Might never get her back,
but I don't mind being patient

Ráno si Hermiona přivstala. Po špičkách se vyplížila z pokoje. Bylo pět hodin ráno, nikdo nebyl v pět hodin ráno vzhůru. ,,Dobré jitro, Hermiono," ozval se hlas za jejími zády. Polekaně nadskočila a otočila se. Jak jinak? Samozřejmě. Klasické.
,,Dobré ráno, Remusi."
Lupin se tvářil nezaujatě, ale Hermiona moc dobře věděla, že ji podezírá přesně z toho, co měla v plánu. Bídný člověk, pomyslela si, i když měla Remuse jinak ráda. ,,Copak tě vyhnalo z postele tak brzy ráno?" zajímal se a předstíral lhostejnost.
,,Byla mi zima, tak jsem si chtěla připravit něco teplého k pití," odvětila Hermiona.
,,To je náhoda. Zrovna si jdu udělat horkou čokoládu, tak se s tebou podělím," řekl Remus. Hermiona věděla, že to řekl schválně, aby nemohla jít za Siriusem. Remus věděl, že Hermiona ví, že ji nechce pustit za Siriusem a taky věděl, že to Hermiona nepřizná.
,,Děkuju," procedila skrze zuby Hermiona a následovala Lupina po schodech dolů. Ve dveřích se Lupin zastavil. Hermiona do něj málem narazila.
,,Co ty tady?" zeptal se Remus. Hermioně bylo hloupé vykukovat zpoza jeho těla, tak čekala, až projdou do kuchyně.
,,Měl jsem chuť na horkou čokoládu a tak trochu jsem očekával, že se ke mně přidáte," odpověděl Siriusův hlas. Hermioně se rozbušilo srdce jako o závod. Remus konečně vstoupil do kuchyně a ona ho mohla následovat. Když uviděla, jak si spokojeně Sirius sedí u stolu ve svém pyžamu a černém županu, musela se zaculit jako školačka (kterou i byla). Remus nebyl potěšený. Posadil se tak, aby Hermiona nemohla sedět ani vedle Siriuse, ani naproti němu. Ale i tak si byli blíž než za celý včerejší večer. Sirius před ně položil šálky s čokoládou, měl je připravené, avšak stále byla čokoláda teplá. Mlčeli. Remus mlčel trochu nazlobeně. Sirius se usmíval, protože byl vždy o krok napřed před svým nejlepším kamarádem. A Hermiona mlčela se stydlivým klopením očí.
,,Oba jste blázni," poznamenal po chvíli Remus.
Sirius se podíval na Hermionu, pak na Remuse a řekl: ,,Blázni možná, ale neudělám nic, čím bych Hermioně ublížil."
Lupin zavrtěl hlavou. ,,Časy jsou nejisté. Už takhle jsme všichni v nebezpečí."
,,Přísahám, že neohrozím chod Řádu. Mé city nechám vždy stranou, pokud půjde o boj dobra a zla," pravila Hermiona a snažila se znít dospěle. Sirius se pousmál a následně jí věnoval hrdý pohled.
,,Vidíš? Jsme zodpovědní," dodal Sirius. ,,Máme své priority."
Remus se natočil k Hermioně. ,,Nemyslíš si, že vám tohle dovolím?"
Hermiona se nadechla, narovnala se v zádech a odvětila klidným tónem: ,,Nežádali jsme o dovolení."
Remus si nevěřícně odfrkl. Zavrtěl hlavou a nervózně začal ťukat prsty do stolu.
,,Mrzí mě, že jste ještě neochutnali mou čokoládu. Tolik jsem se snažil, aby byla vážně dobrá... a vy jste si ani nesrkli."
Hermiona hned sáhla po šálku a napila se. ,,Je vynikající," řekla tiše. Postupně se dům probouzel k životu. První se k nim přidali manželé Weasleyovi, následně Ginny... Hermiona odešla jako první.

Celé ráno byli od sebe. Remus bojoval proti jejich setkání, i když věděl moc dobře, že se snaží zbytečně. O to větší napětí se vznášelo ve vzduchu. O to netrpělivější Hermiona každou chvílí byla. Pak přišel čas oběda a všichni sešli do kuchyně, aby získali nejlepší kousky jídla. Hermiona čekala o tu správnou chvilku déle než ostatní, teprve poté vyšla z pokoje.

Potkali se na chodbě. Hermiona se zastavila a s jemným úsměvem vyčkávala, co Sirius udělá. Sirius zvolnil, došel k ní houpavým krokem, dával si na čas. Celou dobu se jí pohledem vpíjel do oříškových očí. ,,Pěkně jsi vyběhla s Remusem. Mám rád statečné čarodějky, které se nestydí za to, co chtějí," pravil hlubokým hlasem s příměsí medu. Když byl konečně u ní, Hermiona položila své ruce na jeho boky, aby ho popohnala blíž k sobě. Sirius se tomu musel pousmát. Vložil její tváře do svých dlaní. Dlouze se jí zadíval do očí a zašeptal: ,,Šílím z tebe." Políbil ji. Hermiona si nechala zavřené oči, tím dávala jasně najevo, že si přeje další polibek. Sirius se jí jen letmo otřel ústy o rty a odtáhl se. ,,Musím jít," řekl omluvně. Hermiona si chtěla postěžovat, ale místo toho po Siriusovi vrhla smutný pohled. ,,Mě neobměkčíš, i když se díváš vskutku dojemně," pravil pobaveně a odešel.