Ten nový kolega je hezký a to je tak vše. Je to namyšlenec. Chci  zpět své staré místo. Ti lidi tady jsou moc nóbl. A taky. Pořád mě plácá přes zadek. Má neustálé narážky... Sexuální narážky. Tak moc mi to vadí. Taky mě zve na rande. Odmítám ho, chce mě jen do postele a to mě taky děsí a jeho to vzrušuje. Spal jsem za celý život jen s ní a s muži nemám absolutně žádné zkušenosti. A on to ví a prý mě všechno naučí. Někdy mám strach, že mě znásilní a ani nepomohlo, když jsem mu řekl, že nejsem gay. Vysmál se mi. Prý někdo s takovým zadkem nemůže být hetero. Co mám dělat, Benjamine? Já nejsem gay. Tedy asi jsem bisexuál. To je jediná možnost. Jak jinak bych mohl být ženatý s ní a pak mít mokré sny o tobě. Jsem tak moc ubohý, co myslíš, Benjamine?

Zaťal zuby. Kdyby jen mohl zasáhnout. Pomoci. Ne. Nemohl. Nepomohl. Ani jeden tehdy nevěděl, jaká bude budoucnost. On to teď věděl a i tak s napětím četl každou stránku. Snad s přáním jediného. Aby to, co se stalo, nebyla pravda.