Ač se to Jakeovi zdálo téměř neuvěřitelné a z celého srdce si přál, aby tomu tak nebylo a aby to bylo tak nereálné, jak se prvně zdálo, Dylan a Kathy se mu pomalu začali odcizovat. Prvně to byly textovky, kterých bylo den ode dne míň a míň, pak brzká rána, kdy už se nestřetávali před školou, jako tomu bývalo dřív, a následně obědy v jídelně, kdy už nadále nesdíleli každý den stůl. Všechno se najednou zdálo tak strašně nepochopitelné. Jediná světlá stránka, která dávala Jakeovi alespoň špetku naděje, byl Owen, jenž najednou zastával veškerou práci, kterou Dylan a Kathy odbývali.