Can you let your baby be my girl ?
Can you let your baby be mine ?

Při večeři si sedli vedle sebe. Když přišel Remus, věnoval oběma výhružný pohled. Sirius se na něj zazubil. Hermiona se tvářila jako svatá žena, která oplývá všemi ctnostmi. Remus zavrtěl hlavou, tímto gestem dával najevo nelibost, nesouhlas a hlavně jim tím chtěl ukázat, že jim nevěří. Sirius jedl rychleji než Hermiona. Pospíchal nejspíš kvůli tomu, aby mohl vést rozhovor s Arthurem o té krávě Umbridgeové. Druhý důvod zjistila Hermiona vzápětí. Zatímco se vrtala v bramborách, Sirius jednu svou ruku svěsil dolů. Zrovna vidličkou nabírala hrášek, když ucítila horký dotek. Trhla sebou, ale díkybohu si jí nikdy nevšímal. Všichni se věnovali jídlu, pouze Sirius a Arthur debatovali a Harry jim vše souhlasně odkýval. Sirius svými prsty jemně přejížděl po jejím koleni. Lehce sebou cukla, ale jinak na sobě nedala nic znát. Hlídala si dech, nevydala ani hlásku a věčně pila studenou vodu, aby zchladila tu horkost, která se jí rozlévala v tváři a následně celým tělem. Nejednalo se o nic nestoudného. Dotýkal se jen jejího kolene. Často se jí omylem někdo dotkl kolene. Nebylo to dvakrát dobře chráněné místo, měla by být zvyklá na dotek. Ale jeho nehty kroužící po její kůži byly nad její síly. Rozechvívalo ji to. Ne, nejen to! Přicházela kvůli tomu o rozum. Nechtěla, aby se od ní odtáhl, ale zároveň to pro ni bylo nesnesitelné, když se jí takhle dotýkal.
,,Siriusi, prosím, podal bys mi zálivku?" požádal Remus klidným hlasem. Když však na něj Hermiona pohlédla, viděla jak je jeho krk rudý od hněvu. Sirius si lehce pročistil hrdlo odkašláním. Elegantně navrátil svou ruku na stůl jako způsobný muž a následně se natáhl pro zálivku.
,,Není zač, starý brachu," řekl Sirius, aniž by mu však Remus děkoval.

Všude bylo tolik lidí, že neměli šanci se vídat o samotě. Hermiona z toho byla frustrovaná. Blížil se konec zimních prázdnin a ona ten vzácný čas nemohla trávit se Siriusem.

Kráčela po chodbě, když ji najednou Sirius chytil za ruku a táhl ji rychle pryč. ,,Co to děláš...?" šeptala Hermiona.
,,Utíkám s tebou," odpovídal stejně tiše Sirius a hnal se ke dveřím úplně na konci domu. Hermiona nikdy nepřemýšlela, co za nimi je. Počítala s tím, že jde o nějaký přístěnek. Místo toho se však za dveřmi nacházely schody. Hermiona byla tak udivena, že ani neprotestovala, když ji táhl nahoru. No jistě, pomyslela si Hermiona, když se zastavili. Proč ji nikdy nenapadlo, že má tento dům půdu? Byla tam tma, jen dvě petrolejové lampy svítily na kulatý koberec uprostřed harampádí. Sirius Hermionu pustil a sedl si na koberec, natáhl se do stínu se slovy: ,,Nesmíš nikomu říct, že ti nabízím alkohol." Vytáhl láhev vína a vývrtku. Než se pustil do otvírání vína, vzhlédl k Hermioně a trochu nejistě se zasmál. ,,Omlouvám se. Je tu děsný nepořádek a prach..."
,,Je to dokonalé," skočila mu do řeči Hermiona šeptem. Poklekla na koberec a políbila Siriuse. Otevřela oči, vydala ze sebe něco mezi povzdechem a zasténáním a dodala: ,,Ty jsi dokonalý."
Sirius jí hleděl na rty, když říkal: ,,Nepokoušej mě, musím se soustředit na víno. Jsem jen slabý muž, musíš být milosrdná."
Hermiona se k němu znovu nahnula. Aby neztratila balanc, jednu svou ruku položila na jeho stehno. ,,Ty jsi taky nebyl milosrdný, když jsi mě otlapkával pod stolem."
,,To nemůžeš porovnávat," pravil, nasucho polkl a vší silou se snažil ignorovat její ruku. ,,To jsme byli mezi lidmi. Tam je to jen hra. Ale tady..."
,,Tady co?" otázala se Hermiona. Bohové, byla skutečně nevinná. Zasáhlo ho to tak prudce, že našel sílu ji od sebe jemně odstrčit.
,,Odpusť, jsi až moc krásná. Nerad bych tě zklamal tím, že jsem obyčejný chlap, který se v některých chvílích prostě nekontroluje." Hermiona se nadechla, že bude oponovat. ,,Ne," zarazil ji něžně, ,,nerozmlouvej mi to. Chci být zodpovědný. Dobře, ne úplně zodpovědný, nalévám ti víno... Ale aspoň zodpovědný, co se týče našeho... kontaktu."
Hermiona si poslušně sedla a zadívala se na Siriuse svýma velkýma hnědýma očima. ,,Děsně se mi líbí, že jsi tak zodpovědný a šlechetný, ale zároveň mě to na tobě hrozně štve a vytáčí."
Sirius se tomu lehounce pousmál, bylo to vidět jen díky stínům, které mu padaly do tváře, když se odvracel od petrolejových lamp. Zbožňoval její dívčí vrtochy. I když to bylo bylo utrpení čekat, až Hermiona dospěje - a on konečně bude moct plně projevit své city, přesto si část jeho duše přála, aby navždy zůstala tím nedotčeným, naivním děvčetem, které se tak rychle rozohní a tak snadno naštve. Stejnou měrou, jako ji chtěl mít pro sebe, toužil, aby byla ušetřena těchto pozemských věcí a zůstala čistou a nevinnou.