Mám šest psů a už se nevejdu ani na postel. Kéž by si je mohl vzít Společník. Bohužel je na to moc sobecký.

Ale je tu něco zajímavějšího než nějací psi. Za ten týden co hniji v podivném hradě mého samozvaného strýce, jsem vymyslela plán jak utéct, ale musím sebou vzít svých šest psů, aby je nepoužili na mé hledání. To dá rozum. Enventuelně bych se mohla zeptat Společníka jestli by chtěl jít s námi. Alespoň bych se nenudila.

,,Ahoj, Společníku mám na tebe otázku. Jelikož tě považuji za velice blízkého přítele, ale ne zase tak dobrého, abych ti naprosto věřila. Takže potřebuji si tě proklepnout!Takže jsi jenom figurka nastrčená mým strýcem, nebo jsi ochoten ho navždy opustit, tak jak to udělám já?" Řvala jsem na něj před koupelnou. Nevím co uvnitř shodil ale ozvala se nebezpečná rána. ,,Sakra Čas! Ty si myslíš že tě slyším? Počkej až vylezu z koupelny!" 

Když konečně vylezl měl jen kalhoty. Já mu naprosto v klidu zopakovala otázku. Protože i když uznávám, že tělo má fakt pěkný, tak jsem naučená takovéto věci přehlížet. Měly jsme na to ve škole zaměřený i letní kemp. ,,Abych pravdu řekl, tak ze začátku jsem to dělal jenom za ten honorář, ale postupem času jsem si užíval i tvou společnost a teď bych dokonce řekl, že jsme přátelé. Přeci jen jsem právě vylezl z tvojí koupelny." Mě se rozzářila očka a vysvětlila jsem mu svůj úžasný a nenapodobitelný plán. Celou dobu mě tiše poslouchal a na konci mého výkladu ještě několik věcí poupravil. Což mu nemám za zlé, ale stejně si myslím, že můj prvotní plán byl bezchybný. Takže já, šest psů a můj nový, starý kamarád vyrazíme z tohoto hnízdiště lží a nudy.

Hned večer jsem se navlékla do černého oblečení. Abych byla specifická, tak jsem si oblékla, sukni až ke kotníkům, punčochy, pěknou halenku s volány a pletený přehoz přes ramena, protože, ač na útěku, jsem pořád dáma a nesnížím na úroveň žen z románů a neobleču se do něčeho jako legíny a mikina s kapucí. Promiňte, ale ne. Rajana usla v křesle, protože ani ona není vzhůru věčně. Odejít z pokoje se Společníkovou asistencí, jakože mi nechal odemčeno, bylo naprosto jednoduché, takže v tu chvíli začal můj útěk. Složitější bylo přimět psi, aby byli potichu. Se Společníkem jsem se měla setkat za zdí zahrady. Cesta zahradou bylavcelku  v pohodě, nikde nikdo, jenom já, ale za zdí, kde jsem měla i s psi přelézt, byli strážní. Vzala jsem to opačnou stranou, ale tam byla zeď vyšší než ta v místě mého původního přelezu . Ale když máte psa velkého jako menšího koně, tak to jde lépe než by si kdokoliv pomyslel. Seskočila jsem ze zdi na druhou stranu a počkala, až se všichni z mojí smečky dostanou zamnou. Na té opačné straně už čekal Společník.

,,Ahoj, jsem ráda, že jsi se rozhodl jít se mnou. Opravdu to oceňuji." společník mi neodpověděl a vydal napřed, takže jsem ho dobíhala.

Společník se náhle otočil, nečekala jsem to a  vrazila do něj. ,,Ani se nehni." pronesl temně a já ho vůbec nechápala. Proč? Co se děje? Navzdory svým pochybám jsem ho poslechla  a nehnula se ani o píď. Chvilku bylo ticho, které narušoval jenom vítr ve větvích. Když najednou se odnikud vynořili strážní. Vyjekla jsem, ale to už se do té malé skupinky pustil Bossi s Rváčem. Jenže z druhé strany se vynořili další, do těch se pustil Skull a po jeho boku Madre. Doběhla jsem k nejbližšímu stromu, tam se vynořila další skupina, takže Ookami se Sněženkou se mě rozhodli bránit. Já stála u toho stromu. Svíralo se mi srdce. Co tohle všechno mělo znamenat? Najednou se vedle mě zjevil Společník. Oddechla jsem si, ale Společník se na mě vrhl a praštil mě rukou za krk jako králíka. V tu chvíli jsem se ponořila do temnoty. A můžu vás ujistit, že se dlouho tak dobře nevyspím, jako teď.

****************************

Probrala jsem se v mojí posteli. Tedy ne úplně v mojí, ale ne dobu neurčitou to byla moje postel, takže tak. Bolela mě hlava a nemohla jsem si vzpomenout co se včera sakra stalo. Posadila jsem se na posteli, rozhlédla a spatřila Společníka. ,,Dobré ráno, Čas. Jak ti je?" Nechápala jsem proč se tak spokojeně šklebí. ,,Bolí mě hlava. Co se stalo? A kde jsou psi?" Zvedl se ze židle a přesedl si na postel vedle mě. ,,Asi by jsem ti to měl vysvětlit od začátku." Mluvil jinak než kdy předtím. Mluvil strašně chladně. A kdybych si nebyla jistá, že to je společník, skoro bych přísahala, že je to někdo jiný. Pokynula jsem mu hlavou ať pokračuje.

,,Včera jsi se rozhodla, že utečeš z domu, ale-" přerušila jsem ho naprosto klidným hlasem. ,,To ty! Proč jsi to udělal? Upřímně to nechápu. Co tě k tomu vedlo?" byla jsem zmatená. Pak mi hlavou bleskla jedna myšlenka. ,,Kdo vůbec jsi? Nikdy jsi mi to neřekl." odsunula jsem se od něj, protože jenom bůh ví, kdo to je. Splečník se naopak přiblížil a vzal si mé ruce do svých. Stiskl je s tak familiérním výrazem až se mi z něj chtělo zvracet. ,,Drahá," řekl a mě se postavily všechny chloupky na těle. ,,Jistě víš, že jsi právě v paláci vládce země Ohně, že?" přikývla jsem a snažila se dostat mrně z jeho sevření. ,,Takže jsi také seznámená s tím, že tvou matkou byla Maxisova sestra Lilith, která byla dobrou přítelkyní s manželkou vládce země vody Arlonda, takže tyto dvě země spolu nemají nejmenší problém." netušila jsem kam tohle všechno směřuje, ale vůbec se mi to nelíbilo, ale nemohla jsem se odtud právě teď nijak dostat. ,,Takže, taky víš, že země Ohně a Větru jsou spolu už dlouho ve sporu, který nepřináší nic dobrého žádné straně. Takže se všichni rozhodli, že je potřeba spor ukončit, ale potřebovali záruku, že se jedna strana nevzbouří proti druhé, takže jako klasický postup použijí sňatek mezi představiteli zemí," V hlavě mi to začalo šrotovat. ,,Země Větru má následníka, ale Maxis nemá žádnou dceru, alespoň co já vím," Společník se usmál. ,,Přesně tak, takže Maxis musel najít nejbližší neprovdanou ženu z rodiny, kterou by provdal. Kdyby tvá matka nezmizela, tak by los padl na ní a kdo je v následnictví ženské linie hned za ní?" vytřeštila jsem oči. ,,No já, ale já už vím, že mě chtějí provdat. Sice jsem doteď nějak pozapomínala, že to má být princ, ale paměť není věčná, že?" Společník se na mě miloučce usmál, že jsem ho zase nepoznávala. ,,Moje pravé jméno je Roald Triswall. Už ti to dochází? Drahoušku?" mozku naskočila jenom jedna rodina s tímhle příjmením a jenom jedna osoba s tímhle jménem, kterou už znala. ,,Ty, hajzle," vypustila jsem z úst, i přes svou nenadávající zásadu. ,,Ty jsi princ! Ty jsi ... Můj bože!" Začala jsem vyšilovat a nemohla se mu rukama vytrhnout pořád z jeho sevření. Srdce mi tlouklo jako králíkovi, na kterého míří zbraň. ,,Přesně tak. My dva se budeme brát!" řekl nadšeně a mě se zamotala hlava. ,,A ty jsi nadšený?" vyjekla jsem vyděšeně, protože tohle na mě bylo moc. ,,Ovšem. Upřímně, ze začátku jsem byl skeptický. Domluvené sňatky bývají katastrofální v ohledu citů, ale hned jak jsem tě poznal jsem začal děkovat rodičům za jejich rozhodnutí." spolkla jsem knedlík v krku a pořád šokovaně zírala na Společníka, vlastně Roalda. Teď ani nevím jak mu říkat. Roald si musel všimnout, že z toho nejsem nijak odvázaná. ,,Neboj se. Necítím k tobě nic jako lásku, ale moji  rodiče mi podbízeli i démonky šestkrát mého věku a taky ne zcela humanoidní. Alespoň to jsem požadoval. A pak se vytasili s tímhle usnesením. Naštěstí se z tebe vyklubala naivní a slaboduchá dívka, která je vychovaná univerzitěsvatého Astarotha. Odtamtud odchází všechny dívky stejné. Jako kopie perfektní ženy," v tu chvíli jsem nevěděla, jestli mu chce jednu vrazit, nebo utéct, nebo se schovat. Bylo toho na mě opravdu hodně. ,,Můžu tě proprosti, aby jsi odešel z mého pokoje a už nikdy nepřekračoval jeho práh?"

Roald se usmál, pustil moje ruce a odešel z pokoje. Těsně ve dveřích se otočil. ,,Odejde, ale že nevrátím neslibuji. Mimochodem, psi máš zavřené v koupelně a okolo tvého pokoje byla dána silná bariéra, kterou neprojdeš jedině ty, kdyby jsi náhodnou měla zase plán utéct. Zatím dobrou noc," a odešel. Vyčerpaně jsem zalehla do postele a bylo mi jedno že na sobě mám pořád špinavé oblečení. Všechno jsem si nechala procházet hlavou a jediné co mi pořád přejíždělo z jedné strany na druhou byla myšlenka: ,,Konečně jsi na tomhle místě měla kamaráda, ale ukázal se jako sviňák a snoubenec. Máš špatnou karmu," to s tou karmou mám od Beatrix. Ta to používala neustále. Nakonec jsem si zalezla pod peřinu a nechala aby mě myšlenky pohltily.