Hvězdy na temném nebi nade mnou září jako jiskry v tmavých očích, které měl někdo tak rád, že o nich napsal příšerně zamilovanou písničku. Září jako hodně vzdálené pouliční lampy. Jako ty šaty z bílého hedvábí, které si Marigold přeje na svou svatbu.

"Jackie!"

Říká se, že v noci zpívají ptáci. Že prý zmlknou jen při zatmění slunce nebo čeho. Kecy. Žádný ptáky neslyším, a to jsem venku pěkně v klidu a koukám na hvězdy. Ale neslyším nic. Jen vidím.

"Jackie!"

Možná to je tím, že tu není, kam by si ty ptáci sedli. Jo, u nás na verandě dost možná právě teď něco opeřenýho zpívá. Jenže tady by si žádnej pták neměl kam sednout, poněvadž nejbližší strom odsud není ani vidět. Což je možná vzdáleností, a možná tou tmou.

"Jackie!"

Vychází slunce a pořád žádný ptáci. A pořád žádnej strom. Jen rudý písek. Písek, na který kapala krev. Někdy určitě. Bolí mě hlava. Asi z toho fantazírování o hvězdách. A nebo z obsahu té lahve, co držím v ruce. Bývalého obsahu. Láhev je prázdná.

"Jackie!"

Neměl jsem náhodou koně? Myslím, že jo. Co se s ním stalo? Snad se vrátil domů... jenže kudy se vrací domů? No tak, Jackie. Tu cestu našel i kůň. Neříkej, že ty se ztratíš uprostřed prérie bez koně a v pyžamu.

"Jackie!"

Jak jsem se sem vlastně dostal? Pomalu se zvedám, bosá chodidla nořím do zatím chladného písku. Musím rychle domů. Až vyjde slunce, písek se rozpálí. Otočím se a za sebou vidím vlastní stopy. Máš štěstí, Jackie, že v noci nefoukal vítr. Ostatně s tím nočním touláním musíš něco udělat.

"Jackie!"

Určitě mě hledají. Všimnou si, když někdo opustí vesnici. Všímali si toho, i když jsem chodil za ní. Za blonďatou kráskou z města. Za dívkou z bohaté rodiny. Za mojí Mary Frances, která ale nebyla pro mě.

"Jackie!"

Co asi dělá, Mary Frances? Nebyl jsem u ní od té doby, co mě tak ošklivě seřval její otec, starej Harrison. Mohl bych se tam zastavit. Měla tak ráda mého koně... kde ten kůň je? Carrie! Carrie!

"Jackie!"

Po vlastních stopách vyrážím domů. V hlavě mám prázdno. Nic nevnímám, jen ty stopy. Země se mi občas rozmlží a zamotá se mi hlava, ale vytrvale pokračuji dál.

"Jackie!"

Už jdu. Už jdu, Mary Frances. Vždyť už jdu.