Den 22
Ráno je vyhlášena omezení volného pohybu. Vůbec není jisté, jestli budou v nemocnici přijímat nové pacienty. No, to nejhorší už mám za sebou tak se tam aspoň pojedu podívat.
„Kam jdete," zastavili mě dvě osoby v roušce stojící u vchodu do nemocnice. Jedena osoba byl muž z ochranky a druhá byla žena pravděpodobně z administrativy. „Jdu na vyšetření. V pátek mi přišla potvrzující SMS a na webu nic o rušení vyšetření nemáte," odpověděl jsem. „To je pravda ještě o tom jednají," odpověděla žena a pustila mě dovnitř. V nemocnici chodili všichni i návštěvníci v rouškách. Bez roušky jsem si připadal jak exot. Na příjmu pacientů mi naštěstí také jednu dali. Trochu mi trvalo než jsem si jí přivázal, to víte žádná zkušenost a rolák přes ústa jde docela jednoduše.
Čekání na vyšetření se docela protáhl, zpoždění 2 hodiny. Asi tady mají v poslední době frmol. Z příjmu pacientů slyším jeden telefonát za druhým. To sestra obvolává objednané pacienty a ruší jim vyšetření, s tím že si mají na nový termín zavolat nejdříve za měsíc. To jsem měl zas jednou kliku, ale jak se říká štěstí přeje připraveným a kdo je víc připravený než já? Ne, vláda to určitě nebude.
Čekání na vyšetření, vyhladovělí a žízniví jak navrátilec z divočiny, si krátím čtením zpráv. Možná je to dobrý trénink. Hladovět teď budeme častěji, když místo toho, aby se vláda snažila zajistit plynulou produkci zboží začne tisknout peníze, aby pokryla vše co už slíbila. Těch se, ale nenajíme. Uzavření několika obcí na Olomoucku jedné na Vysočině v této situaci také nepomůže, hlavně když už to je všude rozlezlé.
Konečně mě volají. Dal jsem si píchnout injekci proti bolesti než, abych zvolil rajský plyn. Doktor navzdory všem opatřením mi podává ruku. Ještě se nakazím, kdo ví kde se všude hrabe. Ale ruku neodmítnu přece jen ho teď budu potřebovat.
Dvacetiminutové vyšetření se změnilo v hodinové. Střeva mám tak zamotané, že by se i zkušený výzkumník pyramid ztratil. Už vím proč u mě nikdy žádné vlez do ... nepochodil. Už vím proč? Museli zavolat ještě jednoho doktora. Někdy to dost bolelo jak se hadicí snažili kličkovat v zákrutách mého střeva a často naráželi. Vyšetření dopadlo dobře, vše v míře. Pouze několik roupů, ale ty nákazu koronavirem stejně nepřežijí uklidnil mě doktor.
Po vyšetření ani nejdu na odpočívárnu, aby odezněli účinky analgetik. Byl jsem tam tak dlouho, že už to není třeba.
Doma jsem totálně utahaný. Rychle jsem něco snědl a šel si lehnout ke zprávám. Nepamatuji si ani jednu. Hned jsem vytuhl.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top