author's note: jedna z mých oblíbených lyrických prací, která mi dlouho ležela v šuplíku a donutila jsem se jí zeditovat až v rámci přijímacího řízení na vysokou školu. enjoy ♥

Ve vodě byl jako doma. Hnal se k ní s nadšením malého dítěte, které vyprchalo v podrážděnost dospívajícího, kterému vadí, že je voda příliš teplá; studená; mokrá; hluboká, jen aby na chvíli zvážil, jestli mu to za to vůbec stojí; jestli si ta voda zaslouží přijmout jeho tělo za své a pohltit ho. Chvíli mi připomínal dospělého, jak tam stál, po holeně na schůdcích a otáčel se zpátky k dece a trávě, kde mohl dál ležet a odpočívat, rádoby bezduše přemýšlet, přestože v hlavě mu kolečka šrotovala a spínala se jako dobře fungující stroj.

A pak se skutečně potopil. Postupně, krok po kroku jak nořil své tělo do vody, se rozpouštěla jeho dospělost i dospívání, a jakmile ponořil pod vodu i poslední centimetr svojí kůže, zase byl tím bezstarostným dítětem, kterému záleželo jen na tom poctít životodárnou tekutinu. Normálně mu vlasy tvořily rozcuch padající do čela a když dobře zasvítilo slunce, tvořilo tak svatozář. Teď měl vlasy odhrnuté z čela a připlácnuté k lebce, jejich objem byl pryč. A přesto jeho lopatky pod světlou kůží připomínaly zárodky křídel, jak se potápěl mezi vlnami a zase vynořoval, prsty mu byly konci perutí, která by za normálních okolností natahoval mezi oblaky a vyhříval se na sluníčku, kterému teď unikal pod vrstvou vody. Byl šťastný.

Když pak jeho vlasy schnuly na vzduchu a zase se stáčel v neposlušné vlny, přemýšlel jsem, jestli se takhle cítil Ikarus; jestli když dopadl na hladinu, tak cítil po prvotním šoku úlevu. Možná, že necítil. Možná cítil jenom paniku, vzhlížel k nebi a mžoural do slunce; to ho Apollo zradil, ani poslední pohled mu nedopřál a nechal ho topit se, jak vosk na jeho těle ztuhl, zanechávaje po sobě ošklivé spáleniny.

To potom ho Poseidon sevřel ve svých pažích, natáhl se k němu a přivinul si ho ke své hrudi, aby ledovými vlhkými prsty každý centimetr vosku sloupal. Když chtěl promluvit, umlčel ho, a tak se voda dostala do jeho plic, až Poseidon nemusel opečovávat kůži malého chlapce, kterým někde uvnitř byl. Už nebylo zapotřebí hojit jeho rány.

Možná, když naposledy zavřel oči a podlehl instinktům; když se pod vodou nadechl a nechal se táhnout konstrukcí ke dnu, tak to Apollovi nezazlíval. Nespadl do nepřátelského prostředí; spadl k vládci moří, který ho přijme za svého a on tak bude moct v míru sloužit jako potrava, rozloží se a splyne s tím, odkud jeho předkové kdysi před miliony let vzešli. Tam, ze dna oceánu.

Když jsem ho pozoroval, jak si hraje ve vlnách, věděl jsem, že on je to poslední stvoření, co by Apollovi něco měl za zlé. Vstřebal srdcem jeho vřelost a hlavou pohltil Poseidonovu racionalitu; a přitom teď, ve vlnách vody se projevila jeho laskavost a on se potápěl mezi vlnami se září, kterou mohl mít jen Apollův a Poseidonův syn.