Netrvalo dlouho a zpráva o útěku princezny Valeriana z věže se z Terry 1 donesla až k samotnému drakovi na centrálu. Jistě, našli se Smrťáci, které napadlo, že by to vedení zkrátka neoznámili a místo toho se to pokusili ututlat, jenže strach z toho, že by se to nakonec provalilo, byl silnější než obava z trestu, který by za jejich chybu mohl následovat. Provinilí hlídači měli navíc to štěstí, že neexistovali žádní očití svědkové a mohli si tak celý „útok" na věž o něco přikrášlit. Začalo to tím, že si trochu vylepšili počet útočníků a nezapomněli také zmínit, jak dlouho těm povstalcům vlastně vzdorovali.

„Cože?" vyhrkl Malum, když se tu novinku dozvěděl. Na nic jiného se v tu chvíli nezmohl. Na náramku si zobrazil lokaci věže z Terry 1 a zamyšleně se na displej podíval.

„Aha, jistě," dodal pro sebe šeptem. „Určitě za to může on."

Samozřejmě, že přitom slovíčku „on" myslel na Hektora. Dávalo mu smysl, že za tím vším stál právě tento „geniální pitomec". Léta tam bylo mrtvo a najednou takováto zpráva? Když si Malum po chvíli utřídil myšlenky, rozhodl se kontaktovat Jedničku. Bylo zde něco, co mu potřeboval sdělit.

„Ano, pane M?" ozvalo se z náramku.

„Okamžitě se dostavte do mé kanceláře," sdělil mu Malum stroze.

„Rozumím," přitakal Jednička, a to i přestože měl v tu chvíli v hlavě množství otázek.

Netrvalo dlouho a Jednička stanul ve dveřích, kde na něj čekalo překvapení. Zakladatel Sdružení tam nebyl sám, zrovna se nad čajem bavil s někým, koho Místňáci znali pod jménem Mat.

„Přál jste si mě vidět?" promluvil Jednička a vstoupil. Rozhodně se nenechal tímto mladíkem vykolejit. Pro něj to byla jen kancelářská krysa, alespoň soudě dle jeho tmavé tuniky. Nepřikládal mu žádný větší význam, a to byla chyba. Mat byl totiž velice schopný.

„Výborně, Jednička," oslovil ho Malum zvesela. „Právě včas. Potřebuji, abyste shromáždil své nejlepší muže a vydal se na Terru 1."

„Terra 1?" podivil se Jednička.

Jeho oddíl se na rozdíl od ostatních nezajímal o to, zdali obyčejní lidé dodržují pravidla Sdružení. Místo toho se starali o odboj, vytvářeli Bouře na strategických místech a to nejdůležitější – fungovali něco jako Malumova osobní stráž. Kamkoli se hnuli a cokoli prováděli, vždy se nakonec vrátili zpět na centrálu a dohlíželi na to, aby byla budova zabezpečena. Zvláště po Hektorově náhlém vpádu, a ještě náhlejším útěku, si Jednička dával velice záležet, aby nebylo nic podceněno. A nyní měl zmizet na jiný kontinent? A ještě s sebou vzít své nejlepší muže?

„Ano, Terra 1," odpověděl Malum jistě a usrkl si z hrnečku, který měl položený na stole.

„Vždyť to místo pro nás nemá žádný význam," zaváhal.

„Nemělo," opravil ho Malum, který se jeho řečmi nenechal zviklat. „Terra 1 až doposud neměla pro Sdružení žádný strategický význam, ale pokud včas nepodchytíme, co se tam děje, tak nám to brzy přeroste přes hlavu, to vím jistě."

„A co přesně tam máme hledat?" řekl Jednička, který byl již vnitřně smířený s cestou.

„Spíše koho. A to nás přivádí k mému dalšímu hostu," řekl a ukázal na Mata. „Mám velmi silné tušení, že se v určitém místě Terry 1 shromažďuje nový odboj. A jeho součástí bude i někdo vystupující jako Hektor. Jistě vám to jméno něco říká, nemám pravdu?"

„Ano," procedil mezi zuby otrávený Jednička. To jméno mu bohužel říkalo až moc. Právě Hektor z něj v minulosti udělal několikrát blbce. Ještě stále mu to neodpustil a přirozeně si v hlavě často představoval, jak tomu zpropadenému klukovi láme krček za to, že z něj dělá před panem M debila.

„Musíte ho najít a přivést živého," pokračoval Malum, čímž Jedničkovi zkazil veškeré plány na pomstu. „Vy dva jste s ním byli v kontaktu nejvíce, takže víte, jak myslí. Jak uvažuje. Neměl by to tak pro vás být obtížný úkol, že?"

Na odpověď se mu dostalo jen lehké přikývnutí obou účastníků.

„A co se týče toho odboje, tak," začal Malum, ale najednou se zarazil.

„Máme ho rozdrtit na prach?" navrhl Jednička, zatímco se zakladatel Sdružení se zasmušilým pohled díval do hrnečku s čajem, jako by v něm hledal odpověď.

„N-ne," zamumlal poté Malum nejistě. „Zatím se zajímejte jen o Hektora. Další instrukce obdržíte brzy, a teď běžte," dodal a gestem ruky jim naznačil, aby odtamtud zmizeli. Poté si Malum zamyšleně položil bradu do dlaně a znovu nasadil nepřítomný výraz. Kdoví, nad čím v tu chvíli vlastně přemýšlel.

***

„Jste si jistí, že jsme vybrali toho správnýho člověka na pilotování?" zaváhal Hektor, když mu došlo, že člověkem u řízení byl Valerian aneb bývalý velitel Místa aneb... Jediný slepec ve skupině!

„Bojíš se?" zasmála se Val, která seděla vedle něho.

„Vždyť na to nevidí!" zanaříkal Hektor. „To není strach, ale selskej rozum."

„Pff," ušklíbla se Val, která moc dobře věděla o existenci zařízení, jež za Valeriana obstarávalo většinu řízení. „Nezapomeň, že na to táta není sám, jsme v bezpečí."

„Jo, já zapomněl, že má k sobě na pomoc strojek, o kterým nikdo nic neví," odfrkl Hektor. Divnej strojek a slepec, zopakoval v duchu. Divnej strojek a slepec. Divnej strojek. A slepec! To jsem jedinej, kdo v tom vidí problém?

„Nemusíš se ničeho bát, Hektore," ozval se zepředu Valerian. „Je tu systém, který mi umožňuje pilotovat, i když nic nevidím."

„Jasně, to je... chytrý," zhodnotil situaci Hektor, kterému se to stále nechtělo líbit. Odepnul si tedy bezpečnostní pás, aby se mohl na to řízení lépe podívat.

„Spokojený?" ušklíbla se Val, když viděla, jak se po chvíli vrací zpět na své místo.

„Ani ne," procedil mezi zuby. Jak je možný, že je tady každej tak technicky nadanej, dodal v duchu. Ada, Tina, dokonce i ten Filip se mu dokázali v jeho technických znalostech vyrovnat. A nyní se tu objevil nový konkurent. Valerian. Buď jsem úplně blbej, pomyslel si Hektor trpce. Nebo voni geniální! Najednou začal pochybovat o svých schopnostech a jeho myšlenky sklouzly k tomu jedinému předmětu, který ho jeden čas činil tak moc speciálním. Moje brejličky, pomyslel si a poté zneklidněl. Co když už Sdružení přišlo na moji pojistku?

Hektor však tuto myšlenku krátce nato zavrhl. Pokud by se to Malumovi a jeho lidem opravdu podařilo, už by jistě touto dobou kráčela napříč Terrami armáda plná bojovníků se schopností přivolávat Bouři. Ale vzhledem k tomu, že Hektor zatím na žádného Bouřovníka nenarazil, domníval se, že jeho pojistka přeci jenom stačila. A jeho věrné brejličky se proti němu neobrátí.

Samotný let trval již několik hodin a Hektor cítil, jak mu začíná pomalu, ale jistě, dřevěnět zadek.

„Jak dlouho ještě poletíme?" vznesl rýpavý dotaz, zatímco snad po sté přečetl svou tučňáčí knížečku, jež mu za ten čas přirostla k srdci. Stejně tak nedal dopustit ani na padák, který mu ležel pod nohama.

„Už se stmívá," okomentovala situaci Val. „Měli bychom jít všichni spát. Nemáš tam nějakého nastavitelného pilota, tati?"

„Vážně nevím, jestli je automatický pilot dobrá volba," řekl Valerian skepticky a lehce přejel dlaní po palubní desce. Tlačítka a páčky pod sebou měly přidělané štítky s vypouklými tečkami. Hektorovi se nechtělo věřit tomu, co vidí. To Valerian opravdu četl jen za pomoci svých prstů? To bylo jiné kafe než tučňáčí knížka.

„Sice nás to udrží ve vzduchu," pokračoval Valerian, „ale vždy raději kontroluji činnost strojů osobně."

„Pokud zůstaneme vzhůru, tak je dost velká šance, že slítneme," bránila se Val. „Musíme si dopřát spánek a předat řízení na pár hodin tomu automatickému pilotovi."

„Pořád si myslím, že bych měl aspoň já – " bránil se Valerian, ale byl v půlce věty přerušen.

„Já to dám!" vykřikl Hektor a přiběhl k jeho sedačce. „Spal jsem teď vlastně celou dobu, byl to takovej jeden dlouhej šlofíček, takže jsem prakticky čerstvej!" hlásil s nadšením.

„To je velice ošemetná situace," přemýšlel Valerian nahlas. „Mám svěřit řízení autopilotovi, nebo Hektorovi?"

„Autopilotovi!" křikla Val jistě.

„Tak díky za důvěru, holka," ušklíbl se Hektor.

„Ale já ti věřím, jenom..." Val se na moment zarazila.

„Jenom? Tak povídej," zazubil se na ni Hektor.

„Jenom si nemyslím, že je tvé odborné řízení této plechovky slučitelné se životem," ušklíbla se Val.

„Hej!" vykřikli Valerian a Hektor jednohlasně.

„Tohle není žádná plechovka," řekl Hektor a Valerian přitakal.

„Přesně tak, žádná plechovka. A když nad tím tak přemýšlím... Uděláme kompromis. Zapneme autopilota a necháme to hlídat tady Hektora. Co by se asi tak mohlo stát?"

Jistě... Co by se asi tak mohlo stát?

---

Věnováno Queeny, mému mini-Hektorovi. Toto je první část, která byla vydána bez ní. Snad je jí tam nahoře pěkně.