„Počkat, Hek udělal co?!" vyhrkla Val, když si od Ady vyslechla přehled nejnovějších událostí. Hektor ještě ani nestihl sejít schody a už tušil, že je v řádném maléru. Lovci se zřejmě vrátili.

Ten práskač, pomyslel si Hektor. No, tak se ty děti málem zastřelily, copak za to můžu, že jsou tak nezodpovědný? Vždyť já jim tu zbraň do ruky nedal! Oni na to vůbec neměli šahat. Těm děckám prostě chybí základní vychování!

„Já věděla, že je to špatný nápad," mumlala Val rozčileně, zatímco Greg stál opřený o zeď a s lehce pobaveným výrazem sledoval, jak zuří. „Moc a moc špatný nápad," pokračovala vztekle a otočila se na Grega. „Jak tě to vůbec mohlo napadnout?"

„Vždyť jsou ty děti celý," namítnul Greg na jeho obranu, což Hektora velice překvapilo.

„To jenom proto, že měly štěstí," odsekla Val. „Vždyť tu je tolik schopných a zodpovědných lidí," pokračovala. „Proč zrovna Hek?"

„Hej! Já jsem ale taky schopnej!" bránil se Hektor a seskočil ze schodů, div si přitom nezlomil nohu. Val ho po těchto slovech jen zpražila pohledem.

„Fajn, tak já si radši sednu. Mně se to nemusí říkat dvakrát," odsekl Hektor a usadil se na židličku.

„A co třeba Magda?" pokračovala Val ve svém Hek-byl-příšerná-volba monologu.

„Ehm, co já?" zeptala se Magda s úsměvem a sundala si kápy z hlavy.

Skvělý načasování. Kdepak se asi toulala, problesklo Hektorovi hlavou. Stejně jako ostatní obyvatelé domu se i Magda naučila nevyužívat hlavní vchod s falešnou stěnou a do budovy začala vcházet umně skrytými zadními dveřmi, které byly hned u kuchyňky a dávaly tak možnost nově příchozím vidět celé divadlo, které se v jídelně odehrávalo.

„Hek měl dneska ‚učit' děti," řekla Val se znatelnou ironií v hlase. „A málem je přitom zabil."

„Už zase?" vykulila oči Magda, která si zřejmě vzpomněla na nějaký ze šílených zážitků z Domu. Vzhledem k tomu, že tyto děti neměly přístup do škol, bylo přirozené, že ty starší pomáhaly menším. Když však přišlo na Hektorovy metody výuky, tak ty zjevně patřily k velice neortodoxním. Hektor rozhodně nebyl klasickým učitelem, ale jedno bylo jisté. Pokud by se tomuto povolání věnoval, patřil by rozhodně k těm velice oblíbeným.

„Chtěl jsem je jenom naučit něco novýho," bránil se Hektor. „Navíc by ta děcka střílela jenom do plechovek, ne do sebe."

„To dává smysl," přitakal Greg.

„Nedává," procedila mezi zuby Val. „A jen tak zapomenout zbraň na matraci?! To už je vážně moc."

„Hej, tak zaprvý, já se o nic takovýho vůbec neprosil," bránil se Hektor.

„Já bych řekla, že nastal čas, to pomalu ukončit," řekla Magda opatrně a chytila Hektora za rameno. „Jsi už velký kluk, na takové chyby nemáš nárok."

„To přece vím," přitakal Hektor provinile. „Ale když já bych chtěl bejt užitečnej jinak," posteskl si.

„A jak jinak?" zeptala se Magda mírně a Hektor pokývl směrem k Adovi.

„Takže ty chceš pracovat s námi?" zaváhal Ada, který si nebyl jistý, jestli si jeho signál vyložil správně.

„Jo," přitakal Hektor rozmrzele.

„A kdo ti v tom brání?" zeptala se ho Magda opatrně a v tu chvíli připomínala maminku, která zjišťuje, jaké děti si s tím jejím vykukem nechtějí hrát.

„No, vy všichni!" postěžoval si Hektor. „To je samý ‚Hektor půjde na lov' a ‚Hektor bude hlídat děti' a třeba vo tom projektu s vysílačkou mi tady nikdo neřekl! A vůbec," podíval se na Magdu vyčítavě. „Kde jsi vlastně byla ty?"

„Ty jsi vážně poklad, víš o tom?" řekla Magda s úsměvem. „Ale teď vážně, proč na té vysílačce nemůže pracovat?" otočila se ke Gregovi, který se možná celou dobu ležérně opíral o zeď, přesto působil hrozivě.

„Pokud se na to cítíš, synku, tak s tím problém nemám," řekl Greg nakonec.

„Vážně?" vyhrkl Hektor, a přitom se celý rozzářil.

„Vážně," přikývl Greg na souhlas.

Já ho snad obejmu, pomyslel si Hektor rozradostněně.

„Ale teď jsme nějak zamluvili to, cos provedl," pokračoval Greg. „Měl by následovat trest."

Tak to obejmutí ruším.

„Achich," povzdychl si Hektor. „Tak fajn, jen do mě. Vo co jde?"

„Odevzdáš mi zbraň a na střelnici se v nejbližší době nepodíváš," řekl Greg přísně a natáhl k němu ruku.

„Fajn, to zní fér," přikývl Hektor a dal mu svůj kolt.

„A spravíš tu díru ve zdi," dodal Greg.

„Cože?" vyhrkl. „Ale já nejsem žádnej ten, no, stavební tentononc. Neumím vopravovat zdi!"

„Tak se to naučíš," řekl Greg s rádoby nezaujatostí. „A teď rozchod!" rozkřikl se na ostatní. „Nějak se nám sem nahrnuli lidi."

Greg měl pravdu, divadýlko kolem Hektora na sebe skutečně připoutalo velké množství pozornosti. Poté, co se však na okounějící Greg takto obořil, se hlouček velice rychle rozpustil. Na místě tak zůstala jen Magda s Hektorem.

„Ptal ses, kde jsem předtím byla," promluvila Magda tajemně a zvedla ruku, ve které držela něco, co vypadalo jako běžný batoh.

„To jo a... Co to je?" zaváhal Hektor, kterému bylo jasné, že se právě dívá na něco neobyčejného.

„Přeci dárek," řekla Magda a dala mu pusu na tvář.

„D-dárek?" zopakoval Hektor roztřeseným hlasem. „Ale k čemu? A proč? Vždyť já –"

„Ty vážně nevíš, co je dneska za den?" zeptala se ho s pobaveným úsměvem.

Hektor jen zavrtěl hlavou.

„Ty jelito, jak můžeš na něco takového zapomenout?" zasmála se Magda. „Máš přeci narozeniny."

Technicky vzato to byly spíše „nalezeniny", ale Hektorovi i tak spadla čelist na zem. Úplně ztratil přehled o čase. To už opravdu uplynul celý rok od chvíle, kdy se rozhodl opustit Dům?

„Přeci by sis nemyslel, že na takové věci zapomenu. Užij si to a nezlob," řekla a podala mu batoh. Hektor svůj dárek přijal s menším zaváháním. Co to asi je? Zvědavě si batoh prohlédnul.

Působilo to, že je naplněný jen nějakou látkou a jemu tak chvíli trvalo, než mu došlo, k čemu má ta věc sloužit.

„To je," začal nevěřícně. „To je... dokonalé!" zajásal a přitiskl si batoh na hrudník, jako by to byl jeho nejcennější poklad.

Padák, jásal v duchu. Funkční padák! O tomto vynálezu jenom slýchával, nikdy by ho nenapadlo, že jednou bude něco takového držet v rukách.

„Děkuju!" vyhrkl a objal ji.

„Potom, co jsem viděla tu tvoji šílenou kombinézu, jsem si říkala, že by se ti něco takového mohlo líbit," usmála se Magda a objetí mu oplatila. „Ale, Hektore, nezapomeň," dodala přísně, „buď s tím opatrný, ano?"

„Budu!" souhlasil, ale oběma muselo být v tu chvíli jasné, že šlo spíše jen o takovou formalitku.

Padák. To slovo v Hektorově hlavě rezonovalo jako ozvěna. Už se nemůžu dočkat, až ho vyzkouším. Kam se na to hrabe ten oblek, to se nedá srovnat.

---

Padák, jako bychom už tak nezachraňovali Hektora z malérů, ještě se nám do sbírky přidal padák. Zároveň se omlouvám za kratší část, normálně bych sem hodila ještě jednu kapitolu navíc, ale má to své "ale". Můžu slíbit, že příští týden bude čtenářsky přívětivější a pokryjeme hodně věcí - od Hektorova vynalézání  a záležitosti s Adou, přes jednu záhadu, která byla celou dobu na očích, ale nikdo na ni do této chvíle pořádně nepoukázal.