Během těch několika týdnů, které Magda strávila v odboji, poměřila své síly se Sdružením častěji, než by se jí kdy zdálo. Byla v sedmém nebi. Užívala si všechen ten adrenalin, který se jí s každou sirénou vléval do žil. Jako by její život konečně dostal smysl. Cítila, že může něco změnit. Po nějaké době se však nikdy nekončící boje se Smrťáky, které zprvu tak lahodily její duši, staly pro Magdu vyčerpávajícími. Jako by v odboji měli upíra, který z ní každý den vysává energii. Cítila se jako prázdná skořápka a aby toho nebylo málo, začaly se u ní projevovat ranní nevolnosti. A to ještě před snídaní, což přišlo Magdě podezřelé. Kdyby ji nepokojný žaludek zaskočil až po jídle, chápala by to. Místňákům zřejmě vždy chyběly dobré suroviny pro vaření. A tak se Magda musela smířit s tím, že ji bude každé ráno probouzet nepříjemná povinnost běžet na záchod a spatřit pozůstatky z večeře.

„Všechno v pohodě?" ozvalo se jednoho rána zaťukání.

Magda byla již delší dobu zavřená v menší místnůstce s jediným záchodem, který byl v Chatrči k nalezení. Dávalo tedy smysl, že na sebe dříve, či později upoutá pozornost. Jak ona se té chvíle bála.

„Ano!" křikla, stále v kleče objímající záchodovou mísu. „Běž pryč, Rosi!"

Nechtěla, aby ji ten klučina viděl. Ne takhle. Za tu dobu, kterou v Místě strávila, jí ten drzý kluk přirostl k srdci. Z Místňáků patřil dokonce k jejím nejbližším přátelům. Magda měla pocit, že se na něj může spolehnout a to poslední, co potřebovala, bylo způsobit mu nevolnost. I když se Ros vůbec nechoval jako dítě, byl spíše takovým malým dospělým, Magda tušila, že se mu žaludek při vstupu do místnosti zvedne tak jako tak.

„Nezníš tak," odporoval Ros a vzal za kliku.

Protože se Magda v tom spěchu zapomněla zamknout, mohl udělat nejistý krok do místnůstky. Sotva se tam oba vešli.

„Co se děje?" pokračoval se starostí v hlase. „Že by nějaká chřipka?"

„Já, ugh," nahnula se nad záchod a místností se rozezněly dávivé zvuky. Ros zezelenal.

„To není vůbec, eh, v pořádku," řekl a začal pomalu vycouvávat z místnosti. Když zaslechl další serenádu nelichotivých zvuků, dal si instinktivně ruku před pusu. „Dojdu pro pomoc," špitl a vyběhl ze dveří rychlostí blesku.

„Jen to ne!" zanaříkala Magda. Nechtěla, aby ji tak někdo viděl. Myslela jen na to, že ať už se s ní děje cokoli, popere se s tím sama. Něco takového může trvat jen pár dní. Pak ji to jistě přejde. Jen si v té místnůstce ještě chvílí posedí, a pak bude zase schopná normálně fungovat. Byl to pro ni ideální plán, jenže to by ji musel Ros poslouchat.

„Tak co se tady děje?" nenechal se z té nepříjemné plejády vjemů vykolejit Tadeáš.

„Jen je mi... zle," stihla říct Magda v přestávce, kdy měla hlavu nad záchodem.

Tadeáš se v chodbě zhluboka nadechl „čerstvého" vzduchu a odvážně vstoupil do místnůstky. Bez zaváhání došel k Magdě a podržel jí zpocené vlasy. Nijak ho nevylekaly hrůzné zvuky vycházející od záchodové mísy. Za tu dobu, co spolu byli, si podobnými scénkami prošli již mnohokrát. Jen role „osoby u mísy" se měnila. Tadeáš stál nad Magdou úplně bez hnutí a v pauzách se od ní snažil vyzvědět, jak dlouho jí je tak špatně. Když se dozvěděl, že ji tento problém trápil několik dní, přemluvil ji, aby navštívila doktora. Magda jen nevěřícně kroutila hlavou, přišlo jí to jako zbytečná věc. Vždyť co pro ni může takový „doktor" udělat? Možná jí dá něco na žaludek, ale tím to skončí. Magdina strategie tak byla jednoduchá – musí se z toho vyležet. Několik dní v posteli s čajem jistě udělá své. To ještě netušila, že se dozví něco, co žádný čaj jen tak nevyřeší.

„Gratuluji, jste těhotná," řekl doktor klidným hlasem.

Magda na něj jen vykulila oči. Nedá se říct, že by něco takového nečekala, přesto si namlouvala, že jde jen o dočasnou nevolnost. Tato věta však vše stavěla do velice nepříjemného permanentního stavu.

„No, tak z toho se jen tak nevyležím," povzdychla si, zatímco Tadeáš zářil jako sluníčko. Pro něj to byla zřejmě ta úplně nejkrásnější zpráva, kterou kdy dostal. A i když si Magda přála, aby i ji naplnilo stejné nadšení, cítila jen jak ji tělo ochromují obavy. Žádná radost, jen prázdno. Přála si dítě milovat z celého srdce, jenže z nějakého důvodu to nešlo. V Magdě rostl nový život, který jí přišel... cizí.