dva roky jsem musela žít v démonickém světě se svou rodinou a horší časy si snad nepamatuji. Když mi bylo konečně dvanáct, poslali mě na Univerzitu svatého Astharotha. Institut pro mladé urozené dámy. Překrásné místo. Bez bratrů a rodičů. Tam jsem žila šest let. Bylo mi tam skvěle. Měla jsem spolužačku a zároveň spolubydlící, Beatrix de Rocco. Byla mi blízká a mohla jsem jí říct většinu věcí. Přeci jen byla trošku ukecaná. Ale její matka, védovkyně de Rocco, byla úžasná žena a navíc mě měla ráda a mohla jsem u nich trávit celé léto. po celých šest let, ale moje učení na mé milované univerzitě je pryč a musím se vrátit domů. Za bratry, kteří nectí osobní majetek a prostor, za rodiči, kteří se mnou mají zvláštní vztah a taky se musím vzdát návštěv u Beatrix, protože žije moc daleko, na to aby jsme se mohly vídat každý den. Ona je z království Ohně, zatímco já bydlím v zemi Vody. 

Právě teď můj kočár přijel před rodinou rezidenci, která vypadá pořád stejně. Všechno tu vypadá pořád stejně. Dookoce i já vypadám pořád stejně.