Když se to ráno Hektor s Val potkali u snídaně, tak se mu Val z nějakého neznámého důvodu vyhnula.

Co to má sakra znamenat?

„Co se stalo?" vyslovil Ada jeho otázku nahlas.

„To netuším," odsekl Hektor a přisedl si ke stolu. K jejich stolu. Vždycky tam sedávali společně.

„Vypadá smutně," prohlásil Tom a usrkl si z hrnku tekutinu, která byla dost možná hodně vzdáleným potomkem čaje. Chuť to však nemělo téměř žádnou. Jako by šlo jen o horkou vodu, ze které byla cítit příměs spáleniny z hrnce.

„Zbláznila se," zamumlal Hektor. „Normálně chce vtrhnout do toho tajemnýho baráku na kopci."

„Tajemnýho baráku?" zopakoval Ada váhavě. „To je ta záhadná věž, kterou chrání Smrťáci?"

„Přesně ta," přitakal Hektor. „Ta holka je prostě magor. Úplnej magor. Rozhodla se, že zjistí, co tam je a když to bude to, no, k užitku, tak to použije proti Sdružení, nebo něco podobnýho."

„Aha," polkl Ada. „Tušil jsem, že to přijde."

„A co jako?" nechápal Hektor.

„Čas odchodu," vysvětlil.

„Cože?" vypískli Hektor s Tomem současně.

„Nedělejte, že jste s tím nepočítali," řekl Ada se smutným úsměvem. „Věděli jsme, že tu nebudeme natrvalo. Jsme odboj, máme poslání. Navíc, Val tam bez nás vtrhne tak jako tak, takže, Heku, Tome, víte, co musíme udělat, ne?"

„Hm?" zamumlal Tom od čaje.

„Skvělý nápad, Tome," pochválil ho Hektor. „Zavřeme ji do špajzu a budeme si tu v klidu žít!"

„Ne," zavrtěl Ada hlavou.

„Ale já nechcí," zafňukal, jenže „pleškův" výraz se neměnil. „A fakt musíme?" zanaříkal Hektor, ale byl si až moc dobře vědom toho, jaká odpověď přijde. Musí.

„Fajn," odfrkl Hektor nakonec. „Tak já jí to teda řeknu."

Hned po této větě do sebe nasoukal poslední vidličku s míchaným vajíčkem a zamířil k Val. Ta zrovna seděla u stolu s Gregem a Tinou a o něčem si s nimi povídala.

„A heleme se, kdo se nám tu ukázal," přivítal ho Greg.

„Jo, hehe, nazdar," ušklíbl se Hektor a nervózně zamával. „Jsem tu vohledně toho včerejška," doplnil se a otočil k Val. „To, no, pomůžeme ti."

„Já ale vaši pomoc nepotřebuju," odsekla Val. „Zvládnu to sama, díky."

„Ale, Val," vložila se do toho Tina. „Myslím, že se další asistence hodí. Přeci tam nechceš vtrhnout úplně sama, vždyť ani nevíš, co tam na vás čeká!"

„Jo," přitakal Hektor. „Já, pleška a Tom ti pomůžem. Uvidím ještě co Ros, taky Magda a ten Smrťák, ale bude nás dost."

„Ale jenom jestli vážně chcete," pokračovala Val neoblomně. „Nemůžu vás do ničeho nutit."

Tohle je fakt neskutečný, povzdychl si Hektor v duchu. Její tón ho neskutečně rozčiloval. Byla to ta situace, kdy jedna strana dělá, že jí je to jedno, ale všichni ví, že to přeci jedno není!

„Jasně, jasně," odfrkl Hektor a protočil přitom oči. „Do ničeho nás nenutíš a my ti chceme pomoct sami a z dobroty srdce, stačí? Takže co, to tam jako půjdeme teď hned, nebo jakej je plán?"

Val otvírala pusu a užuž se chystala na odpověď, ale Greg ji přerušil.

„Ať už máte jakýkoli plán," povzdychl si, „tak potom, co vrazíte do tý budovy, tu už s námi nemůžete být. Je vám to jasné?"

„Ano," přikývla Val.

„Hmpf," odsouhlasil Hektor kysele, zatímco zíral na podlahu.

„V tom případě bychom vám aspoň měli uspořádat menší párty na rozloučenou," dodal Greg a Hektorovi se rozzářily oči.

„Párty?!" vyjekl radostí. „Hej, lidi, bude párty!" otočil se ke stolku, kde seděl Ada s Tomem. „To je super, ne?" pokračoval s nemalým nadšením.

„Ale my na něco takového nemáme čas," bránila se Val. „Už delší dobu tu stavbu pozoruju, ty hlídky se mění pravidelně a –"

„Ty hlídky se pravidelně budou měnit pořád," přerušil ji Greg. „Zůstaňte tu s námi ještě chvíli, vždyť je to maličkost," dodal s úsměvem.

„Přesně, ještě chvíli," přitakala Tina.

„Ale – " začala Val, jenže se ke slovu už nedostala.

„Takže ještě chvíli!" zazubil se na ni Hektor. „A je rozhodnuto. Bude párty a pak se jde na záhadu! To je skvělý, co na to říkáš, F –" obrátil se ke kapse kabátu. „Jo, aha," dodal spíše pro sebe a pak se obrátil zpět k ostatním.

„Tak dobře," zasmála se Val. „Bude párty a pak se jde na záhadu," zopakovala Hektorovu nadšenou větu.

„Navíc si nemyslete, že se nás zbavíte tak snadno," dodal Greg. „Ještě, než odsud zmizíte, tak musí být ta vysílačka v provozu. Sice se chystáte udělat ohromnou koninu, ale to přeci neznamená, že nad váma úplně zlomíme hůl."

„Ano," přitakala Tina a ohlédla se ke stolu, kde seděl Ada s Tomem. „A až bude ta vysílačka hotová a – "

„Ta párty za náma!" zajásal Hektor.

„Přesně tak," pokračovala Tina. „Tak, no, odejdete všichni?"

„Zatím nevíme, jak to bude," řekla Val vážným tónem, který vysoce kontrastoval s Hektorovým nadšením. „A ta vysílačka... Hádám, že to bude ještě hrozná doba, než se dá do chodu. Musíme vážně dát co nejvíce sil do jejích oprav a – "

„A příprav té párty!" skočil jí Hektor do řeči.

„Samozřejmě," odsekla Val. „Teprve pak se můžeme domluvit na tom, kdo tady zůstane a kdo ne."

„Skvěle," zazubila se na ni Tina. V tu chvíli se celá tetelila blahem a Hektor by přísahal, že i její copy skákaly radostí.

„Takže dohodnuto," zakončil debatu Greg. „Funkční vysílačka a mejdan na rozloučenou. Teprve potom můžete spáchat tu bláznovinu, ano?"

„Fajn," přikývla Val.

„Slibuješ?" pokračoval Greg.

„Hej, ty mi snad nevěříš?" bránila se.

„Tak ono to není o důvěře, nebo nedůvěře. Spíš vypadáš vážně odhodlaně a já nechci, abys udělala nějakou blbost. Asi bude lepší, když tě tady synek ohlídá," řekl a ukázal na Hektora.

„Počkat, já?" vyhrkl Hektor s nemalým překvapením.

„Počkat, on?" zopakovala Val se stejným šokem. „No, to snad ne," odfrkla.

„A proč by ne," zasmál se Greg. „Co jsem zatím viděl, tak ty šílený věci tady plánuješ ty," dodal a pak se s Tinou zvedli a odešli do kuchyně.

„Tak vidíš, holka," uchechtl se Hektor. „Ty mě normálně kazíš!"

„Nech si to, jo?" řekla Val s hranou nevraživostí. „Už chápu, že se ti tady líbí," pokračovala, když s Hektorem zamířila za ostatními. „Ty tu máš normálně protekci!" 

---

Příští týden se objeví hned dvě kapitoly. Ta v sobotu bude menší Art Attack pod vedením Hektora. Budeme potřebovat: tužku, čtvrtku, mouku, cukr, ocet a vodu. Už víte, co se bude tvořit?