To die by your side is such a heavenly way to die

Hermiona se probudila spokojená, odpočatá, zamilovaná. Přitiskla se víc k Siriusovi a skoro jako malé děvče sebou zavrtěla. Nemyslela to nijak laškovně, pouze chtěla radostně dát najevo, že je vzhůru. Siriusova ruka sklouzla k jejímu boku a zadržela ji. Sirius ze sebe hlubokým hlasem, ve kterém byla slyšet rozespalost, vydal: ,,To bych být tebou nedělal."
Hermiona zívla a zamumlala: ,,Pročpak?"
Sirius ji pohladil k pasu a vrátil se zpět na její bok. ,,My muži býváme po ránu docela citliví, když se nás dotýkají ženy, které milujeme."
Hermiona se zarazila. Její srdce se prudce rozbušilo. Už kolikrát si to naznačili, pojmenovali to trochu jinak, nebo to prostě tak nějak promlčovali... Ale tohle bylo skoro až oficiální prohlášení. Plus k tomu Sirius mezi řádky dodal, že ho Hermiona fyzicky přitahuje.
,,Muži, kteří cože...?" vydala ze sebe. Nevěděla, jak jinak se zeptat. Sirius došel k závěru, že Hermiona se neodtáhne a ani mu nedopřeje spánek. Zhluboka se nadechl, aby se probral, přitiskl se k Hermioně a donutil ji, aby si lehla na záda. Uvelebil se na jejím těle. Hermiona ho instinktivně objala koleny.
,,Hermiono Grangerová," pronesl tak hlubokým hlasem, až zvuk vibroval vzduchem k jejím uším, ,,slavnostně přísahám, že tě miluju."
,,Miluju tě, Siriusi, moc tě miluju," zašeptala Hermiona. Sirius se samolibě usmál a sklonil se k ní. Začal ji líbat a jeho ruka hladila její odhalené stehno. Za dalších pár momentů už Hermiona bojovala s knoflíčky u jeho pyžama. Následně Sirius pomáhal Hermioně z trička. ,,Bohové," hlesl, když ji uviděl, ,,jsi nádherná."
Líbal ji vášnivě, dotýkal se jejího těla a Hermiona si byla jistá, že za chvíli celý její svět bude jen a pouze Sirius, jeho tělo, jeho vyznání a jeho láska. Netoužila po ničem jiném. Nepotřebovala nic jiného. Záleželo nyní pouze na jediném - Sirius. Chtěla se Siriusovi odevzdat. Přála si, aby se Sirius odevzdal jí. Dotkl se jejího odhaleného ňadra. Skleněná váza, která stála na okně, se roztříštila.
,,Promiň," pípla Hermiona stydlivě. Věděla, že to způsobila ona.
,,Stejně jsem do ní žádné květiny nedával," uklidnil ji Sirius a jeho ruka putovala na místo, kde... Hermiona se prohnula v zádech a s jejím stenem se pokojem ozvalo i praskání všeho skleněného snad v celém domě. Bylo štěstí, že Sirius zavedl elektřinu pouze do garáže, jinak by mu Hermiona vyhodila pojistky a možná způsobila zkrat v celé ulici. Sirius se zahihňal a pravil: ,,Jsi skvělá, Hermionko, a velice mě těší, že v tobě probouzím tyto... schopnosti... Nicméně nepokusila by ses to trochu kontrolovat? Za chvíli bych tu měl vše zničené..."
,,Kontrolovat? Nevím, jak to kontrolovat. Už jsem ti říkala, že se tohle u mě projevilo až teď s tebou."
,,A s jinými žárovky nepraskaly? Vázy se netříštily?" zeptal se pobaveně a políbil ji klíční kost.
,,Žádní jiní nebyli," odvětila tichounce. Sirius se zarazil a zamyslel se nad významem jejích slov. Předtím mu to nedošlo, když to lehce zmiňovala v garáži. Posunul se dopředu, blíž k jejímu obličeji. Shlížel na ni  a tvářil se zmateně.
,,Počkej," pravil a zase se na dlouhou dobu odmlčel. ,,Ty jsi s nikým nebyla? Nikdy?"
Hermionu překvapilo, že to Siriuse tak překvapilo. ,,Jak bych mohla? Vždyť jsi umřel... Bylo to brzy. Necítila jsem se... Nechtěla jsem s nikým navazovat vztah," odpověděla tónem, jakože je to snad samozřejmé. Sirius, který byl ještě před chvílí odhodlaný se s Hermionou pomilovat, znejistěl. Byl dojatý, byl vyděšený z té zodpovědnosti, byl ohromně zamilovaný.
,,Já... Odpusť..." hlesl Sirius a cítil se vážně provinile, že se na ni vrhl.
Hermiona však k němu vzhlédla s úsměvem. Pohladila ho po odhalené paži a řekla: ,,Jsem připravená, Siriusi. Nemusíš se omlouvat. Nemusíš se bát. Naprosto ti důvěřuju."
Sirius se sklonil a políbil ji. ,,Slibuju, že tě budu hýčkat. Přísahám, že ti neublížím," zašeptal se zavřenýma očima pár milimetrů od jejích rtů. ,,Hlavně se neboj ozvat, kdyby cokoliv bylo jinak než podle tvých představ."
,,Věřím ti. A kdyby něco, řeknu ti."

Zbožňuju Tě. Od hlavy k patě. Miluju Tě celou. Miluju každou maličkost.
Zbožňuju Tvé tělo. Vzývám Tvé dokonalosti. Vzývám Tvé nedokonalosti.
Miluju Tvou bezchybnou kůži, její hebkost, její vůni. A miluju představu, že Tvé tělo svírám tak moc, až se Ti pokožka zbarví rudě.
Mám rád Tvé neposedné vlasy, které se každé ráno snažíš zkrotit kartáčem. Líbí se mi, jak naštvaně špulíš rty. Zabíjel bych pro Tvé jemné vějířkovité vrásky kolem očí, když se směješ.
Chci se s Tebou milovat. A chci s Tebou š***t. Chci, aby sis mě podrobila. A chci, abych Tě ovládl.
Přeju si s Tebou žít, v Tobě žít, s Tebou umírat, v Tobě umírat a znovu se zrodit.
S Tebou a skrze Tebe prožívat nesmrtelnost.
To všechno samozřejmě si přeju provádět, až budeš starší. Ach, Hermiono, kéž bys už byla dospělá!