„Všichni vědí, co mají dělat? Poslední co potřebujeme, začít se plést navzájem pod nohy. Máme sice výhodu překvapení, ale to nám dává sotva pár vteřin." Steeve se rozhlédl po skupině. Ozvalo se sborové ano, jasně a se ví. Steeve se nadechl, ještě jednou si sám pro sebe projel v hlavě plán útoku a odhodlaně kývl. „Vpřed!" zavelel.

Věděli. Všichni věděli, co mají dělat a taky to udělali. Obklíčit prostor a zneškodnit Thanose bylo díky tomu dílem okamžiku. Celý plán se začal hatit až potom. Jak se totiž ukázalo, Thanos u sebe kameny nekonečna neměl. Rukavice ležela na polici v domku, který obýval, ale lůžka na kameny byla prázdná. Tony hlasitě zaklel.

„Kde jsou kameny?" obrátil se na Thanose prudce. „Kam jsi je dal?"

„Poslal do bezpečí." Thanos si Tonyho vztek, stejně jako zklamání ostatních, očividně vychutnával. „Jeden každý do jiného kouta vesmíru. Můžete se třeba zbláznit, ale nenajdete je. A jestli si myslíte, že jejich umístění dostanete ze mě, tak se mýlíte. Sám nevím přesně, kde který skončil, o to už jsem se postaral."

„Lžeš," vyštěkla Nebula. „Nevěřím ti ani slovo. Nikdy by ses jich takhle nevzdal."

Thanos se povzneseně usmál. „Děti," řekl schovívavým otcovským tónem. „Tak přesvědčené, že všemu rozumí líp. A trvá roky, než z toho vyrostou. Ale to vy ještě neznáte, hádám ..."

Další slova přerušilo zadrnčení tětivy a šíp, který se mu zabořil doprostřed čela. Oči mu pohasly a tělo se sesulo. Rozhostilo se ticho.

„Ty bláho, škoda žes nebyl před Lusknutím ve Wakandě." Rocket se z náhlé strnulosti probral jako první.

„Neměl mluvit o dětech," zamumlal Clint.

„Já tě docela chápu, Clinte. Ale neudělal jsi dobře," zareagoval na jeho poznámku Tony.

„Proč. Kameny nemá a takhle alespoň nehrozí, že vymyslí nějakou novou podlost."

„Protože si myslím, že Nebula měla pravdu, když tvrdila že lže."

Hlavy se jedna jak druhá otočily na Starka.

„Proč?" zeptala se Natasha za všechny.

„Jednak proto, že Thanose docela zná, jestli si myslí, že by se kontroly nad kameny nevzdal, je dobré vzít to v úvahu. Ale hlavně proto, že kdyby je odeslal – jak tvrdil – do všech koutů vesmíru, vyvolalo by to takovou energetickou rezonanci, že bychom ji určitě nepřehlédli."

„Pokud to neudělal v době, kdys to ještě nesledoval," namítl Thor, ale Tony zavrtěl hlavou.

„Ne. Za prvé Banner se na ho rozdíl ode mě snažil najít od začátku, nebo skoro od začátku. Rozhodně dost blízko od Lusknutí, aby tu rezonanci zachytil, i kdyby už jen zbytkovou. A za druhé, jak jsme lokalizovali Thanose?" zeptal si a hned si také odpověděl. „Podle slabých ozvěn kamenů, držených blízko u sebe. Ty nás zavedli sem, nebo přinejmenším do téhle soustavy. Správně zavedli. Thanos tu byl, budou tu i kameny, jen je najít."

„A jak? Chceš se obrátit tuhle planetu naruby, jestli odněkud nevypadnou?"

„Tuhle planetu a všechny okolní taky, pokud to bude nutné. Než se ale začneme bezhlavě vrtat v zemi, mám takový malý nápad, jak si to usnadnit."

„Co chceš dělat?" zajímal se Steeve.

„Sondu citlivou na reziduální energii kamenů. Thanos je mohl zahrabat kilometr pod zem, ale úplně je neodstíní. To nedokázaly ani speciální schránky a ty tady určitě neměl."

***

„Vracejí se. A mají kameny."

Loki se ohlédl po hlase. Shuri stála ve dveřích jeho pokoje a zvědavě ho sledovala.

„Myslíš, že budou chtít hned ..."

„Hned asi ne. Budou se muset vydýchat po cestě a přípravy taky chvíli zaberou. Ale rozhodně to nebudou chtít odkládat dlouho."

Loki kývl a suše polkl. Náhle se tvářil až nepřirozeně vážně. „Bojím se," přiznal.

„Divila bych se, kdyby ses nebál. Ale na nic lepšího jsme nepřišli, však víš."

Loki mlčky kývl. Věděl moc dobře. Zatímco jeho bratr spolu s ostatními bojovali s Thanosem a hledali kameny, koukal Shuri přes rameno na všechny simulace, které s Tonym a z nově získávaných informací i sama vybudovala. Výsledkem hodin, které nad nimi strávili byla dvě zjištění. Za prvé, že správné zničení kamenů je jediný způsob, jak zajistit Návrat, který bude udržitelný. A za druhé, že vesmír není po Thanosově zásahu stabilnější. Spíš naopak. Zatím se to projevovalo jen přehlédnutelnými drobnostmi, ale jejich četnost se den ode dne zvyšovala a jedna drobnost vedle druhé mířila pomalu ale jistě k něčemu, co by se s klidem dalo nazvat jako Velký třesk naopak.

„Nebudu ti slibovat, že to bude dobré," pokračovala Shuri mírně. „Už proto, že já nejsem ta, která to bude nakonec muset zajistit."

„A nemůžeš pro mě udělat něco jiného?"

„Záleží na tom, co by to bylo."

„Můžeš mě obejmout?"

Dívčina tvář se roztáhla do širokého úsměvu.

„Kdykoliv," odpověděla a sevřela chlapce v pevném objetí.