Siriuse probudilo krátké zaklepání a slova: ,,Skutečně bys měl začít vstávat jako normální člověk - ráno. Já jsem taky...." Promnul si oči a zahleděl se ke dveřím. Remus mírně vyveden z míry hleděl na svého přítele, kterého objímala kudrnatá slečna. Pozvedl ruku na znamení, že rozumí a že couvá pryč. Sirius věděl, že Remus na něj bude čekat v kuchyni. Nerad opouštěl spící Hermionu, ale nakonec se z postele vyhrabal. Sešel schody. Usmál se, když uslyšel pískající konvici. Remus Lupin se i na návštěvě choval jako hostitel.
,,Brý ráno," řekl Sirius a sedl si ke stolu. Remus zalil vodou hrneček a podal mu kávu. Usedl naproti němu.
,,Mohl jsi mě nějak varovat," pravil tiše Remus. Znělo to vyčítavě i provinile zároveň.
,,Vždyť jsi hned odešel," řekl Sirius s úsměvem. Nechápal Remusovy rozpaky.
,,Ale mohl jsem vejít... v nesprávný čas," poslední slova zašeptal, jako kdyby se zmiňoval o největším hříchu na světě, který je zároveň hlavním zájmem tajné služby. Sirius se zasmál, jeho oči se třpytily pobavením.
,,Remusi, my jsme spolu jenom spali. Nebylo mezi námi nic fyzického. Čekáme."
Remus krátce zavřel oči a povzdechl si. ,,Siriusi, jsi dospělý. Já ti nic nezakazuju. Jsi svéprávný a můžeš provozovat pohlavní styk s kýmkoliv, koho si zamaneš. Nemusíš si vymýšlet, není k tomu důvod."
Sirius se zasmál (nad situací i nad Remusovým vyjadřováním) a zavrtěl hlavou. ,,My jsme spolu ale ještě skutečně nic neměli," ujišťoval ho. Vtom se ozvalo z horního patra: ,,Siriusi?"
Sirius vstal od stolu a došel přes kuchyň na chodbu ke schodům. ,,Ano, Hermionko?"
,,Jdu se vysprchovat, abys mě nehledal!"
,,Dobře!"
,,Jo a ty trenýrky jsem ti dala do koše na prádlo!"
Sirius koukl do kuchyně. Jeho kamarád pohled opětoval. Remus na tuto poznámku nereagoval, ale Sirius si byl jistý, že teď už ho nepřesvědčí, že s Hermionou nespal. Ne teď, když byly zmíněny trenky.

,,Ty silonky jsem vyhodila, ty už zachránit neš... Remusi, ty jsi tu?" zeptala se Hermiona zaskočeně, když přišla do kuchyně v Siriusově tričku, své sukni a Siriusových velikých ponožkách, kvůli kterým se mírně plouhala po zemi.
,,Nerad jsem tě polekal, Hermiono," odvětil Remus, ,,jako omluvu přijmi hrníček kávy."
Hermiona se usmála a řekla: ,,Jsi nejlepší. Děkuju, Remusi."
,,Tak bacha," začal Sirius, ,,kávu sice udělal Remus, ale je už dávno ženatý a nemá motorku."
Hermiona k němu došla, sklonila se a políbila ho do vlasů. ,,Neboj, Siriusi. Motorka je u mě na prvním místě. Díky tomu vyhráváš." Usedla vedle něj a dala mu pusu. Její pusa voněla po lesních jahodách, protože si před pár minutami čistila zuby. Díkybohům v kabelce vždy nosila zubní kartáček.
,,Tipuju správně, že mám Harrymu vzkázat, že tě stále bolí hlava...?"
Sirius se koukl na Hermionu a chytil ji za ruku. ,,Zůstaneš tu dneska se mnou?" zeptal se Sirius. Hermiona krátce přikývla. Sirius stočil pohled k Remusovi. ,,Byl bys hodný."
,,Co bych pro tebe neudělal..." pravil smířeně Remus.

Hermiona se přemístila domů jen proto, aby se převlékla do něčeho pohodlnějšího. Nechtěla si však s sebou tahat moc věcí, aby Siriuse nevyděsila. Muži prý neměli rádi, když se ženy ,,nenápadně, systematicky, postupně" stěhovaly. Vrátila se k Siriusovi v pohodlných teplácích, přezůvkách a mikině s dlouhým rukávem. Sirius si četl v pracovně, přidala se k němu. Trávili čas v tichosti a usmívali se. Hermiona napůl ležela, nohy měla položené v Siriusově klíně. Ten ji chvílemi hladil po holeni a když jednou za čas dočetl kapitolu, polechtal Hermionu těsně pod kolenem. Hermiona na to vždy reagovala vypísknutím a přísným: ,,Siriusi Blacku, hleď si četby!"

Byli líní vařit něco složitého. Takže si k obědu připravili polévku. Sirius pak tajemně pravil, že má dokonalý dezert a přinesl hořkou čokoládu s pomerančovou kůrou a skořicí. ,,Kdyby se Remus ptal, tak o jeho tajné skrýši nic nevíme," řekl jen tak mimochodem Sirius a Hermiona odvětila, že to je jasné a že nic neprozradí.

Večer si povídali, hráli hru na pravdu a lež, občas se po sobě vrhli a vášnivě se líbali, jindy se pošťuchovali a čas od času jeden druhého jemně chytil za ruku či pohladil. Sirius s Hermionou zapomínal na to, jak moc nenávidí svůj dům. Hermiona se Siriusem zapomínala na to, že ji kdy něco trápilo. Jeden druhému pomáhal prožívat to hezké, nemyslet na potíže (které se prostě samy zjevovaly a člověk s nimi stejně nic moc nenadělal), nestrachovat se o budoucnost a nechat život plynout mírně a s pokorou.

V noci už se nedohadovali ani o tom, že by měla jít Hermiona domů, ani si nehlídali strany postele. Hermiona už si nepůjčovala Siriusovo spodní prádlo, nechala si jen jeho tričko a své kalhotky. Z domova si sice chtěla vzít pyžamo, ale byla pověrčivá. Bála se, že by ji Sirius nechtěl znovu ubytovat, protože tak fungoval Murphyho zákon. Tento den se jim však všechny zákony schválnosti vyhýbaly. Přikryli se jednou peřinou, objali se a povídali si, dokud rozhovor nezačal být pomalý a lenivý. Pak si popřáli dobrou noc. Sirius políbil Hermionu na čelo. Hermiona se pousmála. Usnuli šťastní.

Sit down beside me and stay awhile
till the night runs away
till the morning rises and we part our ways
till the end of our days