Ráno, další den. Probouzím se na terase a bolí mě hlava. Vedle mě leží Tyler. Spí.

,,Tylere, vzbuď se!" drcnu do něj loktem. Jen se převalí na druhý bok.
,,Tylere!"

Pomalu otevře oči, párkrát rychle zamrká a rozespale se posadí:
,,Co je?"

,,Ráno," usměju se.

,.Dobré," přikývne. Skrčí kolena, opře se o ně lokty a hlavu složí do dlaní. Není na tom o nic lépe než já. ,,Pili jsme, co?"

,,Pili," přikývnu.

Zasměje se a zavrtí hlavou. "Proč jsme pili?"

,,Nevím," řeknu neurčitě. Možná si nepamatuje na nic, co jsem mu řekl o Mary Frances. Na to, co udělal její otec. Nebo jsem mu to zvládl zamlčet?

,,Jackie! Tylere! Vy vypadáte!" ozve se ze dveří zděšený výkřik mojí sestry.

,,Goldie, dobré ráno," pokynu jí. Tyler, stále se sklopenou hlavou, zvedne jednu ruku a zamává na pozdrav.

,,Vstaňte, než na to přijde maminka," přiběhne ke mně a zvedá mě. Hlava mi třeští, ale Goldie má pravdu. Matka se o tom nesmí dozvědět.

Tyler už se také sbírá ze země, bere prázdnou láhev od whiskey a rychle se loučí. Nejspíš si jde ještě lehnout. Je to zvláštní, ale dlouho jsem ho neviděl s Arabelle. Dřív byla všude tam, kde byl Tyler, ale poslední dobou ji vůbec nepotkávám. Musím se ho na to zeptat.

Goldie mě nechá opřeného o zábradlí a za chvíli se znovu zjeví ve dveřích, v rukou hrnek černé kávy.

,,Děkuji," usměju se na ni. Ale ona se na mě nedívá. Na někoho mává.

,,Billy! Billy!" křičí.

,,Ahoj, Goldie!" zavolá zpátky blonďatý, opálený hoch projíždějící kolem na bílém koni. Ten chlapec mi není sympatický. Má moc vysedlé lícní kosti a ledový pohled na to, aby mohl být hodný. Ale určitě je to ten, který jezdí za mojí mladší sestřičkou.

,,Goldie..." začnu, ale nedořeknu. Na ulici totiž spatřím stát Annie Sun. Kocovina mne v tu ránu opustí.

,,Ano?" podívá se na mě Marigold.
,,Řekni matce, že se vrátím večer. Musím... musím jít s Annie Sun."

,,Jackie," zavrtí hlavou a povzdechne si"

,,Promiň," ohlédnu se na ni, zatímco utíkám směrem k plavovlasé sestře mrtvé krásky. Annie Sun je celá pohublá a má výrazné kruhy pod očima. Vlnité vlasy se jí zacuchaly, jak je dlouho nečesala. Vždycky přítomná jiskřička v jejích očích zmizela. Annie Sun vypadá příšerně. Jako by právě vylezla z hrobu.

,,Jackie," osloví mě, ,,ahoj."

,,Annie Sun? Co potřebuješ?" zeptám se jí jemně.

,,Chtěla bych... chtěla bych se přesvědčit, že Lawson starší zabil Lawsona mladšího. Víš, abych vyvrátila to, že..."

,,Dobře," zarazím ji, než se pokusí vyslovit ta hrozná slova.

,,Děkuju," pokusí se o úsměv.

,,Annie Sun, víš ale, že možná... že možná bychom mohli najít něco, co jsme nechtěli..." zaváhám. Podívá se mi přímo do očí.

,,Ať si," řekne a v prázdných očích se jí zračí odhodlání. ,,Chci vědět pravdu."

Jen přikývnu. Pomalu se otočím a kráčím ke stáji, kde osedlám Carrie. Annie Sun se mezitím vyšvihne zpět na svého koně.

,,Pojedu za tebou," vybídnu ji. Bez jediného slova otočí koně a tryskem vyráží do města. Carrie nadšeně běží v jejím závěsu. Dlouho jsem s ní nejel tak rychle, a Carrie to očividně chybělo. Někdy ji budu muset trochu prohnat.

Uháníme tak známou cestou, míjíme dům Harrisonových a zastavujeme u obrovského kamenného domu.

,,Co chceš dělat?" zeptám se Annie Sun.

,,Popovídat si," pokrčí rameny a hlasitě zaklepe.