"Co tu děláš?" zíral jsem na blonďatou dívku, tolik připomínající její starší sestru.
"Slyšela jsem rozhovor otce s Ellen."
Mluví udýchaně, vyděšeně.
"Jaký rozhovor?"
"O Lawsonovi."
"Samueli?"
"Alaricu."

Po smrti své sestry slyšela otce mluvit o někom, s kým se Mary Frances vídala. Chápu, že je rozrušená.

"Co říkal?"
"Tady ne," zavrtí hlavou.
Přikývnu.
"Vezmu si koně. Vydrž."

Zatímco jdu do stájí osedlat Carrie, přiběhne ke mně Marigold.
"Ty nespíš?" podivím se.

"Slyšela jsem kopyta," odpoví. "Co to vyvádíš, Jackie? Kam to chceš jet?"

"Neboj se, Goldie. Pojedu jen s Annie Sun chce mi něco ukázat," bráním se.

"Mrtvolu Mary Frances? Jackie..."

"Marigold, jdi spát. Budu opatrný, slibuju," políbím ji na čelo. Goldie přikývne a na mém čele udělá křížek.

"Bůh tě opatruj," zašeptá. Pak se otočí a zmizí v domě. Poslední, co z ní vidím, jsou její světlé vlasy, které se ve světle hvězd téměř kouzelně třpytí. 

Osedlám Carrie a jen co ji vyvedu ze stáje, nasednu. Annie Sun už netrpělivě čeká. Když mě vidí, pobídne koně do klusu a vyrazí do tmy. Jedu za ní. Vyjedeme z vesnice a pokračujeme temnou pustinou, jíž se v našich končinách říká prérie. Slyším vytí kojotů a dusot kopyt Carrie. Nade mnou stále svítí hvězdy a shlíží na nás. Hlídají nás. Jak by se mi mohlo něco stát, Goldie? Tetička Maribelle, ta, co se na ni sotva pamatuješ, protože umřela, když ti bylo šest, ta na mne dává pozor. Tam z nebe se na mě dívá a nedopustí, aby se mi něco stalo, stejně jako Mary Frances nedopustí, aby se něco stalo Annie Sun. 

Annie Sun z ničeho nic zastaví koně a seskočí ze sedla. Jsme obklopeni pustinou. Tady nás doopravdy nikdo poslouchat nebude. Annie Sun drží svého koně za uzdu a nervózně si ji kroutí mezi prsty.

"Tak co říkal tvůj otec?" pobídnu ji.

Nadechne se. Klepou se jí ruce. 

"Annie Sun," položím jí ruku na rameno, "uklidni se. Nemusíš mi to říkat hned, jestli nechceš."

"Ne, já... já myslím, že je to důležité," zavrtí hlavou. Zlaté vlasy se jí klidně vlní kolem vyděšeného obličeje. "On... Mluvil s Ellen. Hrozně na ni křičel. Že prý ti neměla říkat nic o Lawsonovi, že je to soukromá věc. Ale Ellen se bránila, že ti to Mary Frances určitě stejně řekla, a on na ni zase křičel. A pak říkal, že kvůli tobě pochopil, že Mary Frances je nenapravitelná a že si vždycky najde někoho z nižší třídy a že on to nehodlal tolerovat," znovu se přerývaně nadechne. "Říkal, že je rád, že Mary Frances si už nikdy domů nikoho nepřivede, protože jinak by musel udělat to, co posledně."

"Uklidni se, Annie Sun. Nevíme, co udělal posledně." Rukou položenou na jejím rameni jí začnu jemně hladit po zádech. Celá se chvěje, chudinka.

"Víme," zavrtí hlavou. 

"Jak bychom to mohli vědět?" usměju se na ni povzbudivě, i když to v té tmě nejspíš neuvidí. Navíc na mě ani nekouká.

"Já... nevím to jistě, ale mám takové tušení," zamumlá a hledí kamsi do dáli. V očích má prázdno. Jako by umřela s Mary Frances.

"No tak," pohladím ji po vlasech.

"Ty to nechápeš, Jackie?" otočí hlavu na mě.

"Co nechápu?"

"Ellen s námi mluví o vraždě Alarica Lawsona a obviní jeho bratra. Můj otec jí za to vyhubuje a poznamená, že něco udělal, aby zabránil Mary Frances se s ním vídat. Co když," fňukne, "co když Samuelovi nějak pomáhal? Co když můj otec pomáhal zavraždit Alarica Lawsona?"