Arabelle sedí na prahu dveří do Tylerova domu. Mají podobně zařízený dům jako my, jen pokoje nahoře jsou větší a jenom dva - Tylerův a jeho otce.

,,Ahoj, Jackie!" pozdraví mě.

,,Arabelle," pokývnu.

Tyler se na ni usměje a natáhne k ní ruku, aby jí pomohl vstát. Pořád vypadají tak šťastně. I po tom, co se stalo mojí Mary Frances. Mlčky vejdou do domu a posadí se na pohovku v salonu. Pomalu kráčím za nimi a složím se na tmavě hnědé křeslo naproti pohovce.

,,Jackie... moc mě to mrzí," začne Arabelle.

,,Co tě mrzí?" vyštěknu. ,,Jsi ráda, že umřela!"

,,To ano," přikývne, ,,ale mrzí mě, že to muselo zajít tak daleko. Měli jsme ti říct, co byla zač..."

,,Byla to obyčejná, krásná holka z města, kterou se vy dva snažíte pošpinit!" založím si ruce na prsou.

,,Jackie, proč bychom to dělali?" vloží se do toho Tyler.

,,Nevím. Proč by vás Mary Frances vydírala? Má mnohem víc peněz než vy dva dohromady!" Na tenhle argument nebudou mít co říct. Málem se rozbrečím, jak mě bolí Tylerova očividná zrada. Ale držím hlavu vzhůru a koukám mu přímo do očí.

Tyler se podívá na Arabelle. Také k ní stočím pohled. Smutně se usmívá a podává mi několik papírů. Dopisů.

,,Tady je všechno, co mi psala. Nechtěla peníze," řekne.

,,Co by chtěla, když ne peníze?" nechápu.

Znovu se podívám na Tylera, protože k němu otočí hlavu i Arabelle. Červená se. Chce něco říct, ale nejde mu to přes rty.

,,Mě," vydechne potichu.

Vzduch v místnosti by se v tu ránu dal krájet, přestože je otevřené okno a vzniká průvan. Už chápu, proč měl až moc skromný Tyler problém vyslovit to slovo. Nerad si připouštěl, že je pro opačné pohlaví atraktivní. Narozdíl od Billyho Jenningse. Ach bože, proč si Marigold nemohla najít někoho jako Tyler?

Arabelle položí Tylerovi ruku kolem ramen a on se k ní vděčně přitiskne. Já je jen pozoruji a snažím se přijít na to, jestli mi lžou, nebo říkají pravdu.

,,Jackie, vím, že je to teď těžké pochopit," promluví Arabelle. Její zvonivý hlas prořízne husté ticho jako nůž. Až je to mým uším nepříjemné.

,,Není to těžké," zamumlám, ,,je to nemožné."

,,Já to chápu, Jackie," usměje se, ,,a celou tu dobu, co se to dělo, jsem ti to chtěla říct. Nejdřív i Tyler. Ale ranilo by tě to. Rozhodli jsme se tě chránit."

Až teď mi to dochází. Mary Frances mě nemilovala. Milovala Tylera. Na místě se rozpláču. Nejsem schopen slzy zastavit. Mary Frances...

,,Mám tě moc rád, Mary Frances!"

,,Jistěže máš, hlupáčku," zasměje se. ,,To tě přejde, neboj."

,,Nechci, aby mě to přešlo," zavrtím hlavou.

,,Proč ne? Láska bolí," odsekne. Už se nesměje.

,,Ne, je krásná," usměju se.

,,Když myslíš," pokrčí lhostejně rameny.

,,Co se děje, Mary Frances?" zeptám se starostlivě.

,,Nic. Už musím jít," zvedne se a bez rozloučení odejde.

,,Mrzí mě to, Jackie," smutně se na mě podívá Tyler. ,,Měli jsme ti to říct. Ale nevěděli jsme, že to skončí takhle."

Arabelle lehce zatřese hlavou, tmavé vlasy se jí tím pohybem rozvlní a odlesky, které odrážejí, vypadají jako vodopád tekutého zlata rozlévající se po jejích tmavých kadeřích.

,,Nebyla pro tebe dobrá. Byla... nepřípustná," nakrčí nos. ,,Ale pravda je, že když se začala bavit s tebou, tak nám na chvilku dala pokoj. Mysleli jsme, že má zájem o tebe. Až potom nám zase začaly chodit dopisy. Jen... jenom tě využila, Jackie."

,,Jak využila?" nechápu. Belle se zvedne z pohovky, přistoupí ke mně a vytáhne jeden dopis.

,,Tady," poklepe prsty na bílý papír popsaný modrým inkoustem. Ano, určitě je to rukopis Mary Frances. Stejné písmo, jako na dopisech Alaricu Lawsonovi. ,,Mary Frances od tebe jen zjišťovala informace o mně a Tylerovi."