Hvězdy na temném nebi září. Noc je tichá. Ani vítr se neprohání prérií. Ani šakali nevyjí. Slyším jen vlastní dech a dva hlasy - hlas Marigold a hlas Billyho. Jsou v salonu a loučí se. Goldie se zamilovaně směje, Billy nejspíš vypráví laciné vtípky, na které by sbalil jen naivní, nezkušenou dívku. Mladou krásku, které pak ublíží. Goldie...

,,Holky to mají těžké," prohlásí rozhodně.

,,Proč myslíš?"

,,Vždycky jim někdo ublíží. A když se brání, považují je za mrchy," pokrčí raneny. Pokračuje v chůzi. Její lehká sukně se jí vlní kolem štíhlých nohou a žensky tvarovaných boků. Vítr jí cuchá blonďaté vlasy a nutí ji mhouřit zelenomodré oči.

,,Mary Frances, proč tak nemáš ráda muže?" nedá mi to.

,,Protože jsou všichni špatní," odsekne. Pak se zarazí. ,,Ty ne, Jackie. Ty ale ještě nejsi muž."

Mary Frances by Billy neublížil. Ta by se nedala. Ale Goldie nemá stejnou povahu. Goldie je jemná, dívčí. Nezkažená. Nedokázala by o někom říct křivého slova. Natož ho vydírat...

Proč jsi to dělala, Mary Frances, proč? Copak byl k tobě svět tak krutý? Copak ti někdo tak moc ublížil? Vždyť ty sama jsi říkala, že láska přejde...

Hvězdy na nebi září, a já už nepátrám po tom, která z nich je Mary Frances. Už to vím. Žádná. Mary Frances si svoji hvězdu nezaslouží. Nekonala dobré a zle činila bližnímu svému. Jednala ve prospěch vlastní, snažila se zničit šťastnou a skutečnou lásku. Ach, Mary Frances, proč? Proč jsi zahodila svou hvězdu?

Zabila ses snad kvůli výčitkám svědomí? Nebo ti hrozili, že to na tebe řeknou? Mary Frances, proč vůbec jsi o nich vyprávěla takovou špínu? Proč by sis vymýšlela tak hrozné historky? Proč bys jim hrozila, že všem ve městě řekneš něco tak strašného? Nebo že Arabelle zabiješ? Mary Frances, tak strašná slova jsi napsala do těch dopisů... byla jsi zoufalá, nebo jsi je myslela vážně?

Vrznou dveře. Uvědomím si, že už neslyším Goldie. Postavím se.

,,Billy," pozdravím ho, aniž bych se na něj podíval.

,,Jacku," odpoví. Teprve teď na něj otočím hlavu. Usmívá se. ,,Tvoje sestra je fajn. Ale ty jsi celkem bručoun," zasměje se a kývnutím hlavy se se mnou rozloučí. Tmou se rozléhá vzdalující se zvuk kopyt jeho koně.

San Leanna je krásná, tichá vesnička. Mám to tu rád, i když by to tu někomu mohlo připadat smutné a prázdné. Jsem tu doma. Jenže dnes se tu doma necítím.

Chtěl bych domů. Domů, k Mary Frances. Jenže to bylo falešné útočiště. Mary Frances, ať se s tebou stalo cokoli, mě to nezajímá. Já jsem tě taky nezajímal. Odpočívej v pokoji, Mary Frances. Buď ti Bůh milostiv. Ámen.

San Leanna je krásná, tichá vesnička. Nicméně dnes v noci se jí rozléhá už podruhé bušení podkov do vysušené cesty. Tentokrát se kůň přibližuje. Jede z city.

,,Jackie!" prořízne noční klid zvonivý hlas. ,,Jackie! To jsem ráda, že nespíš. Pojeď se mnou! Něco vím!"

,,Nepojedu, Annie Sun."

,,Jackie..." nechápe. Sesedá z koně.

,,Nasedni a jeď domů. Nechci to vědět," udeřím na ni.

,,Jackie?" i ve slabém světle petrolejové lampy za oknem vidím, že vykulila oči.

,,Promiň, Annie Sun, ale už o ní nechci slyšet. Spáchala sebevraždu. Je mrtvá. Nechme ji spát."

,,Jackie, ale ona se nezabila sama. Vím to. Teď jsem přišla na důkaz."