She was my babygirl

Hermionino srdce se snažilo vyskočit z hrudi. Tvářila se nezaujatě. Kráčela  zasněženou ulicí a v duchu si připomínala, jak se dýchá. Byla tak blízko. Za pár okamžiků uvidí Siriuse. Po tak dlouhé době uvidí jeho tvář, po nekonečných měsících bude v jeho blízkosti. Položila cestovní tašku na zem a zaklepala. Otevřela jí Ginny.
,,Ahoj," řekla a objala Hermionu. ,,Chceš pomoct s taškou?"
,,Budeš moc hodná," odvětila Hermiona, ,,ale pozor, jsou tam dárky."
Ginny odpověděla, že bude opatrná. Hermiona si sundala čepici a šálu. Pak se jí zastavilo srdce. Uviděla stát Siriuse v chodbě a její rány byly zhojeny. Jeho něžný úsměv, jeho šedé oči, on - se vším všudy.
,,Vítej, Hermiono," řekl. Hermiona se chtěla rozběhnout k němu, padnout mu do náručí a nikdy ho nepustit. Nezmohla se ani na to, aby něco řekla. Chtěla aspoň vyslovit jeho jméno. Pootevřela ústa, krátce se nadechla...
,,Mio, to jsem rád, že jsi tady," pravil Harry a šel obejmout svou kamarádku. Proč ji tolik vítali lidé, které viděla před pár dny v Bradavicích? Vždyť společně jeli do Londýna před několika dny. Ale se Siriusem se neviděla celé měsíce!

Pan Weasley vypadal zuboženě, ale Hermiona byla ráda, že je naživu. Darovala mu léčivou mast, kterou vyrobila v Bradavicích za pomoci Nevilla, který byl expert na rostliny. Pak se snažila vyhledat Siriuse, jenže vždy, když se někde mihl, ji někdo zastavil. Míjeli se celý podvečer. Když ho našla v obývacím pokoji, seděl tam s ním Remus, takže bylo zase vše ztraceno. Hermiona se cítila frustrovaně. Nejraději by sepsala smlouvu s ďáblem, aby všichni zmizeli. Chtěla být se Siriusem sama. Snažila se vymyslet plán - nějaký jednoduchý a účinný plán, jak si vydobýt Siriuse jen pro sebe. Napadlo ji, že kdyby nafingovala požár domu, všichni by utekli, Hermiona by mezitím vyházela dárky z cestovní tašky a narvala tam Siriuse. Pak by oznámila, že v hořícím domě bydlet nebude a i s taškou (se Siriusem) odešla do hotelu, kde by se svým uneseným společníkem žila do konce svých dnů. Setkali se u večeře. Chtěla si sednout vedle něj, ale obě místa jí zabrali jiní. Zamířila tedy k místu, které bylo hned naproti Siriusovi, ale předběhl ji pan Weasley. Nemohla vyhánět muže, který málem zemřel. Posadila se k Ginny, bylo to daleko a neměla dobrý výhled, skoro Siriuse neviděla. Chtělo se jí plakat. Tak dlouho čekala! A teď když už byla na dosah svému štěstí, jí v tom vše bránilo.

Snažila se mít dobrou náladu, ale cítila se pěkně mizerně. Seděla na posteli a přemýšlela. Co taky jiného dělat, že? Zlobila se na celý svět. ,,Jdeš si vyčistit zuby?" zeptala se Ginny. Hermiona přikývla. Obula si pantofle a přes noční košili hodila župan. Obě dívky zamířily ke koupelně. Ginny vzala za kliku, ale bylo zamčeno. Protočila oči v sloup. ,,Proč nikdy není volná koupelna? Myslela jsem si, že je to jen u nás doma kvůli tomu, že je nás tolik," postěžovala si Ginny šeptem. Hermiona se tomu slabě zasmála a pokrčila rameny.
,,Asi zákon schválnosti," odpověděla své kamarádce. Brzy se ozvalo chrastění klíče a dveře se otevřely.
,,Promiňte, dámy. Už vás pouštím," řekl Sirius se svým zářivým úsměvem. Hermiona se snažila tvářit normálně, ale stejně si byla jistá, že se červená a culí. Ginny vešla do koupelny první, Hermiona ji následovala. Když se se Siriusem míjeli ve dveřích do koupelny, otřeli se o sebe hřbety rukou. Hermiona ze sebe smutný a sotva slyšitelný sten. Sirius se už neotočil, ale potěšeně se usmál, když odcházel.