"Mrtvá?"
"Ano," smutně pokývne hlavou. Zafouká ostrý vítr. Studený vítr. Rychle zamrkám, abych dostal z očí písek, který se při takovém vichru zvedl z cesty.
"Mrtvá," opakuji. Nemůžu tomu uvěřit. Moje Mary Frances, která vlastně nikdy nebyla moje Mary Frances, je mrtvá. Mary Frances nikdy nebude ničí Mary Frances. Tahle růže nebude vadnout spolu se svým milovaným mužem. Někdo ji utrhl v plném rozkvětu.

"Prý si to vybrala sama," popotáhne Annie Sun.
"Cože?"
"Zabila se. Zastřelila se."

Zastřelila se. Malá Mary Frances se zastřelila.

"Proč?" nechápu. Proč by Mary Frances, ta šťastně vyhlížející Mary Frances, dobrovolně své štěstí ukončila?
"No právě," povzdechne si Annie Sun, "nedává to smysl. Žádný smysl."
"Ne?"
"Ne. Mary Frances ani nevěděla, kde tatínek tu zbraň schovává. Zastřelila se tatínkovou pistolí. Do spánku. Prý ji předtím někdo několikrát ošklivě praštil, měla všude modřiny. Prý se zabila, protože měla někoho ráda a on ji neměl rád zpátky. Že to on jí možná praštil, a tak se zabila. Ale to vůbec nezní jako Mary Frances," popotáhla, "protože Mary Frances byla bojovnice a nenechala by se takhle zničit jen tak."

"Slečinko, s kým se to tam vybavujete? Víte, že váš otec to teď nemá lehký, tak proč se ještě k tomu taháte zas s nějakym pasákem krav. Copak nevíte, že vaši sestřičku přivedl do hrobu zrovinka takovej jako von? Co?" ve dveřích do domu stojí se založenýma rukama Ellen, Harrisonovic služka.

"To není pravda, Ellen," zavrtí hlavou Annie Sun.
"Ale je. To vám teda povidám, jako že sem dcera svýho otce," odsekne stará služebná, "váš tatíček to povidal. Že se prej zapletla s nějakym kovbojem. To já myslela že podruhý už to neudělá, holka nešťastná. Ale vona si nedala a nedala říct a zas si vybrala někoho, koho tatínek nechtěl ani cejtit, natož mu dávat starší dceru."
"Podruhé?" zarazí se Annie.
"Jo. Poprvý ten Lawson... jak jen se menoval..."
"Samuel?" navrhnu. Samuel Lawson žije ve městě, kde Harrisonovi, ve vedlejší ulici. Může mu být kolem pětadvaceti. Starší než Mary Frances, ale ne o moc.

"Ne, ne. Ten byl na slečnu Mary moc starej. Ten mladší bratr. Adam? Alan?" vrtí hlavou Ellen.
"Alaric," vydechne Annie Sun.
"To je von!" zareaguje trochu moc hlasitě Ellen.
"Ale... Alaric je mrtvý..." zamumlá Annie Sun.
"Jo, to je taky záhada. Vůbec bych se nedivila, kdyby ho voddělal ten jeho bratr. Samuel. Tak pěkný jméno, pro takovýho parchanta." Ellen se zarazila, aby si mohla odplivnout.
"Ellen!" okřikne ji Annie Sun.
"Moc se omlouvám, slečno Annie. Já jen... no nic. Dávejte si bacha na takový, jako je tenhlecten. Vaše sestřička by mi dala za pravdu. Dej jí pánbůh klid, chuděrce." S těmito slovy zalézá Ellen zpátky do domu, zřejmě se pustit do činnosti, kterou měla vykonávat po celou dobu našeho rozhovoru.

Těžko se mi představuje, že by se Mary Frances zapletla s bratrem Samuela Lawsona. Lawson nemá ve městě dobrou pověst. Šeptá se, že ve svých pětadvaceti letech už má za sebou pár let ve vězení za loupeže... nebo tak něco. Přiznávám se, že takovým věcem opravdu nerozumím. Vůbec mě nepřekvapuje, že si prosťoučká a výřečná Ellen myslí, že mohl zabít Alarica. O Alaricu Lawsonovi jsem mimochodem nikdy předtím neslyšel, což mi také připadá podivné... obzvlášť, jestli si byli blízcí s Mary Frances.

"Annie Sun?"
"Ano?" upře na mne své zelenomodré oči.
"Kdo byl Alaric Lawson?"

Zarazí se.
"Nikdo důležitý."
"Ale ano, je důležitý, když máme přijít na to, kdo Mary Frances zabil," bráním se.
"Ne," zavrtí hlavou.
"Cože?"
"Vyšetřování nech na policii. Šerif má daleko více zkušeností než my dva dohromady."
"Annie Sun," podívám se na ni trochu moc prudce, "šerif věří, že to byla sebevražda. Nic vyšetřovat nebudou. Jestli Mary Frances někdo zabil, projde mu to. Jen my dva si myslíme, že Mary Frances by se nikdy nezastřelila. Chápeš, Annie Sun?"
"Chápu," svěsí ramena, "ale bylo by to moc nebezpečné. Jestli se Mary Frances do něčeho zapletla, jde to mimo nás. Zpět to nevrátíme. Nechci, aby se něco stalo ještě někomu dalšímu. Nechme to být."
"Annie Sun..."
"Ne, Jackie. Já ti nepomůžu," řekne rázně a zabouchne za sebou dveře.