„To je šílenství. Co se to sakra děje?!" zoufala si Val. Věděla, že byl Malum zkažený, ale nikdy by ji nenapadlo, že by opravdu mohl přejít k tak radikálnímu kroku. Několikrát zběsile přešla po místnosti a ze všech sil se snažila vymyslet, jak by měla postupovat. Musí to zvládnout. V tu chvíli věřila, že jen ona dokáže všechny zachránit. Jestli s něčím rychle nepřijde, zemřou.

„Něčeho tak hrůzného by nemělo být schopné ani Sdružení," mumlala pro sebe. „Zabije všechno a všechny v okolí. Tady už nejde o odboj, vždyť tu žijí nevinní lidé. Tržiště, vesnice... o těch putykách kolem radši ani nemluvit," dodala s odporem.

„Asi nechce, abychom se mu někde schovali," přemýšlel Tom nahlas.

„To nic nemění na tom, jaká je to zrůdnost. Něco takového nemůžeme dopustit, musíme všechny z oblasti evakuovat. A začneme u nás, hned pošlu Rosovi vzkaz."

Val rychle načmárala na papír rozkaz k evakuaci, přidala k tomu několik tučných vykřičníků a pak vystřelila vzkaz potrubní poštou přímo do sídla rozhlasu.

„Sebereme tolik zásob a zbraní, kolik jen uneseme," pokračovala. „A pak půjdeme varovat civilisty."

„Nevím, jestli to dokážu," řekl Tom s nejistotou v hlase. Nikdy se nepovažoval za silnou osobnost, za vůdce. Proč by ho měl někdo poslouchat? Na tu otázku si zkrátka nedokázal odpovědět.

„Musíš to aspoň zkusit," pobídla ho. „A teď běž pomoct s přípravou."

Tom se nervózně usmál a vyběhl ven. Val ho chtěla hned následovat, ale nakonec se ještě naposledy musela rozhlédnout po místnosti. Ne vždy bylo velitelství zabezpečeno dvěma zámky. Když byla malá, ráda se plížila do různých koutů Místa, kde neměla co pohledávat, a velitelství patřilo mezi její nejmilejší. Tedy až do doby, než se začali objevovat zrádci. Přesně tak to Val slýchávala. Do hry se připletli zrádci, kteří odboj sabotovali.

V době největší slávy odboje vysílal Malum své agenty, kteří v převlecích za obyčejné lidi pronikali mezi rebely po celém světě. Ani Terra 4 neunikla jejich snažení, a i přes bezpečnostní opatření, která se její otec snažil zavádět, se zrádci mezi poctivými ztráceli jako vločky ve sněhové pokrývce. A jak to tak bývá, rána pod pás nejčastěji přicházela od lidí, do kterých by se to nikdy neřeklo. Proto ty namontované zámky. Proto odpárané jmenovky a jen třípísmenková jména. Val chtěla dát odboji alespoň nějaké krytí, drobný pocit bezpečí. Jenže to, co prve mělo chránit identitu odbojářů se nyní změnilo v nepříjemnost. Malum je vylákal na povrch a tam budou bez jmenovek jen velice těžko odolávat. Potřebovali plán.

Netrvalo dlouho a Místem zazněla siréna. Málokdo si uvědomoval, že je to naposledy, co mají příležitost něco takového zaslechnout. Místňáci se jako vždy shromáždili v aule a očekávali pokyny. Tehdy jim začalo pomalu docházet, že tu něco nesedí. Nepřítomnost Ady v místnosti mnohé zalarmovala. Jakmile na shromáždění chybí někdo takto důležitý, člověk vytuší, že se něco muselo šeredně pokazit.

Těsně předtím, než se dveře místnosti pevně uzavřely, vklouzlo na shromáždění pár opozdilců, mezi nimiž se belhal i Hektor. Bylo mu jedno, že sestřička, doktor, Val a prakticky každý v jeho okolí mu tento výlet zakázali. „Zůstaň ležet," říkali. „Potřebuješ odpočívat," povídali. Prý zažil otřes mozku a dostane se z toho jen tak, že bude v klidu ležet v posteli. Jenže Hektor se rozhodl, že v žádném případě nebude odpočívat. Nedá si nohy na stůl, i když ho k tomu ostatní tak silně nabádali. Potřeboval vědět, co se v Místě řeší. A něco takového nezjistí z postele.

Hektor se nasoukal na sedačku hned u dveří a čekal, co se bude dít. Nutno dodat, že žádný z Valiných proslovů neměl takový účinek na osazenstvo, jako právě tento. Atmosféra v místnosti byla hustší než potah špíny na Hektorových ponožkách. Není se čemu divit, fráze „Sdružení se nás tu snaží pohřbít zaživa" dokáže člověku vnést úplně nový pohled na věc. Po svém proslovu dala Val Místňákům chvilku na to, aby novou informaci vstřebali. Každý na to měl trochu jinou strategii. Jedni zůstali sedět jako zmražení a s otevřenou pusou zírali do prázdna, druzí zase začali zběsile vstávat a znovu usedat, jako by byli na nějaké bláznivé dřepovací olympiádě. Val si s těžkým srdcem uvědomovala, že to byl právě Ada, kdo dokázal Místňáky nějakým způsobem srovnat a přivést k rozumu. Zatímco Val se do všeho vrhala srdcem a spoléhala jen sama na sebe, tak Ada, ten používal mozek a zásadně nikdy nepracoval sám. Možná proto ji tolik překvapilo jeho zmizení. Netušila, proč se Ada vydal na povrch úplně sám a nic jí neřekl. Co mohlo být tak důležité, že porušil své zásady? Když se rozhlédla po místnosti a spatřila mezi šokovanými tvářemi Hektora, neubránila se úsměvu.

„Jasně," zamumlala pro sebe. „To nemůže být náhoda, určitě to bylo kvůli Hekovi."

I Val byla v tu chvíli nucena změnit svůj způsob uvažování, stejně jako předtím Ada. Ocitla se v situaci, kdy musela odstavit své city na vedlejší kolej a začít uvažovat logicky. Přesně to ti lidé nyní potřebovali, hlas rozumu. Zhluboka se nadechla a pak bouchla pěstí do desky řečnického pultu. V té ráně však nebyl žádný vztek, neobsahovala frustraci. Šlo o téměř robotický náraz sloužící k jednomu jedinému účelu. K získání pozornosti.

„A teď ticho!" osočila všechny přítomné.

Chaos v aule se uklidnil tak rychle, jako vznikl. Jednalo se o vskutku působivou záležitost.

Fíha, pomyslel si Hektor obdivně, když viděl všechny ty zamlklé tváře. Tak to jsem nečekal. Najednou ucítil, jak se mu zrychlil tep. Srdce mu začalo tlouct jako o závod a samotné dýchání se stávalo čím dál tím obtížnější. Ale ne, vylekal se v duchu. Co se to se mnou jenom děje? Můžu na tohle umřít? Tělo mu zalila vlna horka. Hektor si zrovna v hlavě sestavoval plán, že odkáže všechny svoje věci Fouovi výměnou za to, že to zviřátko pořádně kousne Mata do zadku, když vtom se zarazil. Znovu se podíval směrem k řečnickému pultíku, kde stála Val. V tu chvíli v ní viděl něco, co mu již nějaký čas chybělo. Val neztělesňovala jen Místo, ale i něco, co by Hektor nazval domovem. A přesně takové něco byl Hektor odhodlaný chránit do posledního dechu.

Další kapitola patří k nejdelším, které zde uvidíte (2k+ slov). Na její čtení doporučuju klidné místečko, kde si budete moci všechnu tu akci pěkně užít.