané do dvou copů. To dělávala často, aby se jí přes noc nezacuchaly vlasy. Občas vypadala jako dospělá žena, ale v tom pyžámku a s těmi ponožkami byla prostě dítětem. Sirius málem umřel na výčitky svědomí, když mu to došlo. Mohl si nastokrát nalhávat, že už je skoro dospělá, ale ve skutečnosti byla stále mladou dívkou, která má do dospělé ženy skutečně daleko. Vzhlédla a kývla hlavou místo pozdravu.
,,Nečekal jsem tě tu," řekl. Skutečně ji tam nečekal. Zároveň ale věděl, jak je to ironické. Kde jinde by zrovna Hermiona Grangerová měla být když ne u knih?
,,Mám odejít?" zeptala se Hermiona a cítila se zahanbeně. Bylo jí jasné, že i tam Sirius nechce. Užuž se chystala zaklapnout knihu a odejít. Sirius nechtěl, aby si myslela, že ji vyhání. A ani nechtěl utéct.
,,Klidně tu zůstaň. Já jen..." Nevěděl, co jí má říct. Netušil, jestli existuje nějaká možnost, jak by jí vše vysvětlil popravdě a zároveň se nepropadl do pekel. ,,Já si tu jen vezmu svou rozečtenou knihu a nechám tě tu."
,,Proč bys odcházel?" Její dotaz zněl tak nevinně, ale Sirius se musel hlídat, aby se jeho představivost nerozběhla špatným směrem. ,,To už se mnou ani nesneseš být v jedné místnosti?" pokračovala ve vyptávání, ale nezněla tak naštvaně jako včera odpoledne. Tentokrát byl tón jejího hlasu laskavější a zároveň smutnější.
,,Ach, ne. Nechci tě vyhánět. A nechci tě rušit," vysvětlil.
,,Jak bys mě mohl rušit, když si chceš taky číst? To sis plánoval předčítat nahlas?"
Pousmál se jejímu vtipu, i když to nebyl dvakrát upřímný úsměv. Došel si k poličkám pro svou rozečtenou knihu. Usedl do druhého křesla (na rozdíl od Hermiony seděl způsobile). Sám sebe uklidnil, že tuto situaci zvládne, vždyť šlo jen o to, že budou číst ve stejném pokoji. Bude se soustředit jen a pouze na četbu. Lehce přikývl svým úvahám a dal se do čtení.