Miluji tě
tak moc,
až se zdá, že všechno, co jsem kdy cítila, nebylo.
Zpíváš čistě, otevíráš vesmír a objímáš ho koleny.
Stmíváš
jako poslední den, kdy jsem tě políbila.
A rozedníváš
s první nocí, kdy jsem ti ukázala svou část světa.
Jsem omotaná kolem tvých prstenců,
nořím se do tvé mlhoviny,
kde přestává platit gravitace, začínáš ty.
Tajemná cesta se spoustou trapných vtipů,
aby se odlehčila ta tíha,
a rty máš stále rudé, jen to přiznej, já to vím.
Nezoufám,
ztratila jsem tě se stejnou hrdostí,
se kterou jsem tě nosila v srdci.
I když jsi nade mnou zanevřela,
tvá slova stále čarují a nutí mě,
abych se (občas) usmála.
Nejnádhernější částí mé části vesmíru
jsi ty.
Příště (a je jedno, jestli nějaké příště bude)
ti zakážu, aby ses vyzouvala před dveřmi.