Zajedu k obchodu. Na bližším parkovišti není ani jedno volné místo. Jedu na zadní parkoviště, kde obvykle stojí jen několik aut. Skoro plné. Snad víc než před Vánoci. Ne, nejsou Vánoce. Itálie-14 mrtvých, v Rakousku první nakažený, v Německu to samé. Smyčka se začíná utahovat. Teď už vím jak se cítí odsouzení k smrti oběšením. Není to příjemný pocit. Co vám budu povídat.

No nic, razím do obchodu. Kasy narvané, košíky zákazníků také. Znovu však upozorňuji v košících nebyly vánoční dárky ani pamlsky na oslavu. Byly tam základní potraviny. Beru seznam od své ženy. Samé běžné potraviny s krátkou trvanlivostí. Ty mohu koupit později teď hlavně potraviny na přežití. Situace je vážná. Teď už není čas ohlížet se na názor okolí. Beru vše. Brambory v akci super. Beru dva 10 kilové pytle. Těstoviny jsou už skoro vybrané. Musím sáhnout po dražší značce. K sakru. Většinou nakupuji jen ve slevách a teď musím koupit předraženou značku. Konzervy jsou také hodně vybraný. Rýže už není vůbec. Žádná škoda, stejně mi nechutná. Mouky i cukru je zatím dost i když naplněnost regálu je tak poloviční. Beru několik posledních balení trvanlivého pečiva.

Nějaké sušenky, sušené ovoce, čaje a samozřejmě čokolády. Doma pořád záhadně mizí. Trvanlivé mléko je v akci. Super, jen 9,90 na to čekám už dva měsíce takže doma žádné není. Smůla je jen, že akce upoutala více zákazníku než byly zásoby v obchodě. Beru tedy 5 krabic ze zbytku toho nejdražšího mléka. Ještě mně zaujalo několik druhů rychle mizejícího trvanlivého zboží. Taky toaleťák, beru několik rolí. Košík je přeplněný. Jdu si stoupnout do dlouhé fronty ke kase. Na zboží ze seznamu nezbylo místo. No nic koupím zítra. To už stejně trvanlivé zboží nebude a to krátkodobé se bude doplňovat. Znovu musím pochválit svůj důvtip. Ve frontě si připadám, jak za svého dětství. Taky se bralo vše co bylo a regály také byly poloprázdné. Jenže na to nebyla potřeba žádná smrtelná nákaza.

Můj největší životní nákup, pomyslím si když beru účtenku. Po jejím srolování vznikl malý přenosný toaleťák zdarma. Super.

Čtu zprávy. Prezident se sešel s ministrem zdravotnictví. Není potřeba obléhat obchody, schodují se svorně oba politici. Asi nejsou moc při smyslech, jako obvykle. I když věřím, že v jejich případě obléhat obchody není třeba. To obstará nikdo jiný.

U nás není žádný nakažený. Uklidňují politici.

Hmotné státní rezervy ujišťují, že mají zásob dostatek. Většinou zajištěny externě u soukromých firem, které musí v případě požadavku potraviny na základě smlouvy vyčlenit.

To je super. Takže to mají jen na papíře. Platí peníze za příslib. Když dojde na lámání chleba nikdo potraviny mít nebude. To je opravdu řízení státu jak firma, minimální zásoby. Vsadím se, že firmy také nic nedrží a spoléhají, že kdyby něco tak to koupí.

Itálie dnes dva mrtví. Vlak se rozjíždí. Kolik zítra? Kdy u nás? Jen tak mi v podvědomí proběhne myšlenka. Kolik tak zemře v Itálii lidí při dopravních nehodách? Rychle tuhle nepodstatnou myšlenku zaháním do pozadí. Musím se soustředit na sebe.

Když přijde žena, nepochválí mně za můj excelentní úsudek jak by se mohlo zdát. Kdepak, seřve mně, že jsem nekoupil věci ze seznamu a nebude večeře. Vůbec nedbá mé námitky na vážnost situace. Jak přízemní přístup. Teď když jde o všechno.