Sirius Black sešel do kuchyně a udiveně pohlédl na nečekanou návštěvu.
,,Hodláš prospat celý svůj nový život?" zeptal se mírně vyčítavě Remus a položil na stůl kávu.
,,Ne každý musí vstávat ve tři hodiny ráno kvůli rostoucím zoubkům svého minivlkodlaka, Remusi," odvětil Sirius a usedl. Remus protočil oči vsloup.
,,Teddy není..."
,,Jo, já vím. Jenže z malých dětí se těžko dělá legrace. Mimochodem neměl bys být doma? Nebo v práci?"
Remus si sedl naproti Siriusovi, na stůl si položil šálek s heřmánkovým čajem a odvětil: ,,Chtěl jsem si promluvit."
,,To zní, jako by ses se mnou rozcházel," poznamenal Sirius. Remus se tomuto vtipu nezasmál. ,,Promiň, já jen že spolu mluvíme denně."
,,Jenže dnes Harry konečně musel do práce. Jinak je tu neustále s námi a já to nechtěl rozebírat před ním," vysvětlil Remus. Sirius pozvedl obočí.
,,Takže něco vážného? Tajného? Choulostivého?" Jeho oči se třpytily hravostí.
,,Tajného bezesporu, choulostivého nejspíš taky. Vážného... to pověz ty mě."
Sirius pochopil. Nebyl si jistý, jestli chce dostávat otcovské rady od svého kamaráda. ,,Hermiona?" Remus přikývl. ,,Vzal jsem si tvé rady k srdci. Nespěchám. Vlastně se ani nevídáme. Dokonce jí ani nepíšu. Ona mně taky ne. Řekli jsme si, že počkáme, až se vlny zmírní a vše se ustálí. Teprve potom pouvažujeme nad tím, zda by náš vztah měl smysl. Teď se věnuju pouze tobě a Harrymu."
,,To je tak dokonalá odpověď, až ti nevěřím ani jediné slovo," odvětil Remus.
,,No vážně! Myslíš, že bych vyspával do skoro deseti hodin, kdybych měl možnost svádět tu nejchytřejší a nejhodnější dívku na světě?"
Remus otevřel překvapeně ústa. ,,U Merlinovy chlupatý řiti!" pronesl Lupin hlasitěji než normálně mluvil. ,,Ty ji miluješ!"
Siriuse ta slova překvapila - jak to poměrně sprosté zvolání, tak i následné konstatování. ,,Vždyť... to... spolu... řešíme... roky..." pravil Sirius mírně zmateně a velice pomalu.
,,Já se domníval, že jde o rozmar ve stylu Dona Juana nebo Casanovy," řekl o poznání tišeji Remus a skoro to vypadalo, že se stydí.
,,Musíš si uvědomit, že nejsme náctiletí studenti, oba jsme se změnili," pravil  Sirius smířlivě. ,,Možná proto se ti tak těžko věřilo, že i teď čekám na vhodnou dobu."
,,Odpusť, křivdil jsem ti."
Sirius zavrtěl hlavou. ,,Neomlouvej se, Remusi. Ode mě by nikdo nečekal, že skončím v papučích."
Remus shlédl na zem a usmál se. Sirius Black měl místo svých pověstných lakýrek pantofle s uzavřenou špičkou a kostkovaným vzorem.

Šest dní se neviděli. Šest dní se Sirius neozval a Hermioně bylo trapné mu psát. Byla soběstačná žena, která ke svému životu nepotřebovala neustálý kontakt s mužem, kterého očividně začínala mít ráda, víc než ráda, prostě se zamilovávala, dobře, zamilovaná do něj byla už roky... Nervózně si začala poklepávat nohou. Pevně semkla rty k sobě. Věděla, jak tu situaci nazvat, ale kdykoliv si to uvědomila, její vnitřnosti se sevřely nejistotou a strachem a ohromným nadšením a očekáváním. Hermiona si to nechtěla přiznat a přitom to moc dobře věděla, nedokázala na to pomyslet, ale v její hlavě to stále vířilo. Hermiona Grangerová milovala Siriuse Blacka. Nebylo to pouhé zamilování, nebylo to pobláznění, nejednalo se o jen nějakou fázi dívčího hledání. Hermiona Siriuse milovala. Naprosto. Úplně.
,,Arthure, přestaň nám sem chodit!" ozval se jeden z Hermioniných kolegů.
,,Franku, zásobuju vaši nejlepší kolegyni kávou, mám povolení sem chodit," odvětil naprosto klidně Arthur a mířil si to jejím směrem i s hrnečkem. Každý den si s Frankem říkali to stejné, Hermiona přemýšlela, zda je to jejich nějaká osobní hra, kterou se snaží zabavit v jinak poměrně nudné práci.
,,Jste nejhodnější na světě, Arthure," řekla Hermiona a usmála se, když jí podal hrníček. Usrkla si.
Arthur si vypůjčil židli, donesl si ji k jejímu stolu a usedl. ,,Tak povídej. Viděli jste se?" Hermiona se na něj zahleděla natolik zmateně, že hned šeptem dodal: ,,Se Siriusem." Podezíravě přimhouřila oči.
,,Ne. Proč by?" zeptala se úplně jiným hlasem než normálně mluvila - znělo to nepřirozeně a falešně.
,,Měla by ses za ním stavit. Harry už se vrátil do práce, Remus se musí starat o rodinu. Už byste mohli mít čas pro sebe."
Hermiona ze sebe vynutila smích, ale znělo to stejně ohyzdně jako její lhaní. ,,Proč bych zrovna já měla za ním chodit?"
,,Ježíši, Marie, Josefe, Duchu svatý a další křesťanské postavičky!" pronesl teatrálně, ale stále šeptem Arthur (který se očividně začal zajímat o jedno z nejrozšířenějších mudlovských náboženství). ,,Protože ho máš ráda a on má rád tebe."
Hermiona na vteřinu přestala dýchat, mrkat, přemýšlet. Ta po Arthurovi Ginny měla ten pozorovací smysl. ,,Nevím, o čem to mluvíte."
,,Ale no tak... Vždyť ti propadl skrz zrcadlo z Erisedu. Bylo by něco očividnějšího?" odvětil Arthur. Hermiona si tuto skutečnost neuvědomovala. Ostatní vlastně netušili, jak přesně se Sirius vrátil, ale kdyby jim zmínila zrcadlo z Erisedu, snadno by si dali dvě a dvě dohromady. ,,Běž za ním. Je pátek, všichni končí s prací dřív, taky to tu sbal co nejdřív. Navštiv ho, bude rád."
,,Arthure, proč tohle všechno? Ta starost o mě."
Arthur Weasley trochu posmutněl. ,,Myslím, že přesně takhle by o tebe pečoval tvůj otec. Chtěl by pro tebe to nejlepší."
Hermiona si zakázala plakat, už to přece bylo dlouho a oni byli šťastní. ,,Děkuju vám, Arthure."