,,Co říkáš?" zeptal se nejistě Oswald. Tvářil se nešťastně. Ed si prohlédl Oswalda od hlavy až k patě a musel uznat, že ten nový oblek mu zatraceně sedne. Přimhouřil oči a snažil se najít vhodná slova. Všechny výrazy, které ho napadaly, však nemohl vyslovit nahlas.
,,Pěkné," odpověděl pouze. Oswald se zamračil.
,,To nezní moc přesvědčivě," pravil nespokojeně. Edwarda napadlo, že by mohl říct, co si skutečně myslí, ale sám těm myšlenkám (které mu v tu chvíli vířily v hlavě) nevěřil.
,,Doopravdy ti to sluší," trval na svém Ed a vehementně se snažil vypudit z hlavy představu Oswalda rozepínajícího svou košili za zvuků romantické hudby. Oswald si šel nalít šampaňské. Ed ho celou cestu pozoroval a v myšlenkách se dotýkal té lesklé látky Oswaldova saka.
,,Čekal jsem cokoliv. Například nadšené zvolání, nebo pochvalu, nebo... Cokoliv..." Oswald pohodil hlavou, lokl si a  otočil se k Edovi čelem. Ten na něj sice hleděl, ale byl to prázdný, vzdálený pohled, jako kdyby hleděl skrze Oswalda. ,,Posloucháš mě, Ede?"
,,Co?" zeptal se po pár vteřinách Ed.
,,Nic," odvětil Oswald a dolil si další skleničku. ,,Budu se muset smířit s tím, že nikdo neocení mou snahu vypadat dobře."
Neměl ani tušení, že Edward Nygma během Oswaldova láteření, přemýšlí o tom, jak by ho vší silou přitiskl ke zdi a vášnivě zlíbal každý centimetr jeho těla.