Val si to zamířila přímo na střechu centrály a její plán byl v lecčem podobný tomu, který chtěl původně razit i Hektor. Jeden z výraznějších rozdílů však spočíval v tom, že ona nehodlala z tohoto úkolu za žádnou cenu vycouvat. Měla až moc jasno v tom, co musí udělat. Snese se na střechu, převleče se za Smrťáka, dostane se až k Malumovi a pak prásk! Jejich problém bude jednou provždy vyřešený. Konec Maluma, konec Sdružení. Háček spočíval v tom, že i ona měla na vše jen jeden jediný pokus. Žádné vracečky, jen jedna šance. Naštěstí měla v záloze jisté znalosti, které jí dokázaly tento úkol usnadnit.

I přestože Val neměla žádné zkušenosti s létáním (a pády), podařilo se jí vyzvědět něco o tom, jak vlastně takové plachtící oblečky či padáky fungují. Považovala to za nutnost vzhledem k tomu, že Hektor byl prakticky s čímkoli v ruce nebezpečím pro všechno a všechny okolo. Každá znalost navíc se tak hodila. Val si při dělání průzkumu též nezapomněla zjistit podrobnosti týkající se centrály Sdružení a měla tak jisté ponětí nejen o tom, kde má Maluma hledat, ale taktéž věděla i kde se nachází nejbližší sklad s vybavením pro Smrťáky. Jakmile se tedy dostane dovnitř, už ji nikdo nezastaví a Malumův osud bude jednou provždy zpečetěn.

Val tedy přistáním na střechu zahájila svůj plán. V podřepu si sundala padák, aby se jí zbytečně nemotal pod nohy, a poté se pomalu začala přesouvat podél zídky ke dveřím, odkud předpokládala, že začne ta těžší část úkolu spojená s nepozorovaným vklouznutím do skladu. Val však ještě ani nestihla dojít ke vchodu do budovy, když se dveře bez varování otevřely. To bylo samo o sobě děsivé a vše nabralo na vážnosti, když na jejich prahu stanula silueta muže s cylindrem. Val neměla pochyb, šlo o její cíl.

Pohled na zakladatele Sdružení ji zprvu přirozeně zaskočil, ještě nikdy předtím si nestáli tváří v tvář. Přesto se ho nezalekla, vlastně právě naopak. Její oči vztekle zajiskřily. Val vytáhla svůj kolt, který na Maluma bez zaváhání namířila. No, a co, tak přeskočí několik kroků a rovnou ho zabije.

„Čekal jsem někoho jiného," přerušil ticho jako první Malum, když za ní vyšel na střechu. Jeho černý plášť vlál ve větru, což vytvářelo vskutku děsivý dojem, a to byl sám. Val si ani nedovedla představit, jakou hrůzu by mohl působit, pokud by měl k sobě doprovod. I ona sama cítila, že by si byla mnohem jistější, kdyby při ní někdo stál. Poprvé u sebe neměla žádnou podporu. Nikdo z Místa, domu či KUŘEte. Jen ona sama.

„Stůjte," sdělila mu stroze. I přestože to ona držela zbraň, měla pocit, že je to právě Malum, kdo je z nich tím nebezpečným. Byl sám, bez jediného poskoka. Ruce volně spuštěné podél těla. Mířila na něj zbraň, ale v jeho očích se nezračila sebemenší známka strachu, paniky či nervozity.

„Řekla jsem, abyste stál," přikázala, když se zakladatel Sdružení opět přiblížil.

„Nebo co?" zeptal se jí Malum s jistou dávkou pobavení, zatímco byl jeho hrudník jen kousek od hlavně. „Zastřelíš mě?"

„Přesně tak," odpověděla a z jejího hlasu sršelo značné odhodlání.

„Vím, kdo jsi, Val," sdělil jí s klidem. „Slyšel jsem o tobě a mám i takové tušení, proč jsi sem přišla. Ale má vražda to není."

„Pak máte hodně špatný odhad v lidech," procedila mezi zuby.

„Právě naopak," odpověděl s lehkým úsměvem a poté jí ukázal prázdné dlaně. „Nemám u sebe zbraň, takže pokud je tvým cílem mě zabít, pak do toho," pobídl ji.

Val se po zaslechnutí těchto slov ani nesnažila maskovat své překvapení. S podivem povytáhla obočí a věnovala mu pohled plný nedůvěry. Mohlo snad jít o past? Ne, o tom nebylo pochyb, určitě šlo o past. Ale co tím vším vlastně sledoval? To si vážně myslel, že ji dokáže zastavit? Sám a beze zbraně? Ne. Val byla stále odhodlaná to vše ukončit. Znala svůj úkol, a i když ještě nikdy předtím žádnému člověkovi nevzala život, v případě Maluma to mělo být snadné. On přeci žádným člověkem nebyl. Nikdy jím nebyl. Tak proč najednou vypadal tak moc lidsky?

Val si musela přidržet paži s pistolí i druhou rukou, aby v ní získala potřebnou jistotu a nešel na ní znát třes. Před ní stál zakladatel Sdružení, původce všeho zla. Démon bez srdce, který s sebou přináší jen krev, slzy a utrpení. Tak proč to bylo tak těžké? Proč to najednou vypadalo, že před ní stojí vážně jen člověk? Jen prostý člověk z masa a kostí? Nedokázala tomu uvěřit. Copak za to všechno, za všechnu tu bolest, ten strach, smutek a žal... To za vše nakonec nesl zodpovědnost vážně jen člověk?

Najednou vzduch pročísl výkřik, který ji zcela probral ze zamyšlení. Šlo o jednoduché, přesto výstižné, zavolání.

„Pozooor!" vyhrkl Hektor, který se jen taktak trefil na střechu a slítl přímo mezi ně. „Hu, ha! Pardon, že jsem tu tak pozdě," zazubil se na ně, když se konečně postavil na nohy a poté se pokusil zorientovat v situaci. Jejich zmatené výrazy mu moc nepomohly, ale stále se mohl něčeho chytit. Hektor spatřil Val, jak míří na Maluma, a i on tedy tasil. Původně chtěl posílit její pozici, ale z nějakého důvodu byl výsledek opačný.

„A co s tím chceš dělat, Hektore?" pousmál se Malum, kterému situace dva na jednoho zřejmě vůbec nepřidělávala vrásky. „Předávkuješ mě draslíkem?"

Ten pohled se skutečně nedal brát vážně. Jak by mohl Malum zachovat seriózní výraz, když viděl, jak na něj Hektor odhodlaně míří banánem?

„No, taky by ti z tohohle mohlo být hodně zle," sdělil mu pohotově, zatímco na něj nepřestával ukazovat možnou svačinou.

„Samozřejmě," odpověděl mu Malum příkře. „Nu, ať mě již chcete zastřelit, nebo... provést cokoli, co má v plánu tady Hektor, navrhuji to přesunout dovnitř," dodal a ukázal ke dveřím, jejichž směrem se poté sám volným krokem vydal.

„Heku, počkej," sykla Val, když viděla, jak jmenovaný bezstarostně kráčí za Malumem, jako by se nechumelilo.

„A proč bych měl," začal, ale větu nedokončil. Val mu přišlápla látku padáku a on zavrávoral. Ve snaze udržet balanc se instinktivně rozmáchl. Při tomto neobratném kousku však nechtěně trefil Val, která něco takového nečekala, a než stihla jakkoli zareagovat, ztratila půdu pod nohama. Přelétla přes zídku, která byla zároveň i tou poslední záchranou.

Šlo o nešťastnou náhodu, většina tragických událostí v životě bývá do chodu uvedena neúmyslně, ovšem na něco takového se historie neptá a budoucnost se tím nenechá obměkčit. Člověk nese následky i za nešťastné náhody a Hektor měl během okamžiku zjistit, co způsobil.

Val padala. Bez létající kombinézy či padáku. Padala, a to z nejvyššího bodu centrály Sdružení.