Dnes mám narozeniny. Rodina je příliš daleko a tak jsem je trávil sám. Dřív bych je trávil s tebou a se svou manželkou ale teď? Vedle na stole mám ani nevím kolikátou sklenici vína. Je mi strašně zle. Nesnáším alkohol, ale víc nesnáším ten pocit samoty. Nechtěnosti. Ten pocit reality.
Kdysi jsi mi řekl, že se mnou strávíš každé narozeniny. Ten slib byl stejně falešný jako ty.
Když jsem šel ráno do obchodu koupit alkohol, měl jsem pocit, že mě někdo pozoruje. Jsem tak moc naivní, a proto si namlouvám, žes to byl ty. Je to ale nesmysl, Benjamine. Dneska jsi totiž jel na romantický výlet. Nestojím ti ani za hloupou pohlednici? Že se vůbec ptám. Vždyť. Já, já ti nestojím ani za jediné slovo.
Dnes mám plán. Opiju se do němoty. Myslíš, že je možné upít se k smrti?

K smrti. K smrti. K smrti. V hlavě mu stále zněla tato slova. Nemohl je dostat z hlavy, nemohl se zbavit svého černého svědomí...