Poznámka na začátek
Mé milé a drahé čtenářky,
chtěla bych vám všem moc poděkovat za podporu, hlasy, krásné komentáře.
Nemůžu ani slovy vypovědět, jak moc si toho vážím. Ještě k tomu jsem nadšená, že jste zůstaly příběhu věrné až do této chvíle. (Nebojte, příběh ještě nekončí, jen jsem dnes nějaká dojatá a přecitlivělá)

How can they see the love in our eyes
and still they don't believe us?

,,Překvapit?" zeptala se Hermiona a přešlapovala z jedné nohy na druhou, aby se trochu zahřála. Sirius přikývl.
,,Myslel jsem, že ji opravím. Když jsem ji tehdy půjčoval Hagridovi, trochu mi ji rozbil - však víš, poloobři... A jak jsem teď koukal na stav nádrže, tak s ní někdo ještě někdy létal... Tipuju znovu Hagrida, protože je ještě víc prosedlá. Zkrátka a dobře... Měl jsem v plánu, že se své motorky znovu ujmu já, vyléčím všechny její neduhy a překvapím tě," pravil. Hermiona nerozuměla, proč by ji měla zajímat motorka.
,,Jak to ale souvisí se mnou?" zeptala se a ukázala na motorku.
,,Mám rád létání. Chci, aby poznala ten hezký pocit, který člověk může zažít, když se vznáší nad světem. Myslím, že se bojíš létání jen na koštěti, protože je méně bezpečné."
Hermiona sešla schody. ,,Ty to opravuješ kvůli mně?" Kývl hlavou. ,,Abych si užila létání?" Znovu přikývl. Hermiona se zařekla, že nebude brečet. ,,Ty mě máš skutečně rád..." zašeptala dojatě.
Sirius se laskavě usmál. ,,To je jasný, Hermionko. Nikdy o tom nepochybuj. Nezměním na tebe názor, ani kvůli strachu z košťat, ani kvůli tomu, že naprosto nezodpovědně chodíš do garáže bosky."
Hermiona se rozesmála a stydlivě sklonila hlavu ke svým punčochám. ,,Nenašla jsem své papučky."
,,Někdo mi tu po mé skorosmrti uklízel," pravil omluvně. ,,Ale neboj, pořídím ti nové přezůvky. Nechci totiž, abys mi nachladla, onemocněla... I když bych se o tebe samozřejmě staral."
Hermiona se usmála, celá se červenala. Její srdce bylo plné a syté vší tou láskou, kterou k Siriusovi cítila.
,,A pročpak jsi mě přišla překvapit?" zeptal se. Vzhlédla a věděla jedno jistě - už nehodlala být trpělivá. Už to v sobě nehodlala dusit. Už se nedokázala držet zpátky. Docapkala blíž a zastavila se těsně před Siriusem.
,,Přišla jsem ti vyznat lásku," řekla a padla mu kolem krku. Bylo jí naprosto jedno, že ji Sirius zamaže. Políbila ho a Sirius její polibek opětoval. Ani jeden z nich se nedržel zpátky. Byli vášniví a hořlaví jako náctiletí studenti, jako mladí lidé, kteří poprvé vzpláli láskou. Mezi polibky občas jeden z nich vzdychl, chvěli se, cítili se křehce, přesto jeden druhého držel pevně a bez pochybností či strachu. Tiskli se k sobě. Líbali svá ústa, své tváře, krky. Držel její boky, zarývala nehty do jeho paží, hladil její stehno pod sukní, rukou zajela zespoda pod jeho tričko a přejížděla prsty po jeho rozpálených zádech. Když začal putoval rukou výš po jejím stehně, Hermiona zavřela oči, zaklonila hlavu a v tu vteřinu praskly všechny žárovky. Oba sebou trhli, ale pak se úlevně rozesmáli. ,,Promiň," zašeptala a políbila ho.
,,To jsi mi zapomněla říct, že tvé schopnosti nabývají na moci v takovýchto situacích," poznamenal Sirius pobaveně a zároveň i obdivně.
,,Nevěděla jsem o tom. S nikým jsem nikdy takhle..."
,,Siriusi? Jsi tu? Přišel jsem..." ozval se hlas od schodů. Do temné místnosti se svítící hůlkou v ruce vstoupil Remus. Světlo dopadlo na dva zamilované v objetí. Když Remus uviděl Hermionu, která byla celá černá od tekutiny do motorky a pocuchaná, zhluboka se nadechl a pravil: ,,Na vteřinu jsem si ti to s tím čekáme na správný čas, jsem slušný a zodpovědný věřil. Příště už ti na to neskočím, Blacku."

Jak bych mohl? Jak bych jen mohl se Tě dotýkat? Chci si Tě zbožštit - Bohů se však nelze dotýkat.
Chci Tě vzývat, padnout Ti k nohám. Klečet v prachu.
A pak Tě stáhnout k sobě. Podrobit si Tě. Vše, co je na Tobě posvátné, zahrnout polibky svých hříšných rtů.
Chci Ti sloužit. Modlit se k Tobě. Vyprosit si Tvůj pohled nebo úsměv. Chci, aby ses nade mnou smilovala a letmo se dotkla mé tváře.
A pak Tě uvěznit svým tělem. Ztratit se ve Tvé kůži. Držet Tvá zápěstí a ničit Tvou nevinnost.
Bojím se s Tebou mluvit, stydím se na Tebe koukat. Zahanbuju sám sebe kvůli Tvé dokonalosti.
Nedokážu přestat si získávat Tvou pozornost mými hloupými řečmi. Nedokážu se na Tebe nedívat, neumím odtrhnout oči. Nedokážu se za své představy stydět, i když vím, že bych se měl stydět.
Při každé chvíli, kdy jsem s Tebou, přeju si utéct. Schovat se. Skrýt se i se svými pocity před Tebou i před světem.
Každá vteřina, kdy jsi pryč, trvá tisíc let. Mohl bych být v davu lidí, ale bez Tebe bych byl stále sám.
Zakazuju si...
A podléhám.
Uvědomuju si rizika...
A propadám šílenství.
Vím, že nejsem hoden...
Přesto jsem rozhodnutý za Tvou lásku bojovat. Rvát se za trochu něhy. Dát Ti vše a ještě mnohem víc.
Odháním myšlenky...
Ale Ty jsi v mé mysli stále. Jsi tam. Jsi tam oblečená. Jsi tam nahá. Je tam Tvé jméno, Hermiono. I Tvé jméno oblékám i svlékám.I Tvé jméno mi dokáže lámat srdce a hojit rány.